Letní prázdniny se staly po maturitě nudnými, alkoholové hrátky v Praze už pro nás neznamenaly takové vytržení ze stereotypu a bylo jasné, že se musí něco podniknout. Hned jako první nás napadl fotbal. A jelikož se zrovna rozjížděly soutěže v západní části Evropy, bylo jasné, že návštěva některé z nich je v naší situaci téměř povinností. Tou nejbližší variantou se stala německá Bundesliga. A jelikož je Norimberk blízko, jelikož pro nás byla otázka noclehu v tomto městě vyřešená a v neposlední řadě, jelikož trio českých fotbalistů Galásek, Nikl, Polák, víceméně pravidelně nastupuje v základní sestavě místního FC, bylo pro nás dilema, kam na bundesligu vyrazit, naprosto vyřešeno. Navíc, v prvním kole FCN ničí ve Stuttgartu místní VFB 3:0 a ujímá se vedení v lize. Nabídkou navštívit první domácí utkání vedoucího týmu německé ligy, 1.FC Norimberka s Borrusií Mönchengladbach, tedy nepohrdáme a vyrážíme.
Cesta tam probíhá poklidně a nebýt naší nenažranosti a závislosti na nikotinu, absolvovali bychom celou cestu za nějaké čtyři hodiny.
Tradiční předzápasová prohlídka historického centra města se po deseti minutách zvrhla v dlouhotrvající a namáhající ochutnávku místního piva, kdy si uvědomujeme, že jediní, kdo odpoledne popíjí v norimberských hospůdkách, jsme my. Obyvatelé města se totiž zřejmě šetřili na večer, což jsme ještě netušili. Zachraňuje nás až rada známého, který nás upozorňuje na přísné kontroly u vstupu na Frankenstadion a na fakt, že evidentně podnapilé osoby nebývají na stadion vpuštěny. Proto se dáváme dohromady a i my se připravujeme na večerní souboj.
Frankenstadion (nyní EasyCredit-Stadion), stánek domácích, s maximální kapacitou 47 000 diváků, prošel v roce 2006, kvůli MS, rozsáhlou rekonstrukcí. Působí velice moderně, i když celkový dojem dosti kazí atletická dráha. Při MS to vystihl Jaromír Bosák velice trefně: "Je to takový modernější, třikrát větší Strahov". I když, většina z toho, co jsme před stadionem i uvnitř viděli, se s větrnou hůrkou srovnávat prostě nedá.
Do celého areálu přijíždíme 4 hodiny před zápasem, s touhou obhlédnout místní pamětihodnosti, kterých je od dob druhé světové války kolem stadionu v okolí stadionu rozeseto dost (vždyť samotný Frankenstadion byl vybudován pro hitlerjugend). Překvapením pro nás však je, že S-Bahn, kterým jsme se ke stadionu blížili, byl narvaný ješté víc, než tramvaj ze zastávky Vltavská na Spartu, v den zápasu. A to, jak jsem se již zmínil, 4 (!) hodiny před zápasem! A pokud tohle bylo překvapení, tak pravý šok nastal, když jsme objevili před stadionem stojící obrovský pivní stan se živou hudbou a tisíci skandujícími fanoušky. V tu ránu vzaly památky za své a my se s tupláky v ruce učili místní chorály. Opravdový ráj pro fanouška, který si takovéto atmosféry před zápasem neužije ani za mák. Každý místní fanoušek byl zvědav, odkud jsme, proč jsme přijeli a příjemným zjištěním bylo i to, že ví který klub Praze vládne a o kterém se pořád na západě Evropy mluví s respektem.
A pak jsme vyrazili na stadion. U vchodu (bez fronty) jsme ihned nafasovali vlaječku v barvách a se znakem 1.FCN, stejně jako většina diváků, kteří EasyCredit-Stadion zaplnili do posledního místečka. Naše místa byla hned vedle sektoru 8, kotle domácích, takže support jsme měli hned z první ruky. Zápas samotný odstartoval Markus Schroth v 6. minutě, kdy poslal domácí do vedení. Tomáš Galásek odešel v 15. minutě s tržnou ranou na obličeji, Honza Polák odcházel v 80. minutě za bouřlivého potlesku tribun ze hřiště. Marek Nikl do zápasu nezasáhl. Atmosféra, kterou oněch 47000 diváků po celou dobu souboje vytvářelo, byla neskutečná. V pivním stanu, kde se vítězství 1:0 nad 'Gladbachem slavilo, jsme zůstali do dvou hodin ráno a zapíjeli další setrvání na špičce tabulky.
A vzpomněli jsme si i na naší Spartu, s toužebným přáním, abychom mohli být takto pyšní i my na svůj tým. Na své fanoušky a na večer, který není jen pouhou návštěvou zápasu, ale takřka společenským večerem.
Dave 34
