Neuplynulo ani čtrnáct dnů od (pseudo) Víkendu šampionů a byl tu ten jediný pravý turnaj šampionů – 2.ročník zimního Sparta Forever cupu, neb toho se v drtivé míře účastní fandové jediného úřadujícího mistra (šampiona) – AC Sparty Praha.
Loňské, značně nevalné, konečné umístění jedné ze sekcí Sparta Forever, zavdalo před letošním turnajem několik námětů ke změně přípravy. A nutno si přiznat, že příprava k jednomu z vrcholů letošní zimy byla pojata velmi důkladně. V průběhu druhé poloviny loňského roku se uskutečnilo několik tréninkových kempů, kde širší nominace hráčů tvrdě bojovala o nominaci užší. Někteří hráči se tedy spíše než na nabírání kondice zaměřili poněkud jiným (diplomatickým) směrem, a tito se pak snažili tužit zejména vztahy s trenérskou radou. Je smutným paradoxem, že hráči absolvující tvrdé přípravné kempy byly fyzickou námahou nakonec natolik zmoženi a zdevastováni, že takřka do jednoho skončili v léčebnách dlouhodobě zraněných a „diplomaté“ tak měli cestu do konečné nominace volnou. Zlí jazykové nakonec tvrdili, že nelidské tréninkové dávky společně nad rány vymýšleli, alkoholem zmožení, trenéři s „diplomaty“. Jak ale praví nejeden fotbalový odborník, pravda nakonec vždycky leží na hřišti.
Do úvodního duelu turnaje s loňským skorovítězem, šel tým, hájící královské barvy Sparta Forever, s jasnou vizí, zejména neinkasovat laciné branky. Minule jsme se rovněž společně rozkoukávali v úvodním zápasu turnaje po osmé hodině ranní a výsledek 0:4 byl dostatečným mementem. Historie nás poučila asi dostatečně, protože jsme bezbrankový stav, s vypětím všech sil, udrželi až do konce. Náš goalkeeper sice následně musel vyhledat odbornou lékařskou péči na ambulanci ušního oddělení, protože ještě dlouho po zápase měl neustále silný pocit, že mu zvoní v uších, ale to pranic nemohlo zkazit naší dobrou náladu ze slušného vstupu do turnaje. Krom několika nastřelených tyčí stál za pozornost v tomto zápase ještě moment z poslední minuty zápasu, kdy náš celek u rozhodčího mocně urgoval vypršení času (třinácti minut) a soupeř v té době nerušeně ostřeloval našeho gólmana. Po vyjasnění, že se nehraje 13 ale 14 minut, se posléze opět zapojili do hry i naši hráči v poli… V dalším utkání se navázalo na předešlou nit a tyče zvonily dál, jak na Loretě. Nakonec se ale přece jen začalo ocitat něco míčů v sítích.
Když se náš tým, vcelku zdárně (výhra + dvě remízy), prokousal první skoropůlkou turnaje, kdy navíc inkasoval jen jedinkrát, dostavila se i největší star týmu. Ta dle zvyklosti, že hvězda si má dát načas, dorazila až k polednímu. Další dva zápasy se pak proměnily v úplný galakoncert naší squadry, kdy jsme vyprovodili naše soupeře se čtyřbrankovými příděly. Topstar našeho týmu napnula třikrát síť soupeřů a několik dalších branek pro spoluhráče připravila. Nepotvrdilo se tak podezření šťouralů, že tento hráč dostal nominaci díky drobným gastronomickým pochutinám (jednalo se zejména o šťovík a pečené brambory), kterými v posledních týdnech obdarovával členy trenérské rady.
Do závěrečné části turnaje, ve které náš tým měl velmi těžký los (mj.zápas s obhájcem prvenství), jsme vstupovali už bez šance na konečné první místo. Svůj předposlední zápas jsme nezvládli zejména psychicky a nedokázali jsme překonat obranný val soupeře, který, vědom si naší mimořádné ofenzivní síly, vyčkával v hlubokém obranném bloku na brejky. Tato taktika nakonec slavila úspěch, protože naši hráči, vyznávajíc od dvanácté hodiny taktiku „nejlepší obranou je útok“, se v koncovce neprosadili a podruhé dnes vyšli střelecky naprázdno. Obhájce prvenství pak našel v naší obraně dvě okénka a postaral se o naší jedinou prohru v turnaji. Před posledním zápasem naším i celého turnaje, byl náš celek v jasné, leč nezáviděníhodné situaci. Konstelace všech výsledků si hodně zašpásovala a nastolila jasnou rovnici. Získáme-li bod či dva, bereme stříbro. Prohrajeme-li, skončíme až pátí (tedy na stejné příčce jako loni). Výsledek zápasu jsme, po opatrnějším začátku, strhli na svou stranu, kdy naše mužstvo šlo do dvoubrankového vedení. Potom jsme si sice situaci malinko zkomplikovali drobným zaváháním v rozehrávce na své polovině a soupeř snížil. Definitivní branková tečka za zápasem i turnajem ale patřila nám…
Po závěrečném hvizdu sudího (výtečného) propukla radost naše i vyprodaného stánku naplno a na spontánní radost fanoušků, kteří vnikli na plochu, pořadatelská služba zcela rezignovala. Po několika děkovačkách, vítězných kolech a jiných radostných projevech nastal čas ceremoniálu…
umístění vloni
1. 2. Sparťanská přípravka 7 1 0 23 : 3 13
2. 5. Kapříci SF 7 4 2 1 14 : 5 10
3. 4. Ultras 7 4 1 2 14 : 9 9
4. 1. Homolka Boys 7 3 2 2 8 : 6 8
5. 6. Jami Club 7 2 2 3 7 : 10 6
6. 3. FCS Lovosice 7 2 2 3 5 : 13 6
7. 7. G 1 P 7 1 1 5 5 : 18 3
8. - Kostelec n.Č.L. 7 0 1 6 9 : 20 1
Na turnaji padlo celkem 84 branek ve 28 zápasech (3/zápas), tj. v prům.každých 4,67 minut turnaje.
Nejlepší mušku měl na turnaji tým Sparťanské přípravky s 23 góly (3,29/záp.), tj.v prům.1G/4,26min.
Nejvyšší výhru na turnaji si připsala Sparťanská přípravka, když rozstřílela FCS Lovosice 7:0.
Nejlepší střelec (o kterém nakonec musel rozhodnout penaltový rozstřel) vzešel z týmu Ultras.
Nejlepší obranou vládl rovněž celkový vítěz turnaje, který inkasoval v sedmi zápasech jen 3x.
Nejlepším gólmanem turnaje byl zvolen ten z Kapříků SF.
Ve 3 zápasech nepadla ani jedna branka (2x u toho byl Jami Club, 1x Sparťanská přípravka, Kapříci, Homolka Boys, FCS Lovosice).
V dalších 11 zápasech pak jeden ze soupeřů nedokázal vstřelit branku.
Tým Kapříků si proti loňsku nejenže polepšil o 3 příčky v konečné tabulce, ale rovněž výrazně zpevnil obranu a hlavně střílel mnohem ostřejšími náboji (2007 – 7:14).
Dva hráči Kapříků dosáhli 4 branek, jeden tří a další tři po jedné.
Jeden z největších hráčů Kapříků SF všech dob, pak na turnaji vykouzlil několik desítek přihrávek patičkou, čímž získal velmi cenný primát na hodně let dopředu…
Z novinářské tribuny celý turnaj sledovali a poctivě zapisovali, tradiční turnajoví zpravodajové
Hustoles a Šlajs
Fotografie u článku - 2. místo Kapříci SF
