Po našem krátkém vzájemném kontaktu s redakcí těchto stránek,jsem uvedl do chodu zbytek funkčních mozkových buněk a sepsal několik vzpomínek na krásné chvíle prožité před lety na Spartě i hřištích venkovních.Ve svých vzpomínkách hovořím o“nás“.Myslím tím všechny,kteří se tehdy zúčastňovali zájezdů,byli členové KŽS,chodili na společné akce a hlavně fandili ať doma či venku.Své „dílo“ jsem nazval STŘÍPKY ZE VZPOMÍNEK STARÉHO VLAJKONOŠE



I. část

BRNO 62

O konci ligového ročníku 61/62 bylo napsáno dost a jistě každý ví,jak Sparta dokázala vyrovnat v Žilině na 2:2 a tím si vynutit třetí rozhodující zápas o záchranu.Tato událost ve mně evokuje úžasnou atmosféru,která vládla v den utkání i celou následující noc po trase Praha-Brno a zpět.Jel jsem tehdy stopem,do takového menšího autokaru mě vzali sparťané jedoucí na zápas,jel jsem s nimi i zpět.Po cestě zpět byly k vidění neskutečné věci,ať už to bylo v Jihlavě,Bíteši,H.Brodě,Čáslavi,Kolíně,všude jásající sparťané,obrovské nadšení a oslavy.Z Prahy tam tehdy bylo,podle dobového tisku 20 000 lidí.To úžasné souznění všech sparťanských srdcí bych mohl přirovnat pouze k zápasu s Gornikem a po letech v Liverpoolu.

VLAJKA

Na přelomu 50-tých a 60-tých let se na bývalé dřevěné tribuně k stání (dnešní protilehlá) začala formovat skupina sparťanů kolem bratří Dobiášů,kteří začali na zápasy nosit pravidel-ně rudou třásněmi ozdobenou vlajku.Myslím,že byla první a jediná v celé republice a časem způsobila doslova lavinu,která dala češtině nové slovo-vlajkonoš.Brzy se objevily její další rudé sestry,časem se objevila první modrožlutočervená a tyto barvy časem převládly,až rudé zcela vymizely.Jen ona první legendární rudá ještě řadu let hrdě vlála nad hlavami diváků stojících nad středovou čarou.Tak se pomalu formoval první „kotel“ na našich stadionech.















STEP

Nabitá Letná,přes 30 tisíc diváků,to byla kulisa odvetného finále Středoevropského poháru.
Finále poháru,který v době mezi světovými válkami plnil roli dnešní Ligy mistrů.To,že se ve finále sešly dva československé celky neznamenalo nějakou degradaci soutěže.Obě mužstva vyřadily v tehdejší době věhlasné celky.Sparta v té době vynikající italskou Bolognu.První zápas v Bratislavě skončil 0:0 a odvetu zařídil,ostatně jako vždy když o něco šlo,dvěma góly Václav Mašek.Skončil zápas obecenstvo na hřišti,předání poháru.Na jednom snímku je vidět nad hlavami fanoušků brankář Kramerius.A začala čtyřletá éra Sparty plná velkých domácích i mezinárodních úspěchů.Až na jednu,zato velikou kaňku.Ale o té se mi ani po letech nechce psát.

KOŠICE 1

Ročník 64/65.Přes zimu spláchla historie do zapomnění potupný název Sokolovo a jsme opět Sparta.Po 11-ti letech začíná útok na titul.Evropu i svět ovládají Beatles a móda dlouhých vlasů.Řešíme problém,zda a jak se dostat na důležitý zápas do Košic.Cítíme všichni,že naše účast je důležitá a potřebná.Jedna cesta vlakem stojí cca 90Kčs.Plat po střední škole 1200 po vyučení 1100,-Kčs.Studující neuvádím.Jeden z návrhů který také padl :pojedeme na valníku,mám papíry na traktor.Bylo mezi námi i několik železničářů,kteří si kupovali režijní jízdenky.Další podrobnosti raději nebudu psát,aby na mě České dráhy neposlaly exekutora,který by vymáhal penále a úrok za 47 let.Nakonec nás bylo něco mezi 15-ti až 20-ti,když jsme vystupovali na košickém nádraží.Bylo časné ráno a u stánku s občerstvením popíjeli místní pracující své první ranní pivo.Když jsme vyšli před nádražní budovu přerušili pití a chvíli tupě a němě zírali.Máničky,chuligáni z Prahy ostriehať ich,pak zaznělo.Naštěstí opodál lelkující příslušník SNB nám v souladu se svým posláním zkontroloval „občianské preukazy“,pracující poslal zpět k pivu a nám povedal choďte preč.Ve městě jsme budili pozdvižení na každém kroku.Došli jsme na stadion místní Lokomotivy,kde byli ve Športhotelu ubytováni naši hráči.Dokonce jsme si na trávníku s některý zakopali.Funkcionáři Lokomotivy nás před zápasem přesvědčovali,že „ty kurvy VSŽ musíme porazit,což jim Sparta ráda splnila a pokračovali jsme v jízdě za titulem.














SCHŮZE

Klub železných sparťanů pořádal v jedné libeňské hospůdce čas od času své schůze.Měli jsme tam k dispozici poměrně velký sál, vždy byl slušně zaplněn.Tam se plánovaly nové akce a hodnotily ty předchozí.Několikrát se podařilo zajistit účast některého z hráčů na besedu.

Namátkou si vzpomenu na Pavla Dybu,Vaška Vránu(děda Kadeřábek),Jardu Možíše či hokejistu Cvacha.Nemohu však nevzpomenout dvě legendy,kteří svým přístupem, ještě mnohokrát stoupli ve své už tak vysoké ceně.Hokejista František Tikal mi slíbil,že určitě přijde.Večer jsme se začali scházet a když jsem přišel,tak mi hospodský hned ve dveřích hlásil.Odpoledne tu byl pan Tikal, moc se omlouvá ale mužstvo odjíždí večer do Košic na ligu.Původně měli ráno letět,ale byla špatná předpověď počasí.Tenkrát musel jet přes půl Prahy,telefony nebyly.

Druhým byl držitel stříbrné medaile z MS 62 Jiří Tichý,přezdívaný „táta“.Na schůzi přijel taxikem s promítačkou,plátnem a spoustou diapozitivů z právě skončeného zájezdu do Chicaga a jižní Ameriky.To byla asi naše nejlepší schůze.Jejím výsledkem také byla naše přihláška do tehdejší tzv.“Odborářské ligy“v kopané,na kterou jsme dostali od Sparty vyřazenou sadu dresů.Výsledky byly střídavé,ale zahráli jsme si v nejlepších dresech na světě. Výsledky byly střídavé,ale zahráli jsme si v nejlepších dresech na světě.

imk


Konec I. části


Druhou část včetně bohatší fotodokumentace vám přineseme v dohledné době.