Na cestě k titulu mistra (sezóna 1964-1965).Slavná éra Sparty šedesátých let byla odstartována s definitivní platností dne 30. dubna 1964 na stadionu Na Julisce. Sparta tam v semifinálovém utkání Československého poháru slavně porazila tehdejšího suveréna našeho fotbalu - Duklu 3 : 0 a postoupila tak do finále. V něm na neutrální půdě v Brně převálcovala VSS Košice poměrem 4 : 1 a poprvé ve své historii se probojovala mezi evropskou pohárovou elitu - do PVP.

Závěrem jara Sparta na svém hřišti v posledním kole ligy 1963-64 ještě jednou pořádně potrápila Duklu. Ta totiž potřebovala k obhajobě mistrovského titulu za každou cenu vyhrát, ale i Sparta měla svůj motiv - v případě vítězství měla šanci na celkové třetí místo v lize! A tak se na Letné odehrál nezapomenutelný bratrovražedný boj, jenž nakonec díky mimořádně disponovanému Kabátovi z Trnavy, který právě v Dukle vojančil, vyhrála Dukla 3 : 2, a tím obhájila titul. Ani Sparta však nepřišla zkrátka. Získala pěkné šesté místo v ligové tabulce a hlavně - sebevědomí pro budoucnost.

V onom létě pak na Letné naposledy ožila tradice předválečného STEP (Sparta v něm získala velké úspěchy dvěma vítězstvími - v prvním ročníku r.1927 a o osm let později v r.1935). Sparta v něm postupně vyřadila MTK Budapešť (doma 1 : 1 a venku 3 : 1)a FC Bologna (venku 2 : 2 a doma 3 : 0) a ve finále se utkala se Slovanem Bratislava. Po bratislavské remíze 0 : 0 byla odveta na Letné velkou slavností fotbalu a předtuchou budoucí slávy. Po nádherném boji vyhrála Sparta před vyprodaným hledištěm dvěma excelentními góly Václava Maška 2 : 0 a stala se držitelkou poháru. Herec Josef Bek, velký pravověrný Sparťan, pronesl po zápase do rozhlasu nezapomenutelná prorocká slova : "To, že je Sparta železná, není dnes již historická fráze, ale reálný a náročný program!"Velké fotbalové události byly přede dveřmi.

Na podzim 1964 Spartu ještě posílily dva "supernákupy" - Pospíchal z Ostravy a Kos z Bohemians. V jiných klubech by to byli jistě klíčoví hráči a absolutní hvězdy. V nabité Spartě už ale museli tvrdě bojovat o dres. Pospíchal s tím neměl tak velké problémy, neboť jeho konkurenti na pravém křídle odešli sami - Veselý na vojnu a Dyba do záložní řady. Vláďa Kos to měl horší. Vojta, Dyba a Migas byli tak silnou konkurencí, že mu nezbylo než vždy čekat na absenci někoho z nich, aby si vůbec zahrál.

To se mu však povedlo již na podzim 1964 ve dvou slavných zápasech Sparty v PVP s anglickým West Ham United, za který tehdy hráli tací borci, jako např. pozdější hvězda MS 1966 v Anglii, famózní střelec Geoffrey Hurst. Sparta prošla prvním kolem PVP bez úhony a ve dvou zápasech s Famagustou z Kypru si "udělala" skóre - vstřelila 16 branek, aniž by jedinou obdržela. V Londýně, kde na místě stopera exceloval právě Kos, prohrála po statečném výkonu pouze 0 : 2, což dávalo pro odvetu v Praze slušné naděje.

Začátkem prosince zažil strahovský stadion obrovskou zatěžkávací zkoušku a viděl pravé fotbalové drama. Sparta svého zkušenějšího soupeře porazila, bohužel, jen 2 : 1 a byla z poháru vyřazena. West Ham však v obou zápasech nebyl lepším, ale jen šťastnějším mužstvem. To, že se stal později celkovým vítězem tohoto ročníku PVP, mluví jasnou řečí : Sparta byla zastavena na prahu síně evropské fotbalové slávy.Přitom jí k postupu chybělo opravdu jen to kýžené štěstí, symbolizované selátkem, které před odvetným zápasem dostal od kohosi čerstvý kapitán Sparty Ivan Mráz. Nepomohlo - pár minut poté, co se tulilo v Ivanově náručí, dopustilo, aby jeho pán zahodil desítku...

Tento dílčí neúspěch si však Sparta vynahradila v ligovém ročníku 1964-65. Až do desátého podzimního kola bojovala ještě prsa na prsa s Duklou o vedení v tabulce, v posledních třech podzimních kolech se ale pořádně "utrhla". Získala pětibodový náskok a během zimní přestávky už nikdo ani na okamžik nezapochyboval o tom, že se na jaře stane mistrem. Věřili tomu všichni - my, fandové, hráči, ale i škodolibí a zarytí nepřátelé. Sparta hrála prostě tak, že žádné pochybnosti nepřipouštěla.

Jarní cesta Sparty k titulu připomínala triumfální tažení Alexandra Makedonského. Také ji lemovala padlá těla zdeptaných soupeřů a jásající davy příznivců. Sparta poprvé prohrála až ve dvacátém ligovém kole (!) a v jedenácti zápasech za sebou dokonce neobdržela ani branku (!!!).

Její suverenita a herní projev vyvolaly dosud nevídanou vlnu klubového patriotismu a fandovství, která se z Prahy postupně přenášela na venkov a z Čech na Moravu a Slovensko. Vznikaly klubové hymny (ta sparťanská se zpívala na melodii písně Mary Louise) a obrat klubových prodejen se suvenýry neuvěřitelně stoupl. Vlajky, čepice, šály, ručníky i hrnky se sparťanskými emblémy šly doslova na dračku. Ustavily se "funkce" vlajkonošů, předříkávačů a roztleskávačů, zakládaly se kluby přátel a vznikla i tradice autokarových zájezdů k ligovým utkáním. Pražští Sparťané jezdili se Spartou na cizí hřiště a přespolní příznivci dojížděli pravidelně do Prahy na Letnou.Při domácích zápasech Sparty bylo na letenské pláni více ruchu než při prvomájovém průvodu nebo vojenské přehlídce. Parkovalo tam vždy dvacet třicet autobusů a bezpočet aut. Dopravní kalamity před zápasy a po nich byly zcela pravidelné a dopraváci, kteří měli toho dne službu, z nich bývali zoufalí.Průvody lidí se po zápase valily přes pláň okolo bývalé Stalinovy sochy dolů do města a třídou Obránců mírů (dnešní Milady Horákové) ve směru na Špejchar i dolů na Strossmayerovo náměstí. Dejvické a holešovické hospody praskaly ve švech a z výčepu restaurace Na Špejchaře teklo pivo od ranních do nočních hodin takovým proudem, že můj přítel - výčepní Mirek - nechával celé minuty uzávěr pípy dokořán otevřený...

Stadiony praskaly ve švech, vlajky vlály a lidé se bavili.To všechno vlastně zásluhou znovuzrozené železné Sparty.
------


Kapitola z knihy Čtyřicet let v hledišti Sparty (zpověď fotbalového fanouška) . Tímto autorovi děkujeme za souhlas s uvedením.