Od ligových zápasů mužů si naštěstí můžeme o reprezentační pauze odpočinout, přesto je spousta způsobů, jak si zpříjemnit víkend Spartičkou a nevypadnout ze zápasového rytmu. Jedna z možností byla vyjet do relativně nedalekých Pardubic na rudé krasotinky.

Po různorodých důvodech proč nejet se nakonec scházíme v počtu 4 na libeňském nádraží krátce po 9 hodině ranní. Marně jsme doufali ve větší účast, leč dlouho to vypadalo, že nás nebude ani 3. Po zakoupení drahých jízdenek nastupujeme do slovenského vlaku, který je plný a není kde se usadit. Proto se rozhodujeme k prohlídce jídelního vozu, který se zdá poněkud prázdnější, abychom si dali nějakou tu snídani. Lednička ovšem nestíhá chladit a připomínky k teplotě vybraného produktu slečna kantýnská neslyší ráda. Přesto zřejmě sáhne do druhé ledničky a najednou to jde. Cesta ubíhá rychle, po chvilce v Kolíně přistupuje další do bandy a už je to jen pár minut do našeho cíle. V 10:17 se na nádraží v Pardubicích střetává „Brněnský drak“ s Exkošičanem a skupina výletníků je zas o jednoho větší.

K přesunu na stadion využíváme své vlastní nohy a v poklidu docházíme ke stadionu asi dvacet minut do výkopu. Podél šaten se dostaneme za pomoci místních do příjemné restauračky, bohužel čas nás tlačí a tak musíme jít. A pivo se přelévat nemá, tak hezky se sklem ku hřišti. Prvotní plán usadit se na protilehlé tribuně selhal, jelikož od hřiště byla snad ještě dál než tribuna hlavní, a navíc to bylo daleko k pípě. Poslušně si to kráčíme zpět přes hřiště a neodradí nás ani přísné pohledy domácích pořadatelů. To už ale holky nastupují, naházíme pár papírků a jdeme se usadit na jedny z mála volných míst na tribuně.

Stánek bohužel nefrčí a hospoda nemá kelímky. Štěstí se na nás ale usměje a jeden místní vyloví v kumbálku kelímky, což oceníme aplausem. Na hřišti jde o hru kočky s myší, ale beton domácím byl rozhodně v lepším stavu než ten na tribuně. Nu což, peníze nejsou, nedá se svítit. Vyvěsíme vlajky, začínáme fandit, jdeme pro pivo, fandíme, ale horko je velké a tekutiny se doplňovat prostě musí. Před koncem poločasu dojíždí i sedmý trpaslík do party, s bubnem a tak se může bouřit. Holky dávají jen jednu branku, o kterou se postarala mladičká Tereza Krejčiříková.

Poločasovou přestávku si někdo krátí na hřišti, jiný u výčepu, další hrátkami s bubnem, hromadně se ale přesouváme na druhou stranu tribuny, kde nám místní vymezili pár místeček. Holky stále útočí, ale dnes je to křeč. Na druhou branku se čeká dlouho, ale nakonec přijde díky Evě Bartoňové. My se přesto bavíme po svém a shodujeme se, že pohodová atmosféra z loňska, se alespoň tentokrát zase vrátila. Po závěrečném hvizdu sudí odpalujeme nějakou tu zakázanou pyrotechniku, zatleskáme hráčkám, které sami vědí, že to bylo spíš nic, než něco, a vydáváme se zpět do osvěžovny. Tam stíháme probrat některá důležitá témata s trenéry … ti ale už musí pomalu jít a tak dopíjíme a vydáváme se zpět k našim domovům. Přes zastávku na oběd, na nádraží …

Celý výlet stál za to, i přes únavu na zpáteční cestě. Holkám se sice tolik nedařilo, ale i tak se tam dá najít dost pozitivního. Postupný návrat Hanky Sloupové do branky, branka doufejme budoucí star T. Krejčiříkové … Navíc dnes nehrály sestry Martínkovic nebo třeba Markétka Ringelová. Pro mladší hráčky to byl křest ohněm, ale ony se otrkají.

Tak zas někdy a ve větším počtu! ACS!

káně

Pardubice – Sparta 0:2 (0:1)

Branky: Krejčiříková, Bartoňová