Týden po nečekané ostudné porážce s Bohemkou rychle uplynul. Naši hráči už po několikáté slíbili, jak znovu zapnou a budou bojovat do posledního dechu a na světě je další ligová prohra. V posledních létech nám v severočeském Jablonci pšenka kvetla málokdy, častější byly porážky než vítězství. Ale pokaždé jsem při nepříznivém výsledku jel domů zklamán, vzteklý, rozčilený a kulantně řečeno, naštvaný. Dnes jsme opět prohráli, znovu po zoufalém výkonu a já jel k domovu docela klidný. Co se to se mnou děje? Apatie? Zvykám si na porážky? Na bídnou hru? Na to, že jsme druhým k smíchu, nebo dokonce, že nás už litují? Ne! Nechci být apatický! Chci mít vztek, chci těm našim pacholkům vynadat, že zápas odchodili, chci zuřit, že si z nás ostatní dělají legraci! Nechci ironicky skandovat, jako dnes naši kotelníci, pět minut před koncem: “Dejte jim búra, Sparťani, dejte jim búra!“ Nebo při závěrečném hvizdu rozhodčího: „Hoši, děkujem! Hoši, děkujem!“ Chci nadávat, chci pískat, ale nejde to! Nechci poslouchat hlasy, že se prý zlepšujeme. Nedávno jsme v nedalekém Liberci dostali trojku, v derby se Slávií čtyřku, před týdnem jsme na Žižkově dostali znovu čtyři kusy, takže vlastně dnešní jednogólová porážka znamená zlepšení o 400%.

Nechci, aby okolo mě všichni chodili po špičkách se sklopeným zrakem a soucitným pohledem. Chci bojovat za Spartičku, chci ji hájit, chci se hádat se slávisty, ale nemám k tomu sílu! Vždy jsem byl na Spartu hrdý a jsem na ni hrdý i v dnešních dnech, kdy neprožíváme zrovna šťastné dny. Nechci se vyrovnávat se současným stavem, chci bojovat za Spartu do posledního dechu, do poslední kapky rudé krve, která koluje v mých žilách. Tak už přestaňte slibovat, přestaňte žvanit a začněte bojovat především vy, hráči! Tak, jak se za rudý sparťanský dres bojovat sluší a patří! Ti, po kterých nese naše Sparta své jméno, budiž vám příkladem! Nedělejte jim hanbu, oni pokládali za Spartu své životy!

Na skvělý jablonecký trávník nastupuje Sparta s několika změnami v sestavě. Bohužel, na hřišti to není vidět. Výkon našich hráčů je ještě horší než v nedělním derby s Bohemkou. Nedělal jsem si nějaké iluze, že domácí smeteme jako vítr pastoušku, ale jsem rozčarován. Od prvních minut jsou Jablonečtí lepší, rychlejší, lépe kombinují, hraje se převážně před naší brankou. My si nepřihrajeme, chybí nám výbušnost, jsme vždy o krok pozadu, nejsme agresivní v soubojích. Je jen otázkou času, kdy se naše přetížená obrana zhroutí. A šance domácích přicházejí, prakticky jen jejich střeleckou nemohoucností zůstává konto Jardy Blažka čisté. To však platí jen 42 minut. Pak I.Žofčák přihraje Klapkovi, ten uvolní Michálka, který najde před prázdnou brankou úplně volného Lafatu a ten dává gól do prázdné branky. Totální vyšachování naší obrany. Skvělý fotbalový moment, ovšem opět na náš účet. Dvě tisícovky domácích diváků mají důvod k oslavě, naši kotelníci k ironickému povzbuzování našich borců.

Do druhé půle nahrazuje špatného Matyho Johny Holenda, ale ani nejlepší odborník by asi nenašel rozdíl v jejich výkonech. Naši se sice o chlup zlepšili, ale v pohodě hrající hráči Jablonce si své vítězství uhájili. I díky neproměněné obrovské šanci Honzy Holendy. Jak dobře se do šance dostal, tak zle s ní naložil. Špiťák ho vychytal jako žáčka. Nic nezměnila ani další střídání, Libor Došek se na hřišti objevil jen pár minut před koncem, ale vysoké balóny dopředu pálí naši beci i záložníci, jako by Došan hrál od začátku. Hra po zemi, přestože trávník byl naprosto skvělý, neexistovala. Slépka se vysiloval při zbytečných výskocích a pak už neměl síly ohrožovat branku M.Špita. Nebylo překvapením, že domácí v pohodě dovedli zápas do vítězného konce. A nám opět zbyly oči pro pláč. Ale slzy už během podzimu vyschly.

Krátké zhodnocení nakonec. Jarda Blažek nezklamal, za gól nemohl. Obrana tragická, je zázrak, že jsme dostali jen jeden gól. V záloze si nepřihrajeme na pět metrů, jsme nevýbušní, pomalí, nestřílíme. A útok? Ten snad ani do Jablonce nepřijel. Obrana Jablonce si s našimi útočníky hravě poradila. Pokud bych měl někoho pochválit, tak jedině Luboše Huška, ten jediný mě dnes nezklamal. A střídající Nejc Pečnik naznačil, že by někdy mohlo být lépe. Ostatní hráči jako by splývali ve své šedi, nerozeznával jsem jednoho od druhého.

Nyní nás čeká ještě poslední zápas. Na Letné hostíme Kladno. Pak už konečně přijde zimní přestávka. Letos si ji my, fanoušci Sparty, zasloužíme víc, než hráči. Já už se jí nemůžu dočkat. Tak nezapomeňte se přijít rozloučit s našimi miláčky. V sobotu v 17,00 hod. na Letné!

Bombito

Statistika zápasu:

FK Baumit Jablonec - AC Sparta Praha 1:0 (1:0)

Branka: 41. Lafata

Rozhodčí: Jech - Ubias, Mencl
ŽK: Kladrubský, Kušnír, Hušek
Počet diváků: 2 022

Sestava Jablonce: Špit - Zábojník (58. Krejčí), Pavlík, Huber, Hamouz - Michálek, Loučka, Eliáš, Žofčák - Klapka (90. Hesek) - Lafata (88. Homola). Trenér: Komňacký

Sestava Sparty: Blažek - Kladrubský, Voříšek, Kučera, Had (82. Došek) - Hušek - Kušnír, Berger, Vacek (72. Pečnik), Matušovič (46. Holenda) - Slepička. Trenér: Chovanec