Je (konečně!) konec sezony, což je v klubu vždycky čas velkých věcí. Od blamáže ve finále poháru v Olomouci se toho stalo tolik, že to vezmu trochu v rytmu týdeníku “Co týden dal a dá”, který jsem na SF tak hrozně rád četl. Předně: trenér Lars Friis skončil, což nejspíš už nikoho nepřekvapilo. Já mu hodně přál úspěch, jako ho budu přát každému trenérovi Sparty. A Friis si tady odvedl svoje, navíc je to fajn charakter - je potřeba mu za tu práci poděkovat, ale prostě neměl úspěch a ke konci se ukazovalo, že má problém ten tým k něčemu vybudit. Pro mě osobně byly velkým zklamáním ty šíleně nevyrovnané výkony: zahrajeme skvěle domácí Derby a pak se nezvládneme připravit do Liberce. Soustředěným výkonem vyřadíme Plzeň z poháru, abychom si za pár dní u nich ani nečuchli. Přes všechnu tu mizérii máme pak jedinečnou šanci dát na zpackanou sezonu náplast ve finále poháru - a je z toho naprostá potupa. To jednoduše nešlo ustát…
Tým na poslední dva zápasy převzal Luboš Loučka a já bych hrozně rád seděl v naší kabině o pauze ve Vítkovicích: jdete jako tým z průšvihu do průšvihu, tečete v 7. minutě 2:0, sebevědomí na bodu mrazu, ale ten mančaft se z té bídy přecejen vypne k tomu, že z toho udělá zápas. Na body to nakonec nestačilo, ale pokud na tom vzepětí má Louka svůj podpis, jakože si neumím představit, že by neměl, tak může mít ještě docela perspektivu.
V úterý vyhlížím vyjádření předsedy představenstva Čupra a čekám, jestli odvolání trenéra bude tou jedinou změnou. “Tomáš Rosický zůstává ve funkci” zní to klíčové sdělení. Osobně na to nemám žádný silný názor, ale přiznám se, že jsem očekával změnu i na postu sportovního ředitele. Nedošlo k ní a podle mě není z toho celého potřeba nic dalšího nijak zvlášť rozebírat. To, že je sezóna domrvená, je nám všem jasné a slova o tom, že je potřeba to napravit, jsou naprosto očekávatelná. Ostatně, tahle vyjádření na konci sezony - obzvláště tak mizerné, jako byla ta letošní - jsou taková divná disciplína: neříct nic nejde, ale ať řeknete cokoli, stejně vám to každý oprávněně frustrovaný fanoušek hodí na hlavu s tím, že jsou to jenom řeči. Já jsem přesvědčený o tom, že i František Čupr s Tomášem Rosickým moc dobře vědí, že pravda je na hřišti a měřítkem jejich práce nejsou proslovy, ale úspěchy Sparty. Mně jakožto fanouškovi nakonec nezbývá nic jiného, než doufat, že se vedení povede náš klub znovu nakopnout.
V sobotu odpoledne nás čeká poslední zápas sezony proti Olomouci: čtu celý týden, že ho Sparta musí nutně zvládnout, protože jinak bude poprvé od r. 1982 bez Evropy. Přiznám se vám, že mě tohle mediální vzrůšo nechává docela chladným. Když si to sami neuhrajeme, tak to holt nemáme hrát. Tečka. Takhle jednoduše to beru. Brian Priske u nás začal fiaskem proti Stavangeru a skončil titulem a naproti tomu sezonu, ve které jsme se po bezmála dvaceti letech dostali do LM, končíme s obří ztrátou na čelo. Podle mého zkrátka není potřeba se z těch pohárů úplně hroutit.
Ta věc, co mi doopravdy kazí spaní celý týden, je z jiného ranku: po sociálních sítích kolují různé výzvy ohledně Ultras Sparta. Jako fanouška mě hrozně štve, že jako vyvrcholení té podělané sezony má přijít nějaký vnitřní boj mezi fans. Ještě tohle tak potřebujeme... A jako reportér se vnitřně připravuju na tanec mezi vejci. Jedna věc, co mě na dnešním hrozně zrychleném světě sociálních médií štve, je ta šílená názorová polarizace: je to snad tím, jak se každé sdělení musí vejít do titulku anebo do max 30 vteřin videa. Žádné velké štráchy a rozvleklé analýzy - “jsi A nebo proti-A?” neustále vás to nutí vybírat si strany. Mně ale připadá, že svět je mnohem složitější… Ostatně, jsem přesvědčený, že nebýt těch děsivých výsledků na hřišti, tak bychom žádné podobné otázky možná ani neřešili: radost na hřišti = radost v hledišti.
Do zápasu nastupujeme v sestavě, která se asi dala očekávat - úkolem Luboše Loučky určitě není vymýšlet, čím Sigmu zaskočit. Možná malým překvapením je Márty Suchomel na jednom a Angelo Preciado na druhém kraji. Poslední zápas sezony začíná a už v 5. minutě se Honza Kuchta řítí sám v jasné šanci, ale bohužel nechá gólmana vyniknout. Čtvrthodinky nato to Kuchtič přiťukne Preciadovi a ten mu ukáže, jak se v podobné šanci zachovat - krásně lobuje, avšak praporek nahoře nám kazí radost. Ve 30. minutě má po přímáku pak čistou hlavu jeden z Hanáků, ale nezakončí nijak skvěle a Peter Vindahl nohou šanci likviduje. Celkově to z naší strany není žádná sláva: výkon hodně vlažný, snahu bych klukům neupíral, ale je to celé hrozně upracované a v křeči. Sigma nemá co ztratit a tak často působí o poznání lehčeji, než rudí koně. Do kabin se jde za stavu 0:0 a spousta z nás kontroluje výsledek z Plzně.
Kotel mi v sobotu dělá radost - přiznám se, že mi dost odlehne, když se ukáže, že je jenom jeden a jenom tam, kde má být. Ty rozbory situace od nejrůznějších rozumbradů bych jinak už nemusel přežít. Navzdory zpackané sezoně a nemastnému-neslanému výkonu na place Kotel jede ještě naposledy, co to dá. Navzdory smršti nevyžádaných rad o tom, jak mají fandit, jak mají vypadat jejich prezentace, co mají říkat a co neříkat… Moc rád vidím v kotli zase spousty mladých kluků a holek: totiž “lásku na celý život potkáš už v mládí”.
Z posledních 45 minut sezony 2024/2025 jich uběhne jenom 5 a Letná zkoprní: Růsek dává přes hlavu na 1:0. Ale nééé! to zas bude… je ve mě malá dušička. Snad se protrápíme aspoň k remíze. O minutu později může být ještě hůř, tam naštěstí pomůže břevínko. Fujtajbl! Kluci seberou zbytky sil - zejména těch mentálních - a snaží se se zápasem něco udělat: v 61. Preclík dobře navede míč ze strany a posílá pod sebe, Kuchta propouští mezi nohama a Vydris to našteluje pro Qazimka. Ten je známý svými petardami do dvacáté řady, ale tentokrát mu to opravdu sedne náramně a krásnou bombou srovnává na 1:1. S tím výsledkem pak jsou už oba soupeři taknějak spokojení a nebudu vám kecat - vůbec mi nevadí, když sudí v této sezoně foukne do píšťalky naposled. Po slabém výkonu remizujeme se Sigmou 1:1, což nám ale v té konstelaci na bídné druhé předkolo Konferenční ligy stačí. Rád vidím, že proběhne i lehčí děkovačka: ne, že by bylo co slavit, ale určitě se sluší fanouškům poděkovat za celosezonní podporu, která byla, řekl bych, často lepší, než výkony na place. I dnes si na Letnou našlo cestu 14 a půl tisíce diváků, což mě moc příjemně překvapilo. Netroufám si odhadovat, koho z hráčů jsem dnes v rudém viděl naposledy a dokud tady není nový trenér, byly by všechny takové úvahy jenom věštěním z kávové sedliny.
Závěr sezony, přestože dopadla tak, jak dopadla, má slavnostní ráz: je příjemnou povinností zajít na sklenku-dvě s kamarády, rozebrat fotbal i život. Znáte to: fotbal je jen záminka. Už před zápasem se rád vidím s fandou, který dlouhá léta jezdí na zápasy až z Rakouska. Po mači zajdu zase na žejdlík s lidma z SF a už se sbíráme domů, když v jedné letenské zahrádce narazíme na další kamarády a kamarádky v rudém. Lidi z daleka i z blízka, lidi nejrůznějších profesí i životních situací - ten mix mě nikdy nepřestane udivovat. A přesto všichni máme jedno společné: lásku ke klubu. S fandama, co toho mají za sebou už opravdu hodně, se potkávám pokaždé velice rád: průšvih této sezony nikomu není lhostejný, ale přesto se nikdo nehroutí. Stejně jako tolik předchozích let, budeme všichni s novou nadějí vyhlížet sezonu další.
Sparta do toho!
Novák
Co se aktuálně mezi fans děje?
An der Alten Försterei
"Jsme realistický" říkají členové Staré Sparty
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř - report z návštěvy utkání Dynamo České Budějovice - Teplice
Doba postfaktická
Špatné konce. Report z výjezdu na finále Mol Cupu v Olomouci
Slogany - report z derby v Edenu
SF je tady pro každého, kdo má Spartu FOREVER
Autopilot - report z utkání Sparta - Jablonec
Vy nám pohár, my vám ligu. Ano či ne? - report z výjezdu do Plzně
Poprvé na Bundeslize - report z výjezdu na zápas Borussia Dortmund vs. Borussia Mönchengladbach
Ani to tak nebolelo - report výhry Sparty nad Plzní v Mol Cupu
Sobota na cestách za Spartou - report z výjezdu vlakem na béčko do Drnovic a na áčko do Pardubic
Smíšené pocity - report z výjezdu za Spartou do Pardubic
Fanoušek měsíce - Sektor
