Dnes jsme se jak mávnutím kouzelného proutku přesunuli z vyprodáného stadionu 1. argentinské ligy na malebné hřiště pod lesem a i u potoka ve vísce v okresu Praha - západ, která se jmenuje Statenice. Hrálo se zde utkání Statenice - Kosoř, jehož jsem náhodou byl také účastníkem. Ne že bych se chtěl srovnávat snad já s hvězdami argentinské ligy, ale na trávníku běhal dnes fotbalista, který byl takovou -sparťanskou- hvězdou, že všechny ty Palermy, Ibarry a spol. by zastínil jen odleskem z jedné svojí kopačky - LUMÍR MISTR.

Již několikrát jsem měl možnost si proti němu v týmu Statenic zahrát, jelikož on v Kosoři společně s další velkou hvězdou minulosti - Tomášem Skuhravým - už několikátou sezónu obléká dres. Vždy je to utkání na které se těším, o to víc, že Kosoř byl vždy ve III. tříde okresu Praha - západ aspirantem na postup s poměrně silným kádrem. Letos tomu tak není a tým Kosoře je blíže sestupu do třídy IV., na čemž má svou vinu určitě docházka. V dnešním dohrávaném utkání se náš soupeř dostavil pouze v 10ti hráčích (holt dohrávat utkání ve středu po vzoru první ligy s týmy, jejichž všichni hráči pracují není zrovna ideální) a po zásluze prohrál 4:0, k utkání přijel pouze Lumír Mistr, Tomáš Skuhravý řešil asi někde své manažerské povinnosti.

V minulých zápasech, a párkrát i dnes, byl Lumír jednoznačně tahounem svého týmu a byla radost se dívat na jeho vedení míče, který měl i na nerovném terénu přilepen na své kopačky. Největší zbraní - která se nezapomíná - je ale samozřejmě kopací technika ve vztahu k rohům, centrům a standardkám. Tam Lumír neztratil nic na svém umění a dokonce jen díky pozornosti našeho gólmana (který je mimochodem asi o 20 let starší než Lumír :) nevstřelil gól přímo z rohu. I jeden jeho přímák skončil jen 10cm od spojnice břevna s tyčí. Jelikož obvykle ve vzájemném zápase dává Lumír gól, tentokráte se dá říci že se mu utkání nepovedlo. Ale není se co divit, oslabeného soupeře tým Statenic přehrával a tak byl Lumír už po poločase značně otráven, jelikož ve svém týmu měl i fotbalisty, kteří mu i při vší snaze míč opravdu nevrátili, natož přesně na nohu. Nejlépe vystihuje jeho psychický stav (byla to pohoda, ovšem trochu zastíněná výsledkem) věta, kterou jsem zaslechl v druhé půli "Fotbal je krásná hra, ale...." :))







Samozřejmě bylo na "Máňovi" vidět jak trpí při každém rychlejším pohybu, protože xkrát operované nohy už toho asi moc nevydrží. I tak se ale dokázal radovat z fotbalu (občas by bylo záhodno užít spíše výstižnějšího českého výrazu kopané :) a jen málokrát mu zmizel úsměv z tváře.

Škoda, že už nemůže těšit diváky na lepší úrovni v dresu Spartičky, ale čas se nezastaví a tak alespoň takto zprostředkovaně může stále rozdávat radost z této krásné hry. Tak tedy.. Fotbal je krásná hra... a s hráči typu Lumíra Mistra, kteří jsou velcí kamarádi s míčem je ještě krásnější..... a co na tom, jestli ho sleduje 60.000 diváků nebo 50 vesnických strejdů.

Ludva

Komentář k utkání Kosoř - Statenice, hraného v roce 2003 si můžete přečíst zde:
fkalej.fotbalek.cz/index.php?akce=show_clanek&id=154&r_id=39