Mysleli jste si, že vám dám přes svátky pokoj? Kdepak....nejen naším fotbalem živ je majk. Díky Jirkovi Němcovi a brzy pořízenému satelitu mám kromě jedné jediné lásky ještě jednu krásnou milenku. No, i když je to s ní taky někdy dost těžký, jsem věrnej kluk.....A tak jsem to s ní po čtyřce v Regensburgu ještě párkrát zkusil.

7. kolo Schalke 04 - Karlsruhe 1:2 (1:1)

Není bezpečných soupeřů

Tak jo, Schalke se dostává na vlnu. Po prohře v Regensburgu vítězí doma nad Düsseldorfem a další tři punkty připisuje v Paderbornu. Toho musím využít, Karlsruhe se zdá jako bezpečnej soupeř k dalšímu výletu do Porůří. Po zkušenostech z Regensburgu si dávám větší časovou rezervu a vypravuji se v 6 ráno z Plzně. Přestup v Chebu v pohodě, následuje další přestup v Norimberku. Tam se to začíná komplikovat, vláček přijíždí se zpožděním a na poslední přestup do Duisburgu již dojíždím s 90 minutovým zpožděním. Nástupiště pokryté fanouškama v královské modré mi však dodáva na klidu, vše se stíhá. Před halou mne stahuje nějakej čong o cigáro, nemám sílu vzdorovat. Nutno podotknout, že čong je ještě dobrá varianta, toho bordelu tam v okolí nádražích je strašně moc. A nemyslím tim Afroněmce...Na nástupišti fasuju od kolegů ve zbrani Veltinse a hned se cejtím líp. Na nádraží v Gelsenkirchenu jdu s davem rovnou na S-bahn a půl hodinu před zápasem už vidím siluetu našeho cvajlíkového chrámu. Probíhá kontrola očkování, drápání se do nejvyššího patra a jen tak tak stíhám hymnu při nástupu.

Než se vydejchám, trefuje se Choi-Kyoung Rok a Schalke od první minuty prohrává. Žádný cígo už ti nedám, šmejde! V 15.´ vyrovnává fantom Terodde a 25 000 fans pěje gólovej chorál Ein Leben lang!!! Podruhé zní až na začátku druhé půle, bohužel nás utišuje VAR. Když v 72.´dostává hloupou červenou kartu kapitán Pálsson, smiřuju se s bodem. Abych si to vyžral, trefuje se v 88.´nádhernou pumelicí hostující Wanitzek a hosté si odváží všechny body.

V tramvaji se dozvídám, že Karlsruhe je Europa Pokal Qualität, což mne trošku uklidňuje. Myslím si svoje, ale protože je jenom den po zápase na Bröndby, mlčím. Ten Pokal může hrát fakt každej. Tramvaj mne za hodinku hází na hlavní nádraží do Bochumi, kde se ubytovávám. Naproti, hned za autobusovym nádražím, mám vyhlídnutou knajpu, kde jsem měl v plánu to večer spláchnout. Nemoudře mám však jen triko Schalke a když se blížím, ozývá se ze zahrádky šajze null vier..... Zkušeně hospodu míjím, obejdu autobusák i z druhé strany a beru to přes mekáč zpět do hotelu. Noc mi zpříjemňují hýkající muslimáci pod oknem, tak si k tomu vybírám z hotelové nabídky Al Jazeeru a jdu chrápat. V půl pátý se budím, jdu na ranní cígo a vidím dav Bochumáků srocující se na výjezd do Mnichova. Překvapuje mne mezi nima frajer v dresu Bayernu, ale nese basu, tak asi nemá problém. Jinej svět, moc si neumím představit, jak s náma jede na výjezd nějakej týpek v dresu soupeře.

Vlak mi jede až za 5 hodin, tak si jdu ještě lehnout. Na snídani mne zdraví Karlsruháci z tramvaje, tak si pobrečíme, jak to máme daleko domů a jdeme si svou vlastní cestou. Zpátky to docela odsejpá, trefuju i desetiminutové přestupové okno v Norimberku a tak jsem v sobotu krátce před sedmou večer doma. A přemýšlím, kam se vydám příště......

10. kolo Hannover - Schalke 04 0:1 (0:0)

Hannover fällt!!!

Po domácí prohře s Karlsruhe Schalke vítězí 2:0 v Rostocku a 3:0 doma nad Ingolstadtem. Pokládám si nepatřičnou otázku, není to mnou? Další páteční předehrávka je na programu v 10. kole v Hannoveru, to musím prubnout. V mezičase mne kontaktuje dávný kamarád z mého rodiště, jestli by příště nemohl jet se mnou. Nehledím na jeho tetování Slávie & Aue a říkám si, že mne třeba Gott za tu velkorysost odmění. Srážíme se v Praze a nasedáme na vlak do Berlína. První odměna už přichází v Děčíně, když mi kolega na smutnej pohled na prázdnou flašku rumu nabízí, že využije pětiminutovou zastávku k doplnění proviantu. To nemůžu odmítnout, dávám mu prachy a posílám ho pro bílej rum. Zapomenul jsem však, že je to starej vodkař a tak mne slova bílej neměli, vzal jsem vodku vrací zpátky do reality. Z Děčína už je to do Berlína co bys vodku a pivo vypil a využíváme půl hodinovou pauzu na přestup každý po svém. Před nádražím na rauchpauze slyšíme češtinu, kolegové mířej na HSV.....Kolega kupuje šňupací tabák. Nerozumím tomu, nabídce odolávám. Vůně mentolu nás však provazí zbytkem výletu.

Vlak do Hannoveru přijíždí na čas, vzhledem k přeplněnosti vagónů volíme jídelní vůz. Bier a currywurst mit pommes jsou tak akorát a už jsme v Hannoveru. Před nádražím zapaluju cigáro, zapínám navigaci a hledám, kde asi tak máme hotel. Na obrazovku mobilu mi hned míří jedno pěkný ptačí hovno. To je znamení, že jsem měl radši sedět doma a koukat na Ramba, říkám si. Po ubytování a menší pauze se vracíme na hlavní nádraží s plánem, být brzo u stadionu. Kolega si však všímá otevřené knajpy a plány se mění. Po kontrole certifikátů sedáme na bar, dávám cígo a zkoušíme Bier. Už jsem skoro zapomenul jaký to je, dát si v hospodě cigáro. Pivo nicméně hnusný, na kolegovo přání echt deutsche schnaps dostáváme nějakou divnou vodku. Je čás jít na metrotramvaj, která nás zaváží ke stadionu.

No, ke stadionu je to ještě docela dost kroků. Dostáváme razítko po další kontrole certifikátů a dávám 10€ za zápasovou šálu. Když to srovnám s tím 15€ hadrem z Vídně.....Jelikož máme sektor vedle kotle hostů, čekám nějaký vchod poblíž. Ani prd. Musíme obejít půlku stadionu a vchodem společným s domácím kotlem vcházíme do areálu. Tam si ten půlkruh dáváme znova, tentokrát prostorem mezi horní a dolní tribunou. Fakt hodně blbý, sunem se sotva krokem, moc nevím, jak jim to tu v případě potřeby nějaký evakuace asi bude odsýpat. Každopádně svá místa nalézáme a jde se na to. Na zápase je skvělá atmosféra, poprvé je povolená plná kapacita a mezi bez pětiset 40 000 návštěvníků je minimálně 15 000 hostů. Řekl bych, že možná i víc. Sedíme prakticky v modrobílém pekle. Celý zápas se fandí, Schalke hraje fakt dobře (1:22 na střely, 0:6 na střely na bránu), jen to tam ne a ne dotlačit. Hannover krom dvou nedotažených brejků nemá celý zápas nic. Když už se smiřuju s bodem, rozhoduje v páté minutě nastavení Kaminski a mám dojem, že HDI-Arena padne. Parádní zážitek umocňuje emotivní děkovačka přímo pode mnou. Následuje další šourání přes celej stadion k východu, tam poprvé v Německu vidím nějaký konflikt mezi fans. Domácí se snaží servat šálu nějakýmu kolegovi, ta je však i za příspěvku kamarádovy rány s rozběhem ubráněna.

Vracíme se zpátky na hlavák a opět zastavujeme v prověřené hospodě. Přísnej vyhazovač nás nechce pustit, že má plno, ale barmanky už asi tuší, jaký potenciál v nás dříme a dojdou si pro nás. Nechceme je zklamat a tak dáváme rovnou vodky. Asi patnáctkrát. V hospodě je takovej mixík fandů, ale víc je tam určitě modrobílejch. Jsou tam i družební přátelé z Norimberku, kolega kupodivu naráží i na jednoho Autistu. Teda Aueistu. Takže o chorály není nouze, vládne chytlavý Hannover fällt a zábava plyne až do doby, kdy má kolega přeci jen dost. Míříme sto metrů dál na hotel. Kolega jak přichází, tak usíná. Já jdu ještě prubnout hotelovej bar, ale v době covidu je tam nabídka hodně omezená. Odmítám nějakej desetieurovej panák a jdu taky spokojeně spát.

Ráno už míříme na vlak a po bezproblémových přestupech v Drážďanech a Praze jsem opět v sobotu večer spokojenej doma. Ať žijí páteční odpolední předehrávky!!! Od teďka už budu vyhrávat furt!!!


majk

Předchozí majkovo report z návštěvy německé II. bundesligy najdete zde: Cvajlík (Liga Zwei, ne já!)



Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Arsenaaaaal! Anglické fotbalové i nefotbalové šílenství nezkazilo ani drama na letišti - návštěva fotbalového Londýna

Co týden dal a dá (22. díl)

Co týden dal a dá (21.díl)

Tomáš Hübschman: nenápadná hvězda - knižní tip na Vánoce

Co týden dal a dá (21. díl)

Přišli všichni - report z utkání Sparta - Liberec

Co týden dal a dá (19. díl)

Skotská nám nechutnala - report z výjezdu za Spartou do Skotska

Je libo sparťanský sedací pytel?

Další historický debakl - report z výjezdu na Slovácko

Co týden dal a dá (18.díl)