Pro nadpis jsem si dovolil vypůjčit název americké komedie z roku 2003, ve které hraje hlavní roli Jack Nicholson. Myslím si totiž, že když něco přijde později, než bychom si přáli, je to pořád lepší, než když se nedočkáme vůbec. Takže, když už jsem neměl možnost přečíst si report z pohárového zápasu s Duklou, rozhodl jsem se, že bych mohl nějakou maličkost zplodit sám. Byla by škoda, kdyby v pravidelném sledu reportů ze zápasů Spartičky zůstala nevyplněná díra.

K účasti na Letné mě přesvědčil Honza. Od Vánoc má pauzu v budování kapitalismu po celé Evropě, takže se teď snaží ze sparťanských vystoupení urvat co se dá. Možná by nejraději jezdil i pozorovat tréninky železné gardy, aby si nabral do duše trochu té letenské atmosféry, asi jako velbloud vody do hrbu. A protože se mu výjezd za prací nebezpečně přibližuje, možností shlédnou zápas rudých koní mu ubývá rychlostí blesku, nedalo se svítit a na pohár s Duklou jsme jednoduše vyjet museli. Konec konců, proč vlastně ne?

Minulý týden v sobotu byla možnost shlédnout soutěžní zápas se zoufale posledními Budějovicemi, no a v úterý k nám přijela předposlední Dukla. Třídenní odstup nám dal možnost tyto soupeře porovnat, aniž by snad naše paměť s odstupem času něco zamlžila, či snad zkreslila. A mám li být upřímný, jak Budějce, tak Dukla jsou tragédi, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Vidět na vlastní oči produkt zvaný fotbal v podání těchto týmů, to je opravdová lahůdka a jediné co nám to může přinést je spousta argumentů pro snížení počtu účastníků nejvyšší fotbalové soutěže v ČR. A je úplně jedno, jakým výsledkem utkání Sparty s těmito borci skončí. Tentokrát to ale nebyl ligový zápas, ale osmifinále molího poháru. Odehrát se to muselo a bylo třeba k tomu přistoupit tak, aby nebyl nějaký průšvih. Překročit tento stupínek pokud možno bez problémů.

V autě po cestě do Prahy jsme se dohadovali, k jakým pohybům v sestavě asi dojde a také tipovali, kolik fanoušků si asi v úterním podvečeru na Letnou najde cestu. Sestavu, která na trávník vyběhla, jsem tak nějak očekával. Možná, kdybych to stavěl já, tak bych nechal odpočinout Laciho a od začátku postavil Andersena. To je ale asi vše, v čem by se má úvodní jedenáctka od té Larsovo lišila. Po ligovém mači s Budějcema se objevila spousta výhrad k výkonu našich hráčů. Já jsem až tak striktně kritický nebyl a akceptoval jsem to, že jsme si vytvořili spoustu opravdu tutových šancí, ve kterých jsme si ale příliš dobře nevedli. Možná to někteří vnímali jinak, ale s Duklou to z mého pohledu bylo ještě horší. Ten soupeř byl v úterý úplně stejně slabý jako v sobotu, ale tentokrát ani ty šance nějak moc nepřicházely. Když si shrnu první poločas, tak na začátku hlavička Rrahmaniho doprostřed branky, z deseti metrů překopnutá branka Ševinským a pak už nic. Teprve pět minut před pauzou kluci vytvořili něco, na co byla radost pohlédnout a co se dalo označit jak fotbalová akce. Laci vyslal kolmici na Kuchtu, ten přihrál do šance Rrahmanimu a Albion vykoupal obránce i gólmana a otevřel skóre. Do kabin se tak odcházelo, když se v poslední minutě prvního poločasu nevešel Kuchtičův lob do branky, sice s těsným, ale přece jenom vedením.

Po přestávce souboj s Duklou pokračoval v podobném duchu jako první pětačtyřicetiminutovka. Zápas jsme sice měli pod kontrolou, ale že bychom byli nějaký válec, to tedy rozhodně ne. Jestli jsme si snad vytvářeli nějaké příležitosti, tak to spíš byly takové pološance bez nějakého radostného výsledku. V hlavě se mi stále vracela vzpomínka na podzimní zápas na Julisce, jak je to jednobrankové vedení ošidné a jak i bídný soupeř může udeřit. Zkrátka, chtělo to pojistku. V pětašedesáté minutě došlo na naší straně ke střídání. Laciho vystřídal Andersen a Kuchtu Olatunji. A byl to právě Viktor, kdo po pár sekundách pobytu na hřišti vystřelil z poza vápna a trefil se náramně. Tak to byla ta potřebná pojistka. Ale ouha. Do hry vstoupil VAR a bylo po radosti. Nevím, asi tomu nerozumím, ale já tam ten faul, kvůli kterému branka neplatila, opravdu neviděl. Takže se musím opět opakovat, ale VAR je zlo, už jen proto, že mi krade emoce. Jak se mám radovat z gólu, když je ne nevýznamná pravděpodobnost, že nějaký doveda u monitoru bude hledat, až najde. A i kdyby nenašel, tak vytvoří nějaký konstrukt a sudímu na place doporučí zvážit rozhodnutí. Vypadalo to, že se o výsledek budeme muset strachovat až do konce, ale v poslední pětiminutovce jsme přece jen ještě dvakrát udeřili. Nejprve kopal roh Andersen a míč do sítě poslal hlavou Vydra, po pár minutách v podstatě identická záležitost, akorát z druhé strany kopal Kairinen a zakončoval Olatunji. Tentokrát ale Viktorovi radost už nikdo nezkazil a tak jeho gól stanovil konečný výsledek 3:0.

Přes Duklu jsme tedy do dalšího kola Mol Cupu přešli. Zaslouženě zcela jistě, ale jestli to bylo po nějakém úchvatném výkonu, to už je otázkou. Koho to ale bude za pár dní zajímat. Důležité je vítězství a na ostatní se*e pes. Teď je před námi výjezd do Olomouce. Kluky nečeká na Andrově stadiónu rozhodně nic snadného a je i na nás na tribunách, abychom naše borce podpořili a dotlačili k výsledku, který si všichni přejeme. Tak tedy v sobotu. Já tam budu a Vy?


Ave Sparta


Ivoš


Co se aktuálně mezi fans děje?

INFO K OLOMOUCI!

Výjezd jara je tady!

Pánové, to nebylo dobrý…report ze zápasu Sparta - České Budějovice

Fanynka měsíce - Jitka - vlajkonoška FCS Žatec

Vyprodejme opět mušli v Olomouci!

Pro tři body do Karviné - report z výjezdu busem Fanklubu do Karviné

Optimisté, pesimisté, realisté - report z výjezdu do Karviné

Občas to musí bolet - report ze zápasu Sparta - Hradec

Král Jan je zpět. Díky bohu. - report z výjezdu za Spartou na Slovácko

Zase brzy nashledanou! - report z výjezdu za Spartou so Leverkusenu

Sparta B je taky Sparta, aneb Budějčáci zvykejme si - report z utkání Dynamo České Budějovice - Sparta B

Klíčit fotbalový život - report z utkání Sparta - Inter Milán v Lize mistrů na Letné

Fanoušek měsíce - Michal Krása

Pomáháme - Sanitka splněných snů

Gaginek: „Prostě k tomu jednou čuchneš a už jedeš :-)“