V minulých dnech se potvrdila již dříve avizovaná skutečnost, totiž že Mauro Lustrinelli opustí Spartu. Jeho působení na Letné se tak zastavilo u čísla pouhých 342 dnů. Nejeden z píšících novinářů se následně rozepsal o tom, jak tento hráč rozšířil řady zahraničních hráčů, kteří ve sparťanském dresu neobstáli. V jediném sportovním deníku v Česku pak nějaký pan Kasík doplnil svá moudra o jakousi statistiku Maurova snažení, která teda jednak trpěla značnou nepřesností a druhak byla natolik povrchní, že jsem se rozhodl shrnout působení sympatického Švýcara poněkud „ostřejší“ a snad i o něco více „širokoúhlejší“ optikou.
Mauro přišel do Sparty 2.února roku 2006, na samém konci zimní přípravy. Před jarní sezónou tak stihl odehrát jen domácí generálku s Górníkem Zabrze, ve které se hned prosadil střelecky a dal jeden z pěti gólů Sparty. Za týden na něj i celé mužstvo čekal velmi důležitý zápas s Libercem, který mohl ještě vykouzlit zápletku v boji o mistrovský titul. Mauro nastoupil základní sestavě a v tomto hodně očekávaném zápase se dostal do dvou asi největších šancí Sparty. První proměnil, druhou nikoli. Liberec s precizní defenzívou vydoloval na Letné dokonce všechny tři body a teoretický plamínek naděje Sparty na titul tak vlastně uhasil hned v prvním jarním kole. Je již jen hypotetickou otázkou, jak by se vyvíjela ligová soutěž v případě výsledku opačného a jak by se případně vyvíjela kariéra Maura Lustrinelliho ve Spartě, kdyby proměnil i tu druhou příležitost…
Nejeden hráčský manažer mnohokrát přiznal, že o úspěchu hráče v novém klubu často rozhodují tak neuchopitelné veličiny, jako například štěstí, být ve správnou chvíli na správném místě a až potom pokud možno i s tou pravou sportovní formou. A zde je nutno si přiznat, že Mauro se sice objevil na velmi správném místě (Spartě), žel v ne zcela ideální době překotných změn, herního i výsledkového tápání. Je opět nijak objevnou skutečností, že jedinec může mužstvo posunout, ale rozhodně jej nespasí. Trenér Griga sice Maurovi dával šance v základní sestavě, to ale při faktu nefungujícího systému 4-3-3 bylo k ničemu hráči i mužstvu. Na jaře tak odehrál celkem 1215 minut (994 v lize) v 16 mistrovských utkáních (13 v lize) a vstřelil 5 branek (3 v lize). Vezmeme-li v potaz naprosto nevídanou a poměrně hlubokou herní krizi Sparty, jeho aklimatizaci v novém prostředí, nemohu Maurovu statistiku považovat za až tak tragickou, jak jí většinou vnímala média.
Na začátku nového ročníku bohužel Sparta navázala na své nepřesvědčivé výkony i výsledky sezóny minulé a po podprůměrné bilanci z prvních pěti ligových kol (2-2-1 3:4) sáhlo vedení klubu ke změně trenéra. Stanislava Grigu nahradil jeho bývalý spoluhráč Michal Bílek, který si za asistenta k sobě přibral mj.Horsta Siegla. Mauro se v prvních pěti kolech dostal na trávník ve čtyřech utkáních, z toho 3x v základní sestavě. Od nástupu nového trenéra se jeho situace dá popsat nejspíš jako krajně nestabilní. Ve dvanácti ligových kolech zasáhl do hry devětkrát, z toho jen 3x v základní sestavě. Ani jednou se ale nedočkal závěrečného hvizdu rozhodčího na hřišti, a to přesto, že v těchto třech zápasech zaznamenal tři branky a mužstvo si z těchto zápasů odneslo devět bodů do tabulky, při skóre 6:0. To mj. znamená, že Mauro v těchto zápasech vstřelil 50% branek týmu. Rovněž by se asi slušelo připomenout, že to vše stihl za pouhých 198 minut hry. Ve dvou zápasech poháru ČMFS se Maurovi pod Michalem Bílkem rovněž nedařilo strávit na hřišti více času a to i přesto, že se Sparta utkala se soupeři z chvostu druhé a průměru třetí ligy. Do hry naskočil jen proti druholigové Bystrci, ale osmatřicetiminutovou epizodku přesto okořenil hned dvěma přesnými trefami!
V jednom rozhovoru se nechal slyšet asistent trenéra Bílka, že Mauro by měl zlepšit svou tréninkovou píli. Tato poznámka mě trochu zarazila zejména z toho důvodu, že vyšla z úst Horsta Siegla. Zaprvé proto, že právě Horst Siegl by se měl umět vžít do pocitů hráče, kterému není ordinována přemíra důvěry v zápasové praxi a následně pak také proto, že ausgerechnet Horst Siegl myslím neplatil, ve své hráčské kariéře, za hráče se vzornou tréninkovou pílí a přesto nějaké ty góly dával taky. Jsou totiž hráči, kteří by tréninky patrně nejraději zrušili a v zápase jsou schopni zářit. Pak jsou ale také hráči, kteří k dobrému výkonu v zápase tvrdý trénink životně potřebují (napadají mě např.Pavel Nedvěd, Dominik Hašek, Ivan Lendl). A pak je kategorie hráčů, kteří můžou trénovat sebevíc a zářit stejně nebudou. Je na trenérovi, aby jednotlivé kategorie hráčů potom rozeznal.
Asi by se možná hodilo statistická čísla působení Maura Lustrinelliho ve Spartě s někým srovnat. Každé takové srovnávání je vždy trochu ošidné, protože se málokdy srovnává srovnatelné. Leč jen pro ilustraci. A co takhle se podívat zrovna na Horsta Siegla a jeho roční působení v Kaiserslauternu. Takové srovnání by mělo několik podobných rysů. První rok v nové zemi, nové soutěži, novém klubu s novými spoluhráči a vším co je s podobnými změnami spojeno. Oba hráči se shodně objevili v klubech, které právě procházely krizí. Sparta trochu déle, FCK stál na jejím počátku. Oba kluby pojí i to, že v té době shodně vyhrály národní pohár. A aby bylo srovnání trochu aktuálnější, vybral jsem též nejlepší střelce obou pražských „S“ za „měřené“ období.
Statistické porovnání vybraných střelců
Předchozí čísla, ať si z nich vezme kdokoli cokoli, však nemohou popřít ba upřít svaté právo každého trenéra, rozhodnout se pro výběr těch „svých“ hráčů. Mně, jako fanouškovi, se to třeba nemusí zrovna líbit, ale musím takovou volbu respektovat a smířit se s ní. S čím se ale smiřovat rozhodně nemusím, je vytváření „kouřové clony“ (médii hojně podporované), že Mauro Lustrinelli, podobně jako jeho zahraniční předchůdci, ve Spartě vyhořel. Obávám se, že to není ani zdaleka pravda. Vzhledem k hernímu prostoru, kterého se mu dostalo, herní pohodě jeho spoluhráčů zejména v jarní části roku (na které je jako koncový hráč bytostně závislý), předvedl Mauro Lustrinelli celkem velmi slušnou produktivitu a to i navzdory zcela novému - neznámému prostředí. Jeho vystupování po zápasech, kdy se nedařilo týmu nebo třeba jemu, pak mohlo sloužit našim domácím hráčům jako příklad toho, jak by se měl chovat profesionální hráč. Svým chováním si vydobyl sympatie mnoha fanoušků Sparty a možná i soupeřů.
Každopádně Maurovo rozhodnutí o odchodu do Lucernu, se mi jeví jako naprosto logické a jeho touze prosadit se do národního týmu na ME, které Švýcarsko spolupořádá, zcela rozumím. Samozřejmě, že tento Maurův krok – odchod, leckdo může vnímat jako jeho „útěk“. V této souvislosti bych si pak dovolil vypůjčit krátkou zmínku vztahující se ke změně působiště v sezóně před ME 1996 v Anglii Horstem Sieglem, který odešel ze Sparty do zmiňovaného Kaiserslauternu, z jemu věnovaných stránek –
Pro Horsta nevydařené bundesangažmá znamenalo přinejmenším dobrou zkušenost, bohužel pravděpodobně velmi draze zaplacenou neúčastí v reprezentačním výběru Dušana Uhrina, který si v roce 1996 odvezl z britských ostrovů medaile vicemistrů Evropy… ( zdroj: horst.jinak.cz)
Závěrem mohu ještě připomenout, že Mauro Lustrinelli se, vzdor nijak dlouhému angažmá, zapsal do historie Sparty i české ligy hned ve dvou případech. Poprvé 24.dubna roku 2006, kdy v zápase 26.kola rozvlnil síť za jabloneckým gólmanem už po neuvěřitelných 11 sekundách. Rychleji se to dosud v české lize nikomu nepovedlo. A podruhé 19.května téhož roku, kdy se aktivně podílel na vítězném finále Poháru ČMFS proti Ostravě.
Mauro, přeji ti hodně gólů do sítí soupeřů, pevné zdraví, aby se ti sen (účast na ME v tvé rodné zemi) splnil a třeba se tam potkáme.
Hodně štěstí a děkuju.
pesfilipes
Maurovo hodnocení po půlročním působení v rudém (4.8.2006)
Maurova vizitka při jeho únorovém příchodu (2.2.2006)
