Když jsem odjížděl z pozápasového střetnutí s přáteli v hospodě U spravedlivého Pučka, byl jsem rozhodnutý, že svůj příspěvek z dnešního derby bude mít název „VYPRODÁNO!“ Chtěl jsem ho pojmout v duchu oslavy fotbalu, chtěl jsem složit hold všem těm, kteří dnes na Letnou přišli. Stažené rolety pokladen a na nich nápis VYPRODÁNO! Co více si můžeme přát. To už jsem na Spartě nezažil dlouhá léta. Ani v dobách, kdy jsme s odvěkými rivaly bojovali o nejvyšší příčky, vyprodáno nebylo. A dnes, kdy naše milovaná Sparta pomalu opouští sestupové pásmo, ve kterém se potácela téměř celou sezónu, se střetává s nenáviděným rivalem, je najednou vyprodáno. A přichází i pan prezident Václav Klaus! Nevídané, neskutečné!
Cestou domů zapnu rádio v autě a právě se mluví o dnešním zápase. Sparta vyhrála, byla lepší, měla převahu, udělala pro vítězství víc než soupeř. OK, tak to opravdu bylo. Ale poté dostanou slovo trenéři. Standa Griga vidí utkání podobně jako reportér, ale pak dostává slovo trenér K.Jarolím. Žasnu! Rozhodčí M.Šedivý zásadním způsobem ovlivnil zápas, on se k tomu nemůže vyjádřit, protože by dostal pokutu. Nebýt sudího, Slávie by si zasloužila vyhrát, on jim vítězství ukradl. Podají protest. A ostatní slávisté mluví v podobných intencích.
Bééééééééééééééééééééé, kňučí všichni jako raněná svině v kukuřičném poli. Když pustím televizi, vyslechnu ty nářky ještě jednou. Jsem zhusen, znechucen, copak nedokáží přiznat, že dnes tahali za kratší konec provazu? Pravdu má Tomáš Řepka, který je označí za ubrečence, kteří vždy hledají příčiny porážky jinde, než u sebe. Je to v nich zakořeněné. Viděl jsem již mnoho desítek těchto zápasů, ale vždy, když prohrají, může za to někdo jiný. Proč si pan Jarolím nestěžoval minulý týden na vymyšlenou penaltu při jejich utkání s Mostem, proč nezkritizoval rozhodčího Matějka při zaříznutí Olomouce? A takových podobných zápasů bych dokázal uvést mnoho. Když nás na podzim krutě porazili, nehledal jsem žádné výmluvy, nevymlouval jsem se na rozhodčího, dokázal jsem napsat, že jsme podali příšerný výkon a porážku jsme si zasloužili. Proč to nedokáží oni? Protože jsou slávisti! Ubrečení, ukňučení, věčně ublížení slávisti. Nemám je rád, co rád, já je přímo nesnáším! Právě pro tu jejich věčnou ubrečenost, pro jejich stálé nářky, pro hledání chyb všude jinde, než u nich samotných! Právě proto jsou věčně druzí! A brzy přijde doba, kdy budou na to druhé místo jenom vzpomínat! Budou třetí, čtvrtí, pátí, až se ve své žluči sami utopí. Jiný osud si nezaslouží!
Je 8.dubna 2006. 167 dní trpím jako zvíře. 23.října 2005 jsme na Strahově utrpěli ponižující porážku. Dnes je tedy den zúčtování. Vrátíme jim to, nebo bude utrpení pokračovat? Od rána jsem nervózní jako student u maturitní zkoušky. Co když nevyhrajeme? Před pár dny jsme byli na sestup, zatímco oni bojují o titul. Co posměchu jsem prožil za poslední půlrok. Tu porážku jsem ještě nevydýchal. Odjíždím na předzápasové setkání s kamarády a zjišťuji, že oni jsou na tom podobně. Ale dneska určitě vyhrajeme, ujišťujeme jeden druhého. Ti zoufalci nás přece nemohou porazit dvakrát za sebou! Za tři hodinu budu vědět, že nemohou.
Před utkáním přichází slavnostní chvíle. Poděkování další legendě Sparty. Dnes je na řadě „Bomber“ Tomáš Skuhravý. Takový útočník v našem kádru dnes není. Tome, vrať se! Ale léta se nedají zastavit, podobného ostrostřelce si musíme teprve vychovat.
Milánek Šedivý foukne do píšťalky a utkání začíná. Po pár vteřinách přichází tvrdý zákrok Tomáše Řepky. Je oceněn jen domluvou, žluté kartě bych se nedivil. Po čtvrthodině hry se dostává do šance hostující Vlček, ale skóre se naštěstí nemění. Sparta má územní převahu, na tribunách převahu drtivou. SPARTÁÁÁ – PRAHÁÁÁ, burácí vyprodaným hledištěm. To je nádhera! Řvu, jak utržený ze řetězu! Že nebudeme zítra mluvit? Nevadí, budeme si ukazovat! A je to tady! 31.minuta, Z.Pospěch je ve vápně sám jako pověstný kůl v plotě Milouše Jakeše a nezaváhá. Vedeme 1:0! Sešívaní nestíhají a nezvládají zápas ani nervově. Zákrok Krajčíka na Kisela byl z těch červenokaretních. Stadiónem obíhá „mexická“ vlna, to jsem zde léta nezažil. Poločas končí, nejraději bych byl, aby už byl u konce celý zápas. V přestávkovém zápase přípravek Sparty a Slávie vítězí ti v rudých dresech 2:1 a dávají návod svým starším vzorům. Nezlobil bych se za tento konečný výsledek, dokonce jsem ho i tipoval. Bravo, kluci!
Na začátku druhé půle nadchne působivé choreo sparťanského kotle, poté rozesměje „žebrání“ Pitáka před udělením žluté karty za faul na, tuším že, K.Kisela. Za chvilku nám už není do smíchu. Po faulu Jardy Blažka na unikajícího Jandu nic jiného, než červená karta, nemůže následovat. Okamžitě si vzpomenu na derby v předloňské sezóně. Petr Kouba dostal také červenou a my nakonec vyhráli 2:0. Bude se historie opakovat? Nebude! Ani v přesilovce nás bezdomovci nepřehrávají, Zdeněk Pospěch má na kopačkách dokonce další gól, bohužel branku přestřeluje. Škoda, mohlo už být rozhodnuto. V 73.minutě může jít náš útočník do samostatného úniku na branku hostí, ale obránce Dosoudil ho fauluje loktem a dostává za tento zákrok červenou kartu. Je sice přísná, ale zcela v duchu pravidel. Z.Pospěch by šel sám na brankáře. Takže vývoj utkání je opět o něco příznivější. Za pár minut může poděkovat Tomáš Řepka rozhodčímu Šedivému. Za vražení do něj dostává pouze žlutou kartu. To byla jasná červená, přestože faul, který sudí odpískal Tomášovi, viděl pouze on. Hráč si v žádném případě nesmí dovolit atakovat sudího. Zde nám pan Šedivý pomohl. Pět minut před koncem zápasu střídající Míra Slepička udělá ze dvou slávistů kuželky a nedává brankáři hostí šanci. Střílí k bližší tyči a Vorel je na střelu krátký. Dalo by se říct:“Vorel Slepičky nelapá!“ Těsně před koncem utkání snižuje S.Vlček po chybě obrany i gólmana Grigara na konečných 2:1.
Zápas je u konce, domácí borci se radují ze zasloužené výhry a tleská jim více jak 20 000 diváků. Tomu utkání nechybělo nic. Branky, nasazení, boj muže proti muži, technické kousky i tvrdé střety. Naši hráči dnes projevili větší touhu vyhrát, odčinit předchozí potupnou porážku. Šli za vítězstvím jako hladoví vlci a právě proto si vítězství zasloužili. Při sledování plných tribun jsem měl skutečně krásný pocit, že takou nádhernou atmosféru znovu zažívám po dlouhých létech i na Spartě. Kéž by takových zápasů v naší lize bylo víc. Skvělé, nádherné, úžasné!
Pak sednu do auta, pustím rádio a je po náladě. Ubrečená, ublížená a nesoudná vyjádření slávistů. První, co mě napadá je – zrušte Slávii! - tu bandu neschopných, ukňučených a trapných zoufalců. Ale to nejde, vždyť bych přišel o tu obrovskou radost při našich vítězstvích nad nimi. Komu bych se smál, kdo by byl adresátem našich vtípků? Jejich fanoušci jsou pro naše žerty tím nejlepším cílem!
Náš dnešní výkon měl k dokonalosti daleko, ale na krásu se dnes nehrálo. Měli jsme vracet prohru z podzimního utkání. To se podařilo, přestože malý dluh ještě zůstal. Třeba ho vrátíme ještě letos. Pokud v poháru ČMFS vyřadíme ve středu žižkovskou Viktorku, může nás los soutěže postavit opět proti sobě. Tak uvidíme. Ale po půl roce se mě dýchá lépe. A jak jste na tom vy?
Bombito
Statistika utkání:
AC Sparta Praha - SK Slavia Praha 2:1 (1:0)
Branky: 31. Pospěch, 86. Slepička - 88. Vlček
Rozhodčí: Šedivý - Wilczek, Kordula.
ŽK: Kadlec, Řepka, Slepička - Janda, Krajčík, Piták.
ČK: 54. Blažek - 73. Dosoudil.
Diváci: 20.318
Sestava slavie: Vorel - Krajčík, Dosoudil, Suchý, Aračič (64. Hubáček) - Piták, L. Jarolím, Holeňák (77. Kalivoda), Janda (82. Černý) - Vlček, Gaúcho.
Trenér: K. Jarolím.
Sestava SPARTY: Blažek - Zabavník, Hanek, Řepka, Kadlec - Kisel (90. Kóňa), Sivok, Šimák - Pospěch, Došek (83. Slepička), Matušovič (54. Grigar). Trenér: Griga.
