Nová sezona, nová motivace, nové stadiony, kam vyrazit na kole. Respektive stadion, vzhledem k tomu, že do ligy postoupilo brněnské duo Zbrojovka–Artis. Jakmile proběhlo rozlosování a upřesnění herních časů nového ročníku Chance ligy, měl jsem jasno, že hned v prvním kole nažhavím motory a vyrazím dvě stě kilometrů směr východ.

Letní příprava moc nadšení nevzbudila. Posily jako Mannsverk sváděly k očekávání, že za příchod bude TR považovat i Martyho Suchomela (i když se jen vrátil z hostování).

Všelijak působilo i Unlimited setkání pár dní před sezonou, které „odšpuntovala“ přestřelka mezi Tomášem Rosickým a jedním z fanoušků. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale i když máš s někým historii a beef, tak z pozice čelního představitele klubu si s ním nemáš co tykat a už vůbec ne mu arogantně říkat, že tomu nerozumí. Vím, že spousta lidí to brala s nadhledem, já se tedy chytal za hlavu.

Ale Sparta je Sparta, a tak navzdory bídným výsledkům, navzdory spíše oslabení než posílení (alespoň do sobotního rána), jsem právě na začátku víkendu nandal cyklistické propriety, vytáhl den předtím vyfutrované kolo a oblékl tradiční dres Guélora Kangy, který na každou cyklojízdu beru na sebe.

Trip byl tentokrát z těch delších, ze stadionů na Moravě, ale zároveň ten nejkratší. Do Brna to bylo přibližně 200 kilometrů, přičemž největší výzvou byly Žďárské vrchy. První kilometry z Matky měst mířily ke Kostelci nad Černými lesy, a kdyby nebylo brzo ráno, stavil bych se v místním pivovaru na jejich skvělé pivo. Přibližně o 30 kilometrů dál jsem už projížděl nádherným centrem Kutné Hory. Jsme malá země, ale těch krásných míst máme fakt hodně!

Pak už mě čekala nezáživná část směrem k Vysočině, když jsem během krátké zastávky na banán a müsli tyčinku vyndal mobil a koukám – ejhle Brunes! Nová posila oznámená. Nebylo to překvapení, ale vyčerpávající dopoledne to rozhodně zpříjemnilo. Tak snad bratránkovi budou lítat centry z krajů jeden za druhým a jemu to bude do branek soupeřů padat jak u Pšonků dosud.

Zpět na trasu a začalo stoupání Žďárskými vrchy. Stoupání střídalo sjezd a nedalo se říct, že by se člověk mohl dostat do nějakého solidního tempa. Ale ta příroda! Krásné pastviny, louky i lesy.

Rychlý oběd přišel ve dvou třetinách trasy, na kraji Žďáru nad Sázavou ve vesničce Polnička. Příroda je tady sice krásná, ale je to tady takový „Chorý“ kraj. Ale nemá smysl o tom spekulovat, „Takový je“ (#kdovitenvi).

Za Žďárem pokračovaly kopečky, ale mně už začala docházet šťáva a pomalu jsem začal vyhlížet závěrečný sjezd k Brnu. Ten přišel před Kuřimí a konečně už to bylo na pohodu. Příjezd na stadion hodinu před úvodním výkopem byl naprostý ideál. Po dohodě s místním SLO (ještě jednou dodatečně díky za ochotu a pomoc!) kolo mířilo ke klandru hned vedle vchodu a už šup do sektoru.

Ten sám o sobě byl jedna velká tragédie. Zatímco zbytek stadionu prošel relativně povedenou revitalizací (o rekonstrukci se mluvit rozhodně nedá), prostor pro fanoušky hostů uvízl v 90. letech. Vstup přes slepou ulici mezi garážemi a jako finále klec na rozpadající se tribuně. Jediným pozitivem tak bylo moc dobré pivo Flinta Beer od pivovaru Moravia. Po dvou stech kilometrech jsem bral hned dvě najednou a vypitá byla ještě před koncem první půle. Ještě nafasovat jednotné tričko a šlo se na věc!

Zápas před beznadějně vyprodaným stadionem pro nás nezačal špatně, kombinovali jsme, dostali jsme se i do zakončení, měli jsme převahu. Ale především pravá strana si nerozuměla. Kadeř dělal náběhy na střed hřiště, Alcócer si s týmem zase moc nerozuměl. Obrana spolu s Irvingem zase hrála překulovanou zleva doprava, a naopak a průnikových přihrávek bylo jak šafránu. Když se k tomu přidá nulové trhání obrany náběhy ať už od Kuchty či Haraslína, nepřekvapí, že i po půl hodině to bylo 0:0. Jedno zakončení zblízka, které si pohlídal Suro, nepočítám.

Jenže pak přišel šok. Náš dlouhý aut, zmatky při dohrávání situace a najednou běží hráč Zbrojovky sám na naši branku. Z vlastní půlky! 1:0 a Surovčík bez šance. Tedy... myslím, že gól mezi nohy si s ohledem na to, že Daniel Vašulín pálil dál od něj, mohl pohlídat, ale v té situaci byl poslední, komu šlo obdrženou branku vyčítat. Půli jsme tak nějak dohráli, a i nadále nám dělali domácí potíže. Mám Jardu Zeleného rád, ale hrát stopera ve dvojce fakt nemůže. Obzvlášť když ho šikanuje vytáhlý forward, jako v tomhle případě Lucky Ezeh.

O přestávce asi proběhl ne fén, ale dánský vichr, protože najednou to byla jiná, naše Sparta. Tlak, střely, šance. A taky tyče! Nejprve se Karabcova bomba odrazila od tyče jen podél brankové čáry, přičemž gólman Hrdina se jen zkoprněle díval. Další orazítkovaná konstrukce po hlavičce Ševínského už ale k brance vedla, když Mercado zblízka dorážel – 1:1. Mimochodem John spolu s Karabcem a Sochůrkem byli jediní, kdo splnili nějaký standard, který od hráčů Sparty očekávám.

Kdo čekal, že po srovnání budeme nadále šturmovat za otočkou, musel být zklamán. Naopak o chvíli později vrátil hlavou jeden z domácích centr zpátky do ohně a Tadeáš Vachoušek už měl zblízka snadnou práci. V tu chvíli už bylo jasné, že budeme rádi za remízu. I naděje na bod se rozplynula v 80. minutě, kdy si po centru z levé strany dávali přednost Zelený se Surovčíkem a místo nich se k hlavičce dostal už zmiňovaný Ezeh – 3:1 pro natěšené domácí.

Konec a K. O. Kdo čekal, že alespoň někdo z lavičky přinese naději na změnu, musel být zklamán. Platonický tlak sice v závěrečných minutách byl, ale o vítězství domácích se nedalo pochybovat.

Výkonu na hřišti odpovídal vy support v hledišti. Asi to bylo i stadionem, kde je prostě všude daleko, možná to bylo vedrem, ale ani fans se moc nepřevedli. Fandění za moc nestálo, a naopak jsme si zvládli připsat tři pyro-zbytečnosti. Nejprve nějakého Einsteina napadlo hodit světlici do okapu nad toaletami, kde samozřejmě chytly napadané listy a ohníček pak na dálku museli hasit kropením hasiči. Za stavu 3:1 pak další myslitelé hodili světlice tak daleko na hrací plochu, až se jim téměř podařilo trefit domácího brankáře a korunu všemu nasadil frustrovaný fanoušek, kterého nenapadlo nic lepšího, než v horní části tribuny zapálit další pyro a hodit no dolů. Navzdory jeho podroušenému stavu světlice alespoň doletěla před sektor, jinak z toho mohla být pro někoho nepěkná popálenina.

Co dál? Ukázalo se, že pozice, na které fanoušci celé léto upozorňovali, opravdu potřebují posílení. Pravý bek – ať se na mě Kadeř nezlobí, ale navzdory snaze už z jeho strany fakt na top fotbal není. Irving sice zpracuje sebetěžší balon, ale o progresi u něj bohužel nejde mluvit,

Kairinen to není. Kuchta utopený a hrající bez zájmu, jako by si řekl – tak vy jste mi přitáhli konkurenci? Tak to vám na to se*u! Nejvíc zarážející však pro mě byla absence pohybu a ochoty jít do rizika. Člověk by čekal, že tým bude na start sezony natěšený a bez psychické zátěže loňské sezony. Opak byl pravdou.

No, nebyla to příjemná cesta zpátky FlixBusem do Prahy. Ale co, fotbal je jen záminka. Mně aktuálně zbývají tři stadiony, na kterých jsem na kole nebyl. Zlín, Slovácko a Eden. Což o to, stadion rivala ve Vršovicích bude ten nejsnazší. Ale na zlínské Letné hrajeme na konci listopadu, a to už na kolo věru nebude. Tak snad na konci března do Uherského Hradiště...

Czechmate87

Co se aktuálně mezi fans děje?

Random týpek. Report z výjezdu za Spartou do Brna

Fanoušek měsíce - Marian M. - předseda pobočky FCS Turnov

AUTOBUSEM 12. HRÁČE DO LYONU

Šílenství v zemi Aztéků - report z výletu na MS 2025 ve fotbale do Ameriky