Nemám rád špatné konce našich sezón. Je to nekonečně dlouhé, otravné - není už o co hrát, ale přesto je potřeba to ještě nějak dojet. Nejlépe se ctí, i když ani na tom mi už kolikrát nesejde. Jenom ať je to trápení už za mnou. Neříkejte mi, že si už nevzpomínáte, jak to bývalo ty sezóny bezprostředně před tím, než do Sparty přišel Brian Priske. Letos zažíváme zase jednu takovou: ani na chvilku jsme v ní bohužel nebyli schopni se dostat na nějakou lepší vlnu - rozdíl byl snad jenom v tom, že v některých zápasech i to špatně a málo stačilo na výhru a v některých ne. Ostatně, čtvrté místo a propastná ztráta na čelo tabulky o tom vypovídají zcela jasně.
Je tady ale přecejen cena útěchy: v tom zmaru to zní sotva uvěřitelně, ale opravdu jsme byli schopni se dostat v domácím poháru až do finále. Je jasné, že po loňské doublové jízdě to bude opravdu jenom cena útěchy - nicméně určitě je lepší aspoň nějaká trofej, než žádná. To prostě musí vyjít! Naším soupeřem je Olomouc, která něco určitě umí - na cestě do finále zdolala dvě velmi těžké překážky a i v tom posledním zápase bude určitě velmi dobře vědět, že lev je raněn a tak má i šakal šanci dostat se ke kořisti. Nicméně si ani na chvilku nepřipouštím, že by to mohlo skončit jinak, než že pohár budeme zvedat my. A to nemyslím nijak arogantně: vím, že teď hrajeme fakt špatně, ale neumím si představit, že když je to pro ten tým definitivně jediná možnost, jak brát v té podělané sezóně alespoň něco, že by se hráči nebyli schopni zkoncentrovat. A kvalitu na to prostě mají, to mi zas neříkejte. Ne, tato možnost v mém světě prostě není!
Pokud čtete zápasové reporty na SF nějak víc pravidelně, tak budete nejspíš vědět, že docela často píšu o tom, jak je úděl fanouška či fanynky vlastně hrozně frustrující: tak strašně moc nám záleží na tom, aby to pro ty naše dopadlo, ale tak strašně málo s tím můžeme dělat. Prakticky to jediné je objíždět to a dávat jim najevo, že jsme tam s nima. Což není zrovna mnoho…
Ve středu po ránu vyrážím fanklubáckým autobusem s docela početnou skupinou fanynek a fanoušků, z nichž velká většina bez nadsázky žije Spartou. V poslední době se toho hrozně napovídalo a napsalo - samozřejmě velmi objevně, jak jinak - o nejrůznějších sortách fanoušků: kdo jsou ultras, kdo hooligans a jak je odlišit. Prase aby se v tom vyznalo. Pokud by vás to doopravdy zajímalo, tak není lepší cesty, než vyjet na fotbal. A pak znova. A pak znova: zjistíte nejen to, že většina fandů a fanynek se chová naprosto normálně, ale i to, že to bývaj často fajn lidi, kteří jsou opravdu schopní a ochotní svému klubu obětovat kdeco.
Krátce před polednem nás, dle domluvy, vpouštějí na “mušli” a podílíme se na přípravě prezentací na ten, jak všichni doufáme, slavný večer. Vyprodáno bylo v cuku-letu a pohárový trika budou určitě vypadat báječně. V nádherném květnovém dnu se nás na ochozu sejde docela dost a tak je v rámci pár hodin vše připraveno. Obídek, nějaké to pití a pak zpátky na stadión - otevírá se klasicky nějaké 2 hodinky před výkopem a je potřeba dostat mezi lidi ty senzační trika. Bude to krásná památka! Já z toho mám už předem trochu neklidné spaní, protože s trikama je to o poznání komplikovanější, než s kulíškama. Máme 6 velikostí - neumím si představit, jak si to budou lidi zkoušet, vybírat… Čeká nás nejspíš pořádná fuška. Ale zas a znova musím vysmeknout poklonu organizátorům za to, jak byla celá akce odkomunikovaná. Doopravdy každá a každý, kdo šel do sektoru, věděl, co se děje. Většina měla poruce onu dvoustovku - až jsem se často musel pousmát, když bylo, zvlášť u těch mladších, dneska zvyklých platit jenom elektronicky, vidět, že to dvoukilo je jediná hotovost, kterou si “svátečně” vzali. Bravo, sparťani a sparťanky: díky vaší informovanosti a disciplíně se povedlo naprosto hladce rozdistribuovat bezmála 4 tisíce pohárových triček. Díky za spolupráci!
Prezentace připravené, trika rozdaná - může začít hlavní program, kvůli kterému jsme dnes všichni tady. To bude už jenom sladká tečka za celodenní přípravou, říkám si. Avšak ještě než si stihnu najít nějaké místo na zcela zaplněné mušli, dostáváme góla. A to není dobré. Jo, jasně - jeden blbý gól v páté minutě: nic, z čeho by se bylo potřeba hned podělat. Času je ještě spousta - ale člověk skoro až fyzicky cítí, jak tam dnes to sebevědomí není. Je to jenom můj pocit? Anebo to fakt jde ze hřiště? Upřímně: nepřekvapilo by mě ani jedno. Poslední zápasy hrajeme v takové “formě”, že sebedůvěra z nikoho nesálá… Po gólu máme pak, řekněme, onu očekávatelnou optickou převahu, ale šance kde nic, tu nic. Všechno to hrajeme profesorsky, pomalu - Olomouc má mnohem víc šťávy, agresivity. Gól ale nepadne až do 45 minuty, kdy Zorvan pošle vysoký oblouček ze strany směrem na naší branku: jedna z těch, kdy nikdo neví, jestli to chtěl fakt dávat na bránu nebo centrovat, ale balón propadne až do naší sítě. Na podělanýho i hajzl spadne… Kdyby to ten hráč zkoušel desetkrát, nevěřím, že to dá takhle ještě jednou… To je ale fuk: tečeme 2:0 a ať už je poločas. Budeme doufat, že se v kabině stane zázrak a my tady z toho ještě uděláme zápas. Sparta je ale tak opařená z průběhu, že ještě v nastaveném čase dostáváme třetího. Kdybych to neměl před očima, ani tomu nebudu věřit. V poločase prohráváme se Sigmou Olomouc 3:0 (slovy “tři - nula”)!
Mám na to ještě? Plzeň, Jablonec, Derby… promílám v hlavě “chuťovky” posledních týdnů. Docela nálož, tohle… A jak je vidět a slyšet, nejsem sám, kdo to tak má. Je cítit docela silná frustrace. Až dodneška jsme se všichni mohli chlácholit tím, že letošní sezóna je sice odepsaná, ale nakonec snad zvednem aspoň něco. Teď už je i mně jasné, že trofej mizí v mlze. A nálada v sektrou i úroveň fandění tomu odpovídá: spíkr Ultras se snaží, seč může, jako vždycky - ve středu večer to má ale sakra těžký. A to i proto, že jak je ta široširá mušle perfektní na prezentace, tak na fandění je naopak docela nahouby. Zvuk hned mizí pryč a i se sebelepší aparaturou na tu vzdálenost spíkr ani bubny nejsou skoro slyšet. Do toho si připočtěte tři tisíce osm set zklamaných sparťanů a sparťanek…
Druhá půle žádný extra vzmach nepřinese - snažíme se ještě míchat sestavou, ale na zázrak po tom, co jsme viděli po celou sezónu až podnes, nečeká už asi opravdu nikdo. V 60. minutě dává Albion Rrahmani penaltu, ale to je tak všechno. Druhého se nám přidat nepovede a od nějaké 70. minuty už je to hodně rozkouskované - strkanice, souboje, taktika. Z našeho sektoru na hřiště lítaj docela často piva - a jakkoli mám docela pochopení pro fandovskou frustraci, tohle mi hlava nebere. My jsme přece ti, co potřebujou hrát! Když nedáme ani v 81. po parádním Rrahmaniho uvolnění, tak je vymalováno: nastavuje se snad 10 minut, ale zápas je, bohužel, už nějakou dobu rozhodnutý.
Nezvládáme ani ten zápas, ke kterému jsme se všichni upínali a prohráváme v pohárovým finále 3:1 s Olomoucí. Jenom sedím a čumím do betonu na Andráku - zklamání, zmar. Hráčům se po té ostudě ani nechce na děkovačku - Kotel si je vyvolá. “Sundejte ty dresy! Nejste hodni je nosit!” volají na hráče naštvaní kotelníci. Není se moc čemu divit: tolik lidí se za nima táhne zápas co zápas, vymýšlí, plánuje, organizuje - všechno za svoje a ve svém volném čase - aby se pak musel dívat na tohle… Hráči si to dnes určitě taky představovali jinak a stojí tam chvilku docela přešlí. Pak si vezme mikrofon Filip Panák, jako kapitán, a polohlasem říká něco o tom, že tato sezóna nevyšla, ale je to ten samý tým, co vyhrál 2 tituly. Nezávidím mu to, myslím si, že v podobně podělané situaci by těžko hledaly slova i mnohem větší legendy.
Výsledek mě, stejně jako vás, zklamal a naštval - ale fakt strašně moc mě to celý mrzí za všechny ty kluky a holky z aktivních fans, co udělali všechno, co mohli, aby středa byla v tom zmaru tý podělaný sezóny zase jeden z těch nezapomenutelných večerů plných pozitivních emocí a dobrého fandění. Štve mě to o to víc, že celé to ohromné úsilí v očích tolika lidí překryje jediná debilní fotka.
Ať žije Sparta!
Novák
Co se aktuálně mezi fans děje?
Slogany - report z derby v Edenu
SF je tady pro každého, kdo má Spartu FOREVER
Autopilot - report z utkání Sparta - Jablonec
Vy nám pohár, my vám ligu. Ano či ne? - report z výjezdu do Plzně
Poprvé na Bundeslize - report z výjezdu na zápas Borussia Dortmund vs. Borussia Mönchengladbach
Ani to tak nebolelo - report výhry Sparty nad Plzní v Mol Cupu
Sobota na cestách za Spartou - report z výjezdu vlakem na béčko do Drnovic a na áčko do Pardubic
Smíšené pocity - report z výjezdu za Spartou do Pardubic
Fanoušek měsíce - Sektor
