Jelikož si to „pra*e Černý“ zase prosadilo, že televizní dohrávky budou v této sezóně opět v pondělí 17:15, což je pro řadu pracujících šibeniční čas i pro domácí zápasy, natož pak venkovní, a své poslední dny letošní dovolené jsem obětoval podpoře naší Spartičky na horké půdě v Záhřebu, hledal jsem jiný zápas, který by mohl alespoň z části ukojit mou fotbalovou vášeň. Jako první se nabízela možnost jít se kouknout na Béčko, ale Strahov bytostně nesnáším a rozhodnutí našeho vedení, že tam budeme hrát druhou ligu, považuji za jedno z těch méně šťastných. Kouknu tedy na internet a všude na mě vykukují články o Mnichovské dohodě, která „slaví“ 80 výročí. To mě hned navede, abych se mrknul na program 6. kola Bundesligy. Bayern sice hraje v Hannoveru, ale Hertha má doma Cottbus. Takové malé východoněmecké derby by nemuselo být špatné říkám si a manželka jen dodává „jen si jeď, já si tam alespoň nakoupím“. Je tedy rozhodnuto. Je něco před 11 hodinou a zápas začíná v 15:30, takže není času nazbyt. Kouknu ještě na internetu na mapu Berlína, v kterých místech se vlastně stadion nachází, a vyrážíme.

Cesta do Berlína probíhá na rozdíl od té do Záhřebu velmi svižně a to i díky tomu, že nevezu žádné prostatiky, kteří by mě neustále otravovali se svými potřebami a také díky nově otevřenému úseku dálnice Ústí – Drážďany. Před druhou hodinou přijíždíme do Berlína a věsíme se na auta příznivců Energie, kteří nás dovedli až ke stadionu. Hodinu a půl před výkopem už je prakticky plné parkoviště a všude se pohybují jak místní, tak hostující fanoušci. Nikde není vidět ani náznak nenávisti a ani policie není v dohledu. U kasy pak kupuji lístek za 26 euro do sektoru, z kterého předpokládám ten nejideálnější výhled. Loučím se s manželkou a vyrážím na stadion. U vchodu mě prošacuje místní pořadatel a hned opodál už objednávám „Bratwurst und Bier“. Po příchodu na své místo zjišťuji, že jsem si vybral opravdu dobře. Trochu mě překvapuje, že se i zde nacházejí fanoušci hostí, kteří jsou ve svých barvách oblečeni od hlavy až k patě, ale ani tady nedělá nikdo z ničeho žádný problém. Při nástupu na trávník hráče vítá přes 40 tisíc fanoušků, což i na tak velkém stadionu jakým ten Olympijský v Berlíně je, tvoří pěknou kulisu.

Samotný zápas začíná za drtivého náporu domácích, kteří jsou svými fanoušky velmi hlasitě povzbuzováni. Není novinkou, že velké množství těchto chorálů je velmi podobných těm našim a tak si do jejich melodie pobrukuji české texty. To zprvu moc nechápe vedle sedící fanynka Herthy, ale po první příchozí SMS, kdy se na displeji mého telefonu objeví český text a houpající se Bart Simpson v sešívaném dresu už jen s úsměvem pokyvuje. Je ale rozdíl, když tyto chorály zpívá cca 10.000 fanoušků Herthy v sektoru pro domácí vlajkonoše v porovnání s 200 Sparťany u nás na Letné. Po dvou spálených tutovkách domácích se hosté po brejku dostávají do vedení, což mohutně oslavuje vyprodaný sektor fanoušků Energie Cottbus. Tím bohužel, ale zápas prakticky končí, protože po zbytek utkání předvádějí hosté něco podobného, jako na Spartě Teplice. Herta se sice snaží, jak může, ale je to bezzubé a ani největší hvězda domácích Andrej Voronin se se svými parádičkami kýženého vyrovnání nedočká. V průběhu utkání se na velkoplošné obrazovce objevují průběžné výsledky z ostatních stadionů, kde největší rozruch vyvolá vedení Hannoveru nad Bayernem. Nesympatie k Mnichovskému klubu jsou v Berlíně velmi zřetelné. Za zmínku také stojí průběžné výsledky z Brém, kde domácí nakonec vyhráli 5:4 nad Hoffenheimem. Škoda, že podobná úroda nebyla k vidění i v Berlíně. Těsně před koncem ještě Jarda Drobný vychytá útočníka Energie ve vyložené šanci, ale ani on už nic nezmění na tom, že dnešním vítězem budou hosté. Zápas končí, a zatímco se hosté běží radovat se svými fanoušky, je na druhé straně stadionu k vidění pro Sparťanského fanouška něco neuvěřitelného. Hráči Herthy jdou k sektoru domácích a tam se svým fanouškům osobně omlouvají za svůj dnešní výkon. A není to jen záležitost jednotlivců a rozhodně to netrvá jen chviličku. Po té své příznivce odmění dresem a s tleskotem směrem k domácím vlajkonošům odchází do kabin. Je mi z toho trochu smutno, obzvlášť když si vzpomenu na neúctu našich hvězd z Letné směrem ke svým fanouškům, kteří je jezdí povzbuzovat stovky a někdy i tisíce kilometrů a oni se po prohraném zápase ani neotočí a nezamávají. To už je ale tak trochu boj s větrnými mlýny.

Vracím svůj kelímek od piva, za něhož dostávám vrácenou zálohu v podobě jednoho Eura a odcházím ze stadionu. Ani po skončení zápasu nevidím nějaké rozmíšky mezi domácími a hostujícími fanoušky, kteří jsou všichni pohromadě. K autu pak přichází i manželka s nákupem, tak si říkám, že i jí se odpoledne v německé metropoli určitě líbilo. Po večerní prohlídce centra města se po deváté hodině vydáváme na zpáteční cestu, a jelikož můžete číst tento článek tak vězte, že jsme dojeli v pořádku.

Sektor