Odpověď na první otázku je jasná, je to otázka spíš řečnická a jako taková nevyžaduje odpovědi. Také s odpovědí na druhou otázku bychom pod vlivem žhavé současnosti mohli být rychle hotovi, ale na vulgární srandičky není čas, chuť ani nálada. Máme problémy, dlouhodobějšího charakteru a jejich důsledkem je to, že Sparta začíná vyklízet pozice, které měla dlouhodobě, zdálo se, že „forever“ pronajaty. A to nejen v lize, ale i jako reprezentant českého fotbalu.

Jak se to mohlo stát? Odpověď není jednoduchá. Problémy s atraktivností hry máme dlouhodobě. V posledním desetiletí se často na některé zápasy nedalo dívat, nicméně body a tituly, příp. účast (a peníze) z Ligy mistrů se jen sypaly. Zkrátka statistiky báječné, jenže do hlediště se nechodí na statistiky, ale na fotbal.

Z výčtu příčin vynechám své oblíbené téma, neustálý výprodej kádru pro blaho majitelovy kapsy. Je to jedna z příčin, zřejmě hlavní, ale pokud nepřijde bohatý majitel, který bude ochoten peníze do klubu dávat a nikoliv je z něj brát, nemá smysl o ní dál diskutovat. Je to fakt, se kterým se teď zřejmě nedá nic dělat. Ale i za současných podmínek přicházeli do Sparty na české poměry kvalitní fotbalisté. Jak to, že v ní pak až na pár výjimek vždy hráli hůř? Mluví se o vnějším tlaku na hráče i na klub. Ano, určitě tady je. Za hlavní příčinu poklesu výkonnosti však považuji uspokojení hráčů nad tím, co dosáhli (plat) a to, že nevytvoří partu. To se pozná hlavně ve chvílích, kdy teče do bot. Při tak rychlé obměně kádru není asi možné vybudovat tým, který vždy táhne za jeden provaz.

Ale jak je možné, že si s tím management přes zjevnou snahu neporadí? A tady se dostávám k jádru pudla. Za Košťála a Pelty fungoval osvědčený ligový model, vlastník (šéf) – sportovní ředitel – trenér – hráči. A ono to plus mínus fungovalo, ve srovnání s dneškem přímo skvěle.

Křetínský přišel s jiným modelem, s takovým, který vidí v zahraničí. Sportovního ředitele netřeba, vše zvládne trenér, který bude mít i pravomoci sportovního manažera. Ostatní rozhodovací pravomoci si ponechá majitel, zde pro jednoduchost Křetínský. Na hlídání financí má ovšem manažera zvlášť, finančního ředitele. Zdá se tedy, že finance jsou v tomto modelu důležitější než sportovní oblast. Ta by ovšem tyto finance (ve spolupráci s marketingem, sponzory atd.) měla produkovat. Tento model zřejmě může fungovat a na podobném základě to funguje v evropských klubech, ovšem za pouze za předpokladu, že se najde vhodná osoba pro klíčový post. A tím není finanční ředitel, nýbrž sportovní manažer a trenér v jedné osobě. Tohoto muže Křetínský hledá od svého příchodu do klubu. Straku hodil přes palubu takřka okamžitě (to je podle jeho názoru jen trenér, a to ještě jakási méněhodnotná odrůda zvaná motivátor – tak ho Křetínský sám nazval). Křetínský měl vizi být se Spartou ligovým suverénem, pravidelně hrát Ligu mistrů a prosazovat se v ní. Další v řadě, Hřebík, ho zřejmě osobně přesvědčil o tom, že je tím správným chlapíkem pro daný úkol. Za důvěrně známých okolností Křetínský od tohoto přesvědčení odstoupil a povolal na žhavou stoličku Grigu. Poté, co ani on nesplnil očekávání, přišel Bílek a i ten je pomalu na odpis.

Takže, co dál? Jestliže vyjdeme z předpokladu, že Křetínského koncepce je správná, je třeba vybrat dalšího adepta, ale to už by konečně měl být ten pravý ořechový muž. Zatím pouze ztrácíme čas a pracně vydobyté pozice. Nabízí se Ivan Hašek, pro manažerskou práci zřejmě nejvhodnější tuzemský kandidát. Potřeboval by však k sobě dobrého trenéra, aby se o tuto stránku věci nemusel starat. Lavička, se kterým už jednou vytvořil fungující tandem a se kterým ho pojí přátelské vztahy a nezbytná důvěra však není volný. Možná, že už opravdu nastal čas sáhnout po kvalitním zahraničním odborníkovi. Další zcela nezbytnou podmínkou je, aby Křetínský věnoval Spartě mnohem víc času nebo aby potřebné pravomoci svěřil někomu jinému, např. prezidentovi klubu. Ten se zatím vyčerpává předáváním pugétů sparťanským oslavencům. Je otázka, zda do toho všeho bude mít Křetínský chuť, protože realita je taková, že začínáme prakticky od nuly. Jestliže ne, měl by si to přiznat a předat (prodat) Spartu jinému majiteli, který do této tvrdé a náročné práce s nejistým výsledkem (jak z hlediska kvality, tak časového horizontu) bude chtít jít. Prožil jsem toho se Spartou tolik, že si rád počkám. Ostatně, co mi zbývá. Křetínskému, kterému jsem se tady něco naspílal, držím palce při jeho rozhodování. Jednoduché nebude. AŤ ŽIJE SPARTA!

ACS-fan