Mildouch | 04.11.2006 23:25

„Jsou to amatéři. Trénuje je nějaký policajt a nejlepší střelec mužstva prodává boty!“ Taková slova se bylo možné před zápasem zaslechnout od některých členů našeho realizačního týmu. Na papíře to sice vypadlo jednoduše, ale hráči si asi varování z vyřazení Lokomotivu Moskva a nedávné nečekané vyplenění Vídně od domácího Waregemu nevzali k srdci. Po čtvrtečním „nečekaném“ výbuchu si snad už konečně všichni uvědomí, že pro současnou Spartu není lehkých soupeřů a pokud chceme získat tři body, musíme je na hřišti prostě urvat.

Nechci a nehodlám v tomto referátu nijak omlouvat trapný výkon našich fotbalistů, kteří udělali nejen sobě pěknou ostudu, která se stala lákavým soustem pro naše a belgické bulvární deníky, ale nejen my zažíváme ústup ze slávy. Sice je to jenom pár let, co jsme sváděli vyrovnané boje v opěvované Champions League a dokázali postoupit do dalších fáze na úkor týmů jako byl Spartak Moskva, Besiktas, Lazio nebo Feyenoord, ale nejen naše mužstvo se propadá. Všichni dravci z východu, kteří ještě nedávno proháněli mnohem slavnější protivníky, ztratili kontakt s evropskou špičkou. Stejně chabě asi totiž poslední dobou vede třeba Dynamo Kyjev, Šachťor Doněck, Spartak Moskva a ani nováčci jako Levski Sofia nebo Bukurešť nehrají o nic lépe. Výsledky, kterých jsme v Lize Mistrů dosáhli, tak možná historie řádně docení až za pár let. Nebo také nikdy, jak je v současné antisparťanské náladě módní.

Ačkoliv se nám příliš nevydařil úvodní zápas naší skupiny v Poháru Útěchy, pardon, UEFA, stejně jsem po boku přátel neváhal vyrazit na dalekou třináctihodinovou cestu do Belgie, protože podle všech předpokladů jsme si konečně měli přivést výhru ze hřiště soupeře. V evropských pohárech jsem se jí live ještě nedočkal a tak jsem věřil, že se loňský Thun opakovat nebude, ale bylo to ještě horší a cesta zpátky byla opravdu hodně dlouhá.

Hráči Waregemu odehráli zápas v náhradním azylu v nedalekém Gentu, takže podle předpokladů ani neměli využít výhody domácího prostředí, ale jejich fandové si jejich překvapivé tažení Evropou pořádně užívají a ačkoliv se jich na stadionu sešlo asi o dvě tisícovky méně, než je průměr našich ligových zápasů, vytvořili kotel, který se mohl směle měřit s posledním ostravským tažením za titulem a to jim k tomu museli stačit jenom povzbuzování „ZW“, které ve vlámském nářečí připomínalo „West Ham“. Ani o poločase nebo po zápase nepřidali kromě jmen svých hrdinů žádný fotbalový pokřik, ale rádi si vystačili se zpíváním značně vyčpělých a ohraných fotbalových šlágrů, které snad už nehrají ani v druholigových Blšanech. Raději vůbec nezmiňuji, že se ani nezmohli na natištění zápasového programu, což je zřejmě evropská rarita. Nejen pro domácí by to byla zajímavá sběratelská relikvie.

Do utkání jsme vstoupili náporem a já se stejně jako ostatní zaradoval, že konečně někoho pořádně přejedeme. Jenže ouha. Sotva jsme soupeři ve čtvrté minutě poprvé půjčili míč, domácí šli do vedení. Po rychle rozehraném přímém kopu se v našem vápně nečekaně zjevil Roussel a ačkoliv si Grigar na míč sáhl, poprvé jsme lovili kulatý nesmysl z naší brány. Sparťané se pak snažili oklepat z nečekaného inkasování rychlým vyrovnáním, ale v koncovce vyhořel Kolář a když jsme po první čtvrthodince nesmyslně přišli o míč na půlící čáře, za Pospěcha si naběhl Meert a střelou k bližší tyči nedal našemu brankáři šanci, bylo po zápase. Když člověk viděl, že svého soupeře přehráváme po křídlech a do jeho vápna se snáší jeden míč za druhým, stále ještě mohl doufat, že si můžeme odvést aspoň bod, protože času byla ještě spousta. Druhý poločas s Willem II totiž stále patří k oblíbeným kouskům mojí videotéky, ale když naši borci o poločase mizeli v kabinách, veškeré naděje se rozplynuly. Nervózní Grigar, chybující obrana, střelecká nemohoucnost našich záložníků a zoufalý útok. Zbývalo jen doufat, že nedostaneme ještě větší příděl.

Pomyslný kalich hořkosti jsme dopili, když si po přestávce Tomáš Řepka vstřelil vlastní branku. Tahounovi zadních řad v naší Kapr lize se tak nevyvedl další zápas v evropských pohárech a naše mediální hvězdy si na něm zase budou moci smlsnout.

O čestný úspěch Sparty se alespoň krátce před koncem postaral Lustrinelli. To jsme ještě netušili, že se sympatický Švýcar jako jediný zástupce českých týmů zapsal do střelecké listiny, protože ani dalším „výkladním skříním“ našeho fotbalu se o moc lépe nevedlo.

Celý výlet však měl i jedno pozitivum. Gent ležící na soutoku dvou řek je velmi pěkné město s malebnou historickou zástavbou, kterou si můžete prohlédnout i ve zdejší fotogalerii. Pravda, kvůli tomuhle druhu kultury tam nikdo z nás původně nejel, ale aspoň něco lepší než nic. Jinak to stálo za pendrek, ale snad nás třeba už za rok budou drtit skuteční velikáni. Porážky totiž zůstávají pořád stejné, ale mezi výjezdy do Gentu a Manchesteru je přeci jen pořádný rozdíl.

Mildouch

Statistika zápasu:

Zulte Waregem - Sparta Praha 3:1 (2:0)

Branky: 4. Roussel, 17. Meert, 63. vlastní Řepka - 85. Lustrinelli.
Rozhodčí: Szabó - Kispál, Hegyi (všichni Maď.).
ŽK:
De Vlieger, Versechuere, Janssens - Došek, Sivok.
Diváci: 9500.

Sestava Waregemu: De Vlieger - Leleu, Dindeleux, Reina, D'Haemers - Meert (43. Vandermarliere), Sergeant, Van Nieuwenhuyze, Verschuere - Roussel (82. Mrdja), Matthys (87. Janssens). Trenér: Dury.

Sestava Sparty: Grigar - Pospěch, Řepka, Kadlec, Zabavník - Šimák, Sivok, Sylvestre, Matušovič - Došek (77. Jun), Kolář (56. Lustrinelli). Trenér: Bílek.

Mildouch | 04.11.2006 23:25 Vstoupit do diskuze
17