Dnes - 29. března, je to přesně na den 120 let, kdy byl sehrán první oficiální zápas mezi mužstvy SPARTY a Slavie. A tak mě napadlo, trochu se popídit po tom, jak to tehdy vlastně bylo?

Ten zápas je zmiňován prakticky v každém článku, pojednávacím o počátcích kopané v Čechách. Při pročítání dostupných materiálů jsem však zjistil, že záznamy o něm se podobají rozbitému zrcadlu. Spousta střípků, ale věrný obraz chybí. Na vině je požár sparťanského archivu z 10. 4. 1934 a slavistického z 6. 5. 1945.

Archiv každého klubu je srdcem jeho života. Fotografie, stanovy smlouvy, trofeje, vlajky a mnoho dalších. Kronika je však pokladem nejcennějším. Ve Spartě je vedena soustavně od roku 1910. Kdysi sahala až do úplných začátků Sparty, ale při požáru r. 1934 celý archiv shořel. Rudolf Richter a Josef Vítek se tehdy ujali úkolu doslova obrovského. Z nejrůznějších písemností, novinových článků a dalších materiálů, opisovaných převážně v knihovnách sestavili kroniku znovu. V jejich záslužné práci pokračovali Vladimír Víšek a Oldřich Soukal. I oni převzali kroniku s mezerami, vzniklými zvláště v éře Bratrství Sparta, kdy se na archiv příliš nehledělo. Od této doby je však archiv prakticky bez restů.

Nás ale zajímá výše zmíněný zápas a proto si pojďme připomenout, jak se postupem času popisoval.









Sparta - Slavia 1:0

Datum: 29. 03. 1896

Místo: Císařská (tehdy Královská) louka na Smíchově

Druh zápasu: Toto první derby probíhalo v rámci turnaje čtyř pražských klubů honosně nazvaného „Národní zápasy mužstev kopaný míč cvičících“, jenž uspořádal Český Sculling Cercle, původně založený pro podporu veslařských soutěží

Rozhodčí: nadšený propagátor sportu dr. Rössler-Ořovský, který jediný v českých zemích vlastnil originál anglických pravidel a který k zápasu přinesl svůj vlastní míč. Josef Rössler se narodil 29.6.1869 v rodině zámožného obchodníka drogistickým zbožím ve středu Prahy. Hmotné zajištění   vyplývající z rodinného majetku mu poskytovalo dostatek prostředků pro jeho sportovní záliby v mladém věku a později značnou míru nezávislosti. Protože studenti c.a k. škol měly sportování zakázáno, přidal ke svému jménu krycí pseudonym Ořovský, neboť Ross znamená v němčině oř.  / Použitý pramen: Pacina V.: Sport v království Českém. Mladá fronta 1986 /

Pomocník: policejní nadporučík CIFKA – měl za úkol měřit čas zápasu a v případě nejasností bude překládat z pravidel. /tento muž byl jediným ochotným „učedníkem“ Rösslera

K derby nastoupili slávisté v červenobíle půlených košilích s červenou pěticípou hvězdou, sparťané v  černých, cyklistických trikách s velkým bílým S na prsou. Všech jedenáct hráčů mělo stejný dres. Odlišení brankáře přišlo až s vyznačením „ velkého vápna“. Brankář v tomto derby mohl hrát rukou na celé vlastní půlce hřiště! Hráči obou týmu měli boty až nad kotníky, které velice zdánlivě připomínaly kopačky.

Pravděpodobné sestavy:

Sparta: Hirsche – Havel, Pukl – Prokop, B. Rudl, Štefecius – Körber, Maleček, R. Rudl, Petrák, Rispler.

Slavia: Semanský – Hlavnička, Střádal – Nedvěd, Benetka, Štěpán – Moučka, Zahrádka, Freja, Heuschneider, Pressler.

Na tomto místě si však dovolme trochu polemiky. Z nejstarší dochované fotografie z roku 1896 totiž vyplývá zcela jiná sestava, než je ta uvedená výše. Není těžké ji z obrázku odvodit, neboť tehdy se ještě borci stavěli před objektiv sešikováni do formace, v níž stanuli i na hřišti. Z oficiálně vydaného „Pořadu zápasů národních mužstev, kopaný míč cvičících“, v němž jsou uvedena „jména spolků hlášených jich mužstev a barvy úborů“, se dovídáme, že v bráně Sparty v zápasech prvního mistrovství se má objevit Jar. Rispler. Zřejmě si s přesností informace o sestavách v tu dobu ještě nikdo hlavu nedělal. Vezmeme-li toto vše v úvahu a zařadíme hráče na místa, na nichž jsou uváděni ve všech následujících sestavách Sparty (zejména brankáře Prokopa z místa pravého záložníka do branky) pak sestava AC SPARTA v prvním soutěžním utkání byla zřejmě následující:

Prokop – Havel, Pukl – Hirsche, Stefecius, Petrák – B.Rudl, Rispler, R.Rudl, Maleček, Körber

Tato sestava je v análech zapsána navždy jako „první SPARTA“

Diváci: 121 platících + mládež do 21 let zdarma / Na Císařskou louku se tehdy přišlo podívat jen málo diváků, většinou známí samotných hráčů, ale byli tu i novináři./







Průběh: První oficiální historické derby Slavie se Spartou. Turnaj nesl název „Národní zápasy mužstev kopaný míč cvičících”. Slavia ani Sparta tento turnaj nevyhrály. Hrálo se na hřišti vytyčeném provazem a na skládací branky, které hráči museli po skončení zápasu vrátit majiteli. Žádné čáry na hřišti nebyly, penalta se krokovala, hřiště bylo ohraničeno pouze praporky v rozích. Brankovou čáru mezi tyčemi v té době také ještě neznali.

Než se začalo hrát, rozhodčí zasedl s kapitány obou mužstev Frejou ze Slavie a Rudlem ze Sparty a učinili některé dohody, např. že čas bude měřen hodinkami pomocníka, že při dosažení gólu se musí rozhodčí a oba kapitáni shodnout na tom, zda gólu bylo dosaženo v souladu s pravidly, že na zapískání se musí přestát hrát a podřídit se jeho rozhodnutí, nebo že při penaltě, kterou rozhodčí odkrokuje na deset kroků pro její provedení, musí stát gólman na brankové čáře, která však ještě neexistovala. Sudí pak ukázal, jak se hází autové vhazování a vysvětlil svou gestikulaci. Posledním ujednáním byla délka přestávky. A mohlo se začít hrát.

Z dochovaných svědectví víme pouze to, že se nejednalo o utkání, které by nabídlo příliš fotbalové krásy či šance. Zápas skončil 0:0, i když do slavistické sítě padl jeden gól. Rozhodčí a kapitáni se však nebyli schopni dohodnout, zda oprávněně. Ostatní hráči chtěli hrát dál, nepovažovali ten gól za nic mimořádného, co by jim mělo krátit jejich kratochvíli a bylo dohodnuto, že se všichni vrátí po zápase! Neuvěřitelné dnes, že?

Po zápase se rozproudila diskuze, slušná, korektní, ale bez výsledku. Sudí tedy navrhl zaprotokolovat výsledek 0:0. „Rozhodl jsem se tak po rozjímání o všech okolnostech té střely,“ píše se v kronikách při vzpomínce na tento první kontroverzní moment vzájemné rivality.

Ptáte se jistě, do jakého protokolu? Odpověď je možná překvapující, ale logická. „Berňák“! Sportovní podnik musel platit „daň z produkce“, stejně jako jakákoli jiná, třeba i cirkusová, silácká, nebo podobná akce. A tak byl zaknihován v poklidu výsledek 0:0. Nikdo neprotestoval, nikdo to nerozmazával. Sportovní rubriky totiž ještě noviny neměly. A časopis „Cyklista“ uvedl pouze holé výsledky. Ostatně sportovní žurnalistika se objevila v podstatě až s Josefem Lauferem. Tedy, jestli dnes čtete, že tenhle první zápas a první neuznaný gól vnesly do tábora obou „S“ hned napoprvé velkou řevnivost, nevěřte tomu. /Tohle byly očité zážitky v roce 1978 ještě nejstaršího žijícího fotbalisty Slavie Vojtěcha Zajíčka. I ten si jako student lepil falešný vous a používal pseudonymů.

Po přečtení těchto řádek z knihy“ Derby Sparta – Slavia je věčné“ se nabízí otázka pro autory: Pokud byl ten zápas skutečně tak nevzrušivý, proč Sparta následně z turnaje odstoupila?

Byly ale i ohlasy opačné viz Národní listy: „Jediný gól do slávistické brány byl totiž dodatečně odvolaný, načež dotčení sparťané ze zápasu odstoupili. Utkání se tak nedohrálo. Pouhých 121 diváků (mládež do 21 let měla vstup zdarma) vytvořilo bouřlivou atmosféru, jíž podlehli všichni přítomní. Rozčilení přeneslo se bohužel i na soudce zápasu, který přece má býti zcela klidný a úplně nestranný, a to takovým způsobem, že soudce p. Rössler dal unésti se k prudkým slovům vůči obecenstvu, ve kterém byli i mužové nemalé vážnosti požívající. Obecenstvo bylo tak rozčileno, že hru vtrhnutím do hřiště na 10 minut přerušilo a jen s největším namáháním ukonejšeno bylo. Partie skončila rozhodnutím soudce p. Rösslera nerozhodně,“ informovaly Národní listy.

K plánované  podzimní odvetě dne 22.11. 1896 o polednách nedošlo. . Ač 4.000 lačných diváků vidělo nástup obou týmů a sudího nadporučíka Cifky, který přišel v civilu, v kožíšku a beranici, dočkalo se však i ostrého příchodu pěti c.k. profesorů doprostřed hřiště, kteří vykázali z prostoru sedm z jedenácti slavistů. Jak známo, Slavia byla klubem více méně studentským a hrát tenkrát fotbal se studentovi zakazovalo. To už je ale jiná kapitola, která nesouvisí s naším předmětem zájmu. Ta by mohla být pojmenována třeba názvem „Počátky vzájemné nevraživosti.

Zhoršení vztahů mezi oběma mužstvy způsobilo i to, že další derby proběhlo až za dlouhých 11 let. Druhý zápas, odehraný 13. října roku 1907, se již odehrál i s uznanými góly a skončil nerozhodně 2:2.

A jsme u konce







Fakta - datum, místo, aktéři a první, historický gól do sítě nenáviděného soupeře.

Spekulace – průběh a následky.

Nezodpovězené otázky – kdo byl autorem sparťanského gólu? Jakým způsobem byl gól vstřelen?

Proč SPARTA odstoupila z turnaje, když proti výsledku neprotestovala? Pokud protestovala. Z jakých pramenů čerpali autoři knihy „Derby Sparta – Slavia je věčné“?

ÚKOL PRO DETEKTIVY - AMATÉRY

Dnes již bohužel nežije žádný přímý pamětník předmětného zápasu. Rovněž nelze spoléhat na oficiální archiváře, protože by byly archivy dávno doplněny. Nezbývá tedy, než se dál pídit po pravověrných fanoušcích obou zúčastněných klubů s nadějí, že se někde v děděných archiváliích najdou střípky, které by pomohly doplnit mozaiku tohoto obrazu.

Ať tak či tak, článek je věnován široké obci sparťanské k připomenutí, že jsme dali v oficiálních zápasech první gól Slávii již před 120ti lety a v neděli, 20.3.2016 zatím i poslední…a to hned tři

Je to důvod k oslavě - SPARTA FOREVER – ať se dílo daří dál.

Čerpáno ze zdrojů:

Ročenky k výročí 70,80,85,90 let SPARTY
Houška – Železná Sparta I.
Derby SPARTA – SLAVIA je věčné – Zápotocký, Černoch, Kalát
Sparťanský dějepis – www.sparta.cz
www.slavia.cz
Pacina V.: Sport v království Českém. Mladá fronta 1986
isport
O2sport
www.sparta.cz

Fotografie u článku jsou pouze ilustrační.


recchi