Derby je derby a platí to vždy, i když zdánlivě není o co hrát. Tak to alespoň vypadalo, když jsme se rozhodli podívat do Itálie a na vlastní oči se podívat na slavné milánské derby. Mezi oběma týmy sice v tabulce před utkáním zela poměrně velká bodová propast, ale i přesto nebo možná právě proto dostal zápas pořádný náboj. Inter si díky zaváhání zkomplikoval cestu za titulem. I tak mu ale chyběly pouhé tři body. Co víc si přát, než v prestižním zápase porazit rivala a před jeho fanoušky oslavit titul? Taková potupa byla samozřejmě pro všechny hráče i příznivce AC naprosto nepřijatelná, navíc červenočerní potřebovali každý bod, aby si uchovali reálnou šanci alespoň na předkolo Ligy Mistrů. Přestože to tak ještě před měsícem nevypadalo, utkání dostalo takový náboj, že k němu upírala oči celá Itálie a nám nezbývalo nic jiného, než se těšit na vyprodané San Siro a nezapomenutelný fotbalový zážitek.

Samozřejmě nejenom fotbalem živ je člověk a když jsme brzy ráno vyskákali z autobusu, šli jsme se porozhlédnout po městě. Zlým jazykům se určitě chce dodat, že jsme určitě hledali nejbližší hospodu, proto raději ještě jednou opakuji, že bylo opravdu brzy ráno a na západ od našich hranic neznají kouzelný pojem „nonstop“, takže jsme po návštěvě nejbližší pumpy, kde jsme doplnili nejnutnější zásoby tekutin, skutečně tramvají vyrazili za památkami do centra. Ani oslavy konce války tu však nedokázaly skrýt blížící se fotbalové utkání, protože mezi přihlížejícími byla téměř čtvrtina v dresech jednoho či druhého týmu a jak šel čas, jejich počet samozřejmě narůstal.

No nic, památek a vojenských přehlídek už bylo pro dnešek dost a tak jsme před polednem vyrazili zpět ke stadionu. Liduprázdné prostranství okolo něj se proměnilo k nepoznání a vyrostla tu záplava stánků s občerstvením a suvenýry, takže jsme ochutnali pravou italskou pizzu, vybavili se několika nezbytnými doplňky a snažili se alespoň trochu zapadnout mezi místní.

Utkání začalo velmi povedenými choreografiemi na obou stranách, několika čmoudíky v sektoru hostí a pak už jsme jen slintali blahem nad fantastickou atmosférou vyprodaného stadionu. Domácí se od začátku tlačili dopředu a pokoušeli se strhnout vedení na svojí stranu. Dnešní porážku by jim tu v záplavě nepovedených domácích výsledků totiž už asi nikdo neodpustil. Inter hraje zatažený na své polovině a trpělivě odolává tlaku. Bod by mu sice titul ještě nezajistil, ale soupeři by pro příští rok sebral Champions League a to zatím bohatě stačí. Navíc si Inzaghi neobul střelecké kopačky a zahazuje dvě stoprocentní gólovky.

Ač se to zdá neuvěřitelné, bezbrankový poločas ještě víc vyhecuje atmosféru na stadionu, kterou si od 40. minuty může náležitě vychutnat i střídající Marek Jankulovski. Drtivý tlak netrvá dlouho, Kaká si ve vápně obhodí Materazziho a jeho centr na bližší tyči už Inzaghi konečně usměrní do branky. Desetiminutovku „snů“ pak za chvíli uzavře Ambrosini, když vystihne rozehrávku, přesnou přihrávkou pak pošle Kaká do rychlého brejku a mladá brazilská superstar zkušeně uklidí míč do branky. AC vede v 56. minutě 2:0, ochozy bouří a San Siro určitě musí každou chvíli spadnout!

Jenže ještě rozhodně není konec zápasu a z poklidného dohrávaní vytrhne domácí Cruz, když nedá Kalačovi šanci technickou střelou z přímého kopu. Do konce zbývá ještě dlouhých patnáct minut a jen díky svému golmanovi drží AC i nadále těsné vedení. Na gólové šance už je sice srovnáno, ale Crespo si zatím může pouze drbat hlavu.

O nečekanou dramatickou zápletku se již v nastaveném čase postará Pato, který nepřesnou patičkou na půlící čáře vyzve Inter k poslední zteči, kterou na hranici velkého vápna zastaví obránci až za cenu taktického faulu. Míč si v postaví Cruz a netrpělivě čeká, až mu rozhodčí „odtáhne“ zeď do správné vzdálenosti. Celý stadion je náhle ticho. Všichni moc dobře vědí, že je to mnohem lepší střelecká pozice, než ta, ze které už dnes jednou skóroval. Po nekonečných vteřinách, které trvají snad hodinu, se Cruz konečně rozeběhne a většina fanoušků může spustit vítězný chorál. Neudržel nervy, poslal míč až do sektoru Interu a Rosetti vzápětí odpískal konec.

Těžko něco dodat, něco podobného se prostě nedá popsat a musí se zažít na vlastní kůži. Snad vám pro představu alespoň trochu pomůže přiložená fotogalerie a nalinkovaná videa z YouTube. To druhé sice patří k úplně jinému utkáni, ale snad pobaví stejně jako mě...

Reportáž z utkání a Italští komentátoři v akci

konrad.heineken