Prostě největší !!! (Superclásico, Boca Juniors – River Plate 1:0)
O tomhle zápase se píší skoro legendy, je to prý zápas zápasů, největší derby na světě…O argentinský fotbal jsem se vždycky zajímal, tamnější reprezentace byla vždy mým favoritem. Člověk věděl, že zápas zvaný Superclásico je něco extra, ale jednak je to tak daleko, je tam přeci tak nebezpečno a stojí to tolik peněz, že to vždy byl takový nesplnitelný sen. Posledních cca 5 let jsem se o tenhle zápas zajímal ještě více a definitivní kapkou byla reportáž z tohoto zápasu od Ludvy from Homolka Boys (ještě jednou Ludvo díky za pomoc), kterou na tomto webu před 2 lety uveřejnil. Poslední rok se pak čekalo jenom na příhodné rozlosování a to, kdy se bude hrát na legendárním stadionu La Bombonera, kde sídlí Boca Juniors.
Rivalita mezi Bocou a Riverem je neuvěřitelná, již první derby v roce 1908 nebylo z důvodu výtržnosti fanoušků dohráno. Prohrát Superclásico znamená největší potupu, tímto zápasem žije celá Argentina, zápas dostává v médiích pro Evropana nepochopitelný prostor. Do Buenos Aires (BA) jsme přiletěli ve čtvrtek, 4 dny před zápasem a na všech 4 speciálních sportovních kanálech!!! tento zápas od rána do večera rozebírali! Obzvláště zajímavé byly např. sestřihy zápasů 50, 60 let starých, prostě fotbal v Argentině, to je fenomén, který zřejmě není nikde na světě. Ani v Brazílii jsem neviděl pro fotbal takový prostor co tady, Otík Černý by potřeboval trošku poučit…
Jelikož se jedná o vyjímečný zápas, není lehké sehnat vstupenku. Na můj emailový dotaz mi z tiskového oddělení Bocy sdělili, že z důvodu výjimečnosti zápasu a velkého počtu členů fanclubu Bocy, se na tento zápas vstupenky neprodávají. Ještě, že v BA žije jistá Any, mimochodem velká fanynka Spartičky, která nám s tímto problémem pomohla. Jelikož je členkou fanclubu Bocy, měli jsme lupeny za lidovou cenu 30$ (pessos se v ARG označuje takto, cena v Kč = krát 5), takže nám spadl velký kámen se srdce. Potom by nám zbyla jediná možnost a to překupníci, kteří nám již den před zápasem nabízeli lupeny za 300-400$.
Den před zápasem se jdeme podívat do muzea na stadionu La Bombonera. Za 20$ kupujeme velkou prohlídku muzea a komplet stadionu. Ještě předtím ale procházíme velkým fanshopem a nevíme, co vybrat, nabídka je velká, naprosto srovnatelná s shopy předních evropských klubů. Ústřední dominantou fanshopu a muzea je socha D.Maradony, která byla odhalena před 2 lety k 20.letému výročí vítězství Argentiny na MS 1986 v Mexiku. Následuje postupná prohlídka muzea, kde nejvíc zaujme krásná výstava dresů, hlavně těch historických a pak trofeje. Ústřední trofejí kromě pohárů za mistra ligy je poslední trofej, a to Copa Libertadores 2007. Pak už pomalu přicházíme na stadion, na hlavní tribunu. Na tu tribunu, která se svým atypickým tvarem naprosto vymyká a dělá z La Bombonery jedinečný stadion. Na tu tribunu, kde jediný Diego má v řadě modrých lóží tu žlutou, takže ji jasně rozeznáte. Z této tribuny se dostáváme až na trávník a do prostoru za brankou, kde sídlí ti největší fanatici Bocy. Největší fans Bocy se nazývají „LA DOCE“, což v překladu znamená „12“ něco jako dvanáctý hráč. Je to jedna z největších fanouškovských frakcí na světě. Šéfem a kápem této skupiny je šedovlasý Rafa Di Zeo. Jinak těm nejradikálnějším klubovým fanouškům se v Argentině říká „Barras bravas“ (BB). Každý klub má svoje BB a mají obrovskou moc. Kluby je víceméně financují, jejich špičky mají přístup k vedení klubů. U Bocy v době Superclásica právě probíhaly volby prezidenta klubu a BB mají v tomto případě velké slovo.
Přichází den „D“, den zápasu. Zápas se hraje od 15.15h místního času, o 5h více je u nás a Spartička bude hrát důležitý mač s Brnem. Hned po zahájení dostáváme sms a víme, že je zle…Ke stadionu jedeme už 4h před začátkem a všechny ulice u stadionu kromě dvou jsou uzavřeny. Všude policisté s koňmi, pouliční prodavači suvenýrů a nevábně vyhlížejících párků či masa. Setkáváme se s Any a Leem, jejím přítelem a pomalu jdeme ke stadionu. První kontrola probíhá cca 200m před stadionem, další pak těsně u stadionu. Jako u nás zvednete ruce a policajt vás prošacuje, následně můžete k turniketu. Tady nás ale trošku uzemnil frajer u turniketu, který bez varování přetrhl vstupenku v půli, takže velmi cenný suvenýr byl zničen! No nic, není čas na truchlení, musíme stoupat vzhůru. Při vstupu do stadionu nás na schodech přepadává nesnesitelný zápach moči! Co to kurva je?!!! V tento moment nás přepadává mírná nervozita, kterou ještě znásobuje řádění fanoušků Riveru, kteří jsou již ve svém sektoru, který je úplně nahoře. Všude po schodech tečou proudy moči, venku je asi 25’C, takže fakt příjemné aroma:). Už jsme skoro nahoře, kolem nás potkáváme několik týpků co prostě vykonávají potřebu na schodech, na chodbě, potom to teče dolů… Konečně jsme nahoře, sektor je už skoro plný. Překvapuje mne, jak jsou tribuny strmé, tomu říkám kotel! Všude je plno, jenom úplně dole je prázdno. Je to z toho důvodu, že nad námi je sektor Riveru a ti dolů hážou kameny, močí, plivou, prostě dolů hážou vše a všechno. I s vědomím jistého rizika nám nezbývá nic jiného a postavíme se do spodnější části sektoru. Během zápasu jsme schytali pár plivanců a spršek nějaké tekutiny:-), ale jinak v pohodě. K tomuhle zápasu to prostě patří.
Předzápas obstarají B týmy obou klubů, i tady se zápas těší velké pozornosti. Po skončení předzápasu se už vše připravuje na velké zahájení zápasu. V našem sektoru najednou borci v dolní části rozdělávají velké bedny a z nich mezi lidi rozhazují stovky konfet (kotoučků), ještě pěkně nepoužitých. Taky jsem jednu chytil, takže budu součástí toho neuvěřitelného divadla, které se chystá. Na hřiště ze svého tunelu nastupují hráči Riveru, přivítá je hromový pískot. Ze sektoru nad námi létají konfety, balónky, zajímavý kontrast. Jak se později ukázalo, tak toto byla jediná radost fanoušků Riveru.
Nervozita stoupá, každou chvíli to musí přijít…La Bombonera je narvaná k prasknutí. Oficiální kapacita je 58.000 diváků, ale sektory na stání jsou totálně přeplněné. Hlavně naproti, kde je kotel La Doce, tam je hlava na hlavě. Přirovnání „Hlava na hlavě“ je naprosto trefné:-). Z fanatického zpěvu chorálů okolních fans se dá poznat, že se to blíží. Najednou se z hlavních tribun začnou snášet první konfety, první tisíce drobných papírků. Je to tady, Boca nastupuje!!!!!!! Jako tisíce dalších i já hážu svoji konfetu a do očí se mi derou slzy. Tenhle moment jsem si tisíckrát představoval, ale teď jsem tady a snažím si to pořádně užít. Na trávník se snáší tisíce konfet, dýmovnice ve žlutomodrých barvách jsou odpáleny, úchvatné divadlo! Ještě teď po 14 dnech mi běhá mráz po zádech, vzpomínky jsou příliš čerstvé. Je to fráze, ale tohle musíte zažít, to nejde napsat na papír. Pusťte si video a snad trošku pochopíte… Po takovém začátku je třeba uklidit trávník, protože teď je spíš bílý než zelený. Na plochu naběhnou uklízeči s fukary, kteří se snaží odfoukat drobné papírky bokem, další uklízí z plochy konfety. Tohle trvá snad 15 minut.
Začíná zápas a netrvá to dlouho a stadion exploduje. Po rohu miláčka Riquelmeho dává hlavou gól Battaglia, Boca vede 1:0! River nehraje špatně, ale většinu útočných akcí nedotáhne do konce. V týmu domácích jsem byl zvědav na tři hráče. Samozřejmě na špílmachra Riquelmeho a pak na útočné duo Palermo – Palácio. Prvně jmenovaný je zvláštní hráč, nedivím se, že ve Villarealu skončil a vrátil se do Bocy. On je prostě svůj, vyžívá se v soubojích 1 na 1, zbytečně brzdí hru, lidé ho tu ovšem milují. Jeho standardky jsou ale geniální, o tom není sporu. Palermo mě zklamal na celé čáře, pomalý, neohrabaný. Jak tenhle borec mohl dát za Bocu skoro 200 gólů?! Palácio je jiná káva, rychlý štírek se svým charakteristickým copánkem, motá hlavu obráncům, nejlepší hráč utkání.
Zápas se chýlí ke konci a jsem zvědav, co se bude dít po zápase. Sudí píská konec a nastává další díl divadla, tentokrát se vše odehrává přímo v našem sektoru. Šplhající fanatici Bocy zavěšeni na plotech se vysmívají směrem nahoru fanouškům Riveru. Ti to samozřejmě neunesou a dolů vrhají jednu sedačku za druhou. Na ploše se zatím slaví, je to sice „pouze“ ligový zápas, ale stovky reportérů, fotografů a dalších lidí na trávníku značí něco jiného. Náš sektor čeká, protože nejdřív musí policie odvézt hostující fans a teprve potom pustí domácí. Čekání si krátíme takovým spokojeným pozorováním dění okolo. Vše se vydařilo, tak si ještě vychutnáváme poslední chvilky na Bomboneře...
Co říci závěrem? Asi jen tolik, že tenhle zápas je asi opravdu ten největší, co je na světě k vidění. Je to dáno obrovskou tradicí, rivalitou, mentalitou a specifickým stadionem. Nicméně celá Argentina je nádherná země, vřele doporučuji. Fotbal tady, to je kapitola sama pro sebe a uvědomíte si, jakým je tato hra fenoménem…Díky za pozornost, snad to nebylo příliš dlouhé a únavné.
VAMOS BOCA, VAMOS SPARTA!!!
fansontour, Ricardo, Jorge
Chcete-li se podívat jak to na Bomboneře vypadalo před 2 roky, klikněte sem:
www.spartaforever.cz/ukaz_clanek.php?clanek=679
