“Očekávání fanoušků – i když jsou někdy obrovská, skoro až zázračná – jsou naprosto v pořádku. To vyplývá z velikosti a historie Sparty.” říká ve druhé části velkého rozhovoru pro náš fanouškovský web Tomáš Rosický, sportovní ředitel Sparty. První část rozhovoru se sportovním ředitelem Sparty si můžete přečíst zde: "Nejdůležitější v životě fotbalisty je dlouhodobá motivace" říká Tomáš Rosický

SF: Kde nás teď nejvíc tlačí bota?

TR: Já tam vidím dva hlavní aspekty. První je herní styl. Začali jsme být v systému, který všichni začali kopírovat, čitelní. Opakovalo se, jak soupeř na nás hrál a my na to neměli odpověď. Když se ale podíváš na poslední čtyři, pět zápasů, jsou tam úplně jiné prvky v tom, jak do soupeře chodíme. A zase to funguje a už nejsme tak čitelní. Vezmi si zápas s Libercem – máš spoustu šancí, spoustu vstupů do vápna. Ta variabilita je strašně důležitá. A myslím si, že Brian na to zareagoval dobře těmi úpravami. Když se teď podíváš na práci křídel, jak se používají někteří hráči, jak se posouvají, zasouvají atd., tak to poznáš.

Náš herní styl a filozofie se měnit nebude – Sparta chce být dominantní na míči. Ale detaily se musí upravovat. Stejně jako skauting, typologie hráčů, všechno se vyvíjí a obměňuje podle toho, jak se mění fotbal. Každé přestupové okno musíš být připravený na každou pozici. Nikdy nevíš co se může stát a taky nemůžeš říct, že teď řešíš jen útočníka. Jakmile skončí léto, začíná zima. To je neustálý proces.

A teď k tomu, co jsem začal říkat – v té naší blbé fázi, o které jsme se bavili, byl problém ve vytváření šancí. Drželi jsme míč, ale bez efektu. V posledních zápasech už to bylo lepší díky těm úpravám. Ale to, na co narážíš, souvisí i s tím mentálním nastavením. Je super držet míč, ale musíš vědět proč. Držením míče manipuluješ soupeře a čekáš, až se otevře prostor. A v ten moment to musí přijít. A v tom jsme byli strašně pomalí. Ten cíl držení balonu je stejně jít rychle. A my jsme to úplně ztratili… Bylo tam málo rizika, což opět souvisí s tou hlavou. Teď mám pocit, že se to zlepšuje a jsme zase díky těm úpravám víc nečitelní. Teď v tom zápase proti Liberci - ti vůbec nevěděli, jak na to zareagovat… A i pro trenéra je to strašně důležité – být variabilní. Když to řeknu čistě fotbalově, ten poslední zápas byl z herního hlediska opravdu velmi velmi dobrý.

SF: A když se budeme bavit o postech - na kterých pozicích potřebujeme podle Tebe nejvíc pracovat?

TR: Bavili jsme se o mentální stránce celého týmu, že mu chybí víc hladu. To tak je. Protože jinak by se ta slabá fáze stala jednou, dvakrát, ale ne tolikrát. To je jedna věc. Z pohledu postů – my budeme připraveni na všechny pozice, jako vždycky. To už se samozřejmě rozjelo a my víme, co chceme. Ale musíte si uvědomit i ty limity – já doufám, že dneska (rozhovor vznikal před zápasem s Aberdeenem - pozn.red.) to dopadne dobře, protože by nám to strašně pomohlo. Když skončíš v osmičce, tak ti odpadne jeden soupeř, což je velká výhoda. Ale stejně budeme mít problém v tom, že můžeš na evropskou soupisku doregistrovat jenom tři hráče. Takže pro nás bude stejně těžké jít ven a říct tomu hráči: “mimochodem, já tě tam nenapíšu…”

SF: Na okraj těch registrací: jak to, že my nemohli dopsat Martince, když se zranil Kofod, ale Sigma mohla doregistrovat Klimenta, když doložila, že Tkáč je dlouhodobě zraněný?

TR: Tam je to stejně omezené časově - Martinec by musel stejně přijít do nějakého dedlajnu, ale on přišel až později, kdy český trh byl ještě otevřený, ale evropský už ne…Ale abychom se vrátili k tomu, kdo přijde, tak samozřejmě bude záležet na odchodech - o koho bude zájem, nebude zájem…

SF: My se teď upínáme k postupu v Konferenční lize, ale otázka je, jestli by se už neměly dít nějaké kroky směrem k tý příští sezoně…

TR: Kluci, my se nemůžeme upínat ke Konferenční lize. Nebyly to jednoduché zápasy, ale na našem levlu počítáme, že tohle vyhraješ. Na druhou stranu – pokud skončíš v osmičce, tak ti do finále chybí jenom tři soupeři. A když se podíváš, kdo tam je, tak to není nereálné. Takže ať to zní jakkoliv odvážně – to finále musí být náš cíl. Úkol vedení a trenérů je to těm klukům neustále vštěpovat – že můžou mít jedinečnou šanci. Protože cíl Sparty je pořád stejný – hrát Ligu mistrů, hrát Evropskou ligu. Nemáš cíl, hrát Konferenční ligu.

Stejně tak platí, co už jsem říkal, že za poslední dva přestupáky přišlo hodně hráčů. Ten tým se bude dál obměňovat, protože to je třeba. Kolik přesně, to teď nedokážu říct, ale samozřejmě myslíme už na tu novou sezonu. Tak je to vždycky. A v žádném případě nevzdáváme ani ligu. To se tady nikdy stát nemůže. Chceme se dál zlepšovat. A i tím, že tady Brian teď znovu je, tak měl možnost navnímat některé věci, hráče. O některých si myslel, že to bude lepší, u některých si myslel, že na ně bude působit víc, protože je zná… Něco se ukázalo, že funguje, něco ne. Já věřím, že se stane to samé jako minule: že ta druhá část sezony bude pro nás mnohem lepší.

SF: Máme to my fanoušci brát tak, že Brian Priske je tady teď půl sezony jako nový trenér, který potřebuje čas, anebo spíš tak, že je tady už třetí sezonu a tudíž už by to mělo jet? A jak to vnímáte vy ve vedení?

TR: Myslím si, že očekávání fanoušků – i když jsou někdy obrovská, skoro až zázračná – jsou naprosto v pořádku. To vyplývá z velikosti a historie Sparty. Nemůže to být jinak, já s tím absolutně nemám problém a mělo by to tak být dál. Ať už jsou reálná nebo nereálná, tak ta očekávání vás fanoušků i novinářů mají být ty nejvyšší. Sparta je historicky největší klub v Česku. A každý, kdo tady je, s tím musí být sžitý. Druhá věc je, že návrat trenéra neznamená, že se automaticky naváže tam, kde to skončilo. To tak nefunguje. On tady rok nebyl. Někteří hráči se vyvinuli, někteří ne, někteří zestárli. Něco doufal, že bude lepší, něco je horší. I trenér ten tým poznává. Já to beru tak, že ta očekávání jsou naprosto v pořádku a že je tady trenér, který je nový, ale má obrovskou výhodu, že zná ligu. Už se tady nespálí tím, že by byl naivní: ví, jak chutná derby, ví, jaký to je v listopadu, v prosinci.

SF: Přišlo mi, že na začátku vsadil na hráče, které znal, kterým věřil, protože ho dřív podrželi. Teď mi ale přijde, že zjistil, že někteří z těch hráčů jsou jiní, než dřív a že mu tu důvěru nevrátili.To se stává v každém kolektivu. Přijdeš někam, znáš tam lidi, tak se o ně opíráš – a až časem třeba zjistíš, že realita je jiná. A to je podle mě i důvod, proč teď vidíme změny v sestavě. Ale říkám si: neměly ty změny přijít dřív?

TR: Tohle je další zajímavý bod a můžeme se bavit, jestli některý ty změny v sestavě neměly přijít dřív. A dobrý příklad je třeba Santi Eneme. To je kluk, který když chodil z lavičky, tak nikdy nezklamal. A teď jsme viděli, jak hrál v Olomouci – těžký zápas, poprvé v základu, a zvládl to velmi dobře.

SF: Eneme se ti líbí, jo? Mně taky.

TR: Myslím si, že je to dobrý hráč, protože má jinou dimenzi než ostatní. Má atribut, který se mi strašně líbí – on někdy ten míč zpomalí, aby ho pak mohl zrychlit. On má rád balón, někdy ho možná drží až moc, ale umí to pak zrychlit. A takový tam nikdo jiný není - Eneme je jiný, než ty ostatní. Ta typologická skladba, hlavně ve středu hřiště, je v tomhle strašně důležitá, aby Brian mohl reagovat a měl ty možnosti. To je jenom jeden příklad, i když jich je samozřejmě víc… Mohl ale třeba v tomhle konkrétním případě Brian reagovat líp? Asi jo…

SF: A tohle je tedy ta zpětná vazba, kterou Brianovi dáváš, jo?

TR: S každým trenérem si každý zápas hodnotím. Když se hraje v týdnu a nemůžu tam být, nebo když je to daleko, tak si aspoň zavoláme. Jak jsi to viděl ty, co si myslíš, co jsme mohli udělat jinak? A z tohohle levelu je důležité mu ty impulzy dávat. Jestli si z toho něco vezme, nebo ne, to už je samozřejmě na něm. Ale ty ho nutíš přemýšlet jinak. A myslím si, že Brian už to ví z našeho prvního působení – že já mu vždycky řeknu to, co si opravdu myslím. Upřímně. Řekneme si: OK, tady jsme to posrali. Nebo: tohle jsme neměli dělat. Nebo: tohle jsi neměl dělat. Ale máme to úplně stejně i se Sivym, protože to nastavení musí být takové, že si to řekneme na rovinu. Jedině tak to může fungovat. To cítění nás obou je jednoznačné – chceme to nejlepší pro Spartu. Tam není žádný vedlejší zájem typu: tohle bude dobrý pro mě nebo pro někoho jiného. Ten náš jediný zájem je Sparta. Vyhrát. Já mám všechny ty kluky rád. Všechny jsem sem přivedl. Někdy mě strašně štvou, někdy je mám strašně rád. Přivedl jsem je sem z jiných měst, z jiných zemí.... Ale když se bavíme o sestavě, tak vždycky říkám – já chci vyhrát a je mi jedno s kým.

SF: Když jsme u těch přestupáků, tak se dostáváme k další důležité věci – skauting: jeho struktura, organizace. Kdo teď vede skauting po Jirkovi?

TR: Po odchodu Jirky je můj největší partner Vašek Černý. To je náš dlouholetý skaut, bývalý mládežnický trenér. Zkušený chlap, který má přesah jak do zahraničí, tak do české ligy. Další zásadní skauti jsou Costa a Zdeněk Svoboda. A pak jsou tam samozřejmě další lidi – řekněme externí skauti, kteří pro nás dělají další práci, který ale, myslím si, není potřeba jmenovat, protože se hodně obměňují. Tohle jsou ti úplně základní lidi. A jak jsem zmiňoval, druhá věc je datově-analytické oddělení. Datová složka se vždycky filtruje podle našeho stylu hry, typologie hráče na každou pozici. Na každou pozici máš třeba tři, čtyři typologie podle toho, co trenér chce a co potřebuje. Tyhle dva segmenty – skauting a data – se musí spojit dohromady, aby se ten hráč dostal do užšího výběru.

Těch kroků je spousta, než se to dostane až k trenérovi. Já nikdy nemůžu přijít za trenérem s hráčem, u kterého nevím, jestli je vůbec dostupný. To je pro nás třeba třetí nebo čtvrtý krok, kdy zjišťujeme tu dostupnost, jestli ten kluk vůbec chce jednat, jestli je reálné ho získat. Nemůžu přijít za trenérem a říct: hele, tenhle hráč je super, a on mi řekne: jo, bereme ho – a pak zjistíme, že to vůbec nejde. Tak to prostě nefunguje. Názorů na hráče je vždycky hodně – data, lidi, co ho vidí naživo… Ale prostě to finále je vždycky na mně a na Brianovi.

SF: Je ve hře třeba spolupráce s nějakým velkým klubem? Typu Bayern, Dortmund, PSG… že byste si brali hráče z jejich akademií nebo spolupracovali s jejich skautským týmem? Tyhle top kluby mají obrovské akademie a naskautované hráče. Vezmou si prvních pět nejlepších a ta “druhá garnitura” třeba může být k dispozici. Neuvažujeme o partnerství s někým takovým?

TR: Kluci, tam je potřeba si uvědomit jednu věc: když se bavíme o A-týmech tadytěch klubů, co jsi vyjmenoval, tak ta druhá garnitura je něco, na co vůbec nemáš šanci si sáhnout finančně. To je úplně ustřelený. Když se bavíme o mladých hráčích na pomezí rezervy, co trénují s A-týmem, tak ano, tam to možné je. Garang je dobrý příklad. Ale to nejsou hráči, kteří přijdou a hned tady budou hrát. To budou prospektoví hráči, které můžeš udělat, ale víme, že to bude trvat. Kuola se tak snažíme rozvíjet a uvidíme, kam ho dostaneme.

Já mám samozřejmě přístup na Arsenal nebo Dortmund, kde se inspirujeme a díváme se, jak to třeba ve skautingu dělají ty obrovské kluby. My si to pak musíme samozřejmě namodelovat na sebe, protože tady je to něco úplně jiného. Ale víš, co chceš, jaké profily, typy. My máme vlastní platformu. Data v tom hrají obrovskou roli, ten systém máme ušitý na míru a víme, jak to dělají ti ostatní, ale musí se to upravit pro nás. Když se třeba bavíš s anglickýma týmama, tak oni to, o čem mluvíš, často hledají – často ty kluky posílají třeba do Belgie i do menších klubů, ale jak jsem říkal: ti hráči, které můžeš mít, nebudou hráči do základu. A taky ty kluby vždycky chtějí garantovat, že ti hráči budou hrát. Takže to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

SF: Nakonec ještě jedno velké téma – B-tým a Akademie. Jak to hodnotíš? Má smysl to udržovat na takové úrovni, když mi přijde, že ten systém neprodukuje hráče, kteří by byli opravdu na úrovni, kterou by Sparta chtěla. Připadá mi, že se tam produkují hodní kluci, sparťani, ale spíš “pěšáci” - nikdo, kdo by tam nějak vyčníval. Jak ty vidíš to fungování celé Akademie - není potřeba ho změnit?

TR: Je to dobrá otázka. Vývoj každého hráče je jiný. Každý kluk se vyvíjí jiným tempem a jiným způsobem. A náš cíl je jednoznačný – produkovat hráče typu Hložek. To je i cíl Akademie. Zadání je jasné: je možné, aby by byl jednou za rok Hložek? Pojďme se o tom bavit, ale buďme upřímní – Hložek byl výjimečný. Takoví hráči nepřicházejí každý rok. Za tu dobu, co jsem tu já, byli takoví, co to zvládli přímo do Áčka, tři: Hložek, Karabec, Vitík. Pak máš kluky, kteří jdou jinou cestou – přes hostování, přes B-tým. Naším cílem je, abychom nemuseli všechno kupovat a aby tam byli sparťani.

Nastavení Akademie tomu odpovídá: nemáme tam moc cizinců. Je určitě věc názoru, jestli to není škoda, ale já mám největší zájem na tom, aby tady hráli sparťanský kluci. Třeba když jsme hráli na Legii, tak tam byli čtyři odchovanci v základní sestavě – Kadeřábek, Ševinský, Vydra, Ryneš…

SF: To by chtěl každý z nás, aby hráli odchovanci…

TR: To si úplně nemyslím… Mně říkají i lidi z mého okolí: ten se mi nelíbí, proč někoho radši nekoupíš? Druhý řekne: chceme odchovance v kádru! Já jsem to ale vždycky deklaroval – chceme co nejvíc sparťanských kluků, co projdou dorostem, dostat do ligy. Jak moc to vychází nebo nevychází, o tom se můžeme bavit. Ale ta strategie je jasná. My se v žádném případě nebráníme tomu, aby tam byli cizinci. Víte, že se tam občas objeví. Ale není to strategický bod, že tady navezeme autobusy a budeme tady všechny testovat. Ten základní bod je protáhnout co nejvíc našich kluků. Protože jinak by akademie ztratila smysl. Kdybychom to dělali tak, že budeme pořád někoho přivádět a testovat, s tím, že z toho občas něco vypadne, tak to mě nebaví. Navíc tím úplně devalvuješ práci lidí v té Akademii. A pak to opravdu nemá cenu.

Cíl je jasný – co nejvíc kluků protáhnout naším systémem. Někteří musí projít třetí ligou, někteří druhou ligou, aby se dostali až do ligy. Každý tu cestu má jinou. Chápu, kam míříš – že se ti zdá, že jich přichází málo, hlavně těch útočných kreativních hráčů. To je určitě jedno z témat, o kterých se teď na Akademii bavíme. Zároveň ale musíš vidět, jak jsou ty ročníky posunuté. Snažíme se co nejdřív dostat ty kluky výš, pokud na to mají. Ale oni to taky musí zvládnout. Teď ti třeba devatenáctka vede soutěž se sedmnáctiletýma klukama. Ti jsou všichni posunutí.

Když si vezmeš Béčko, tak hrají s průměrným věkem devatenáct celých pět, nebo čtyři. Určitě jste si všimli, že hrál Topič, hrál Sochůrek. To jsou šikovní kluci a zvládají to. My je potřebujeme dostat do hry. Teď přichází várka kluků, co jim je sedmnáct, osmnáct, která může být hodně zajímavá a je náš zájem, je tam dostat. Stejně tak je pro nás strašně důležité dostat Penxu do kádru Áčka, abychom nemuseli kupovat někoho ze zahraničí a rozvíjet ho. Ale musí to fungovat i s trenérem. Ten na to musí slyšet. Když se stane zranění, nebo to někomu nejde, jak jsme se o tom bavili - tak ho tam máš postavit! Co se stane? No nic se nestane, protože víš, že ten kluk se tam přerazí.

SF: A i my fanoušci jsme spíš schopní víc odpustit chybu klukovi z Béčka než hráči, který přijde s nálepkou hotového hráče…

TR: Přesně! No a tohle chceme ještě víc zlepšit. Bylo to vidět třeba v Boleslavi, kde jsme dostali gól, ale Brian tam toho Penxu dá... Takže na to myslíme a tohle chceme. Ale samozřejmě ten kluk ti taky musí ukázat, že ten předpoklad tam je. Nemůže si myslet, že bude ve Spartě hrát pětkrát po sobě v základu a uvidíme... To nejde. Ale abyste věděli, proč a jak se ty kroky dělají: někdo z mladých teď pojede na soustředění s A-týmem. Posuneme ho na to pomezí, aby začal nejdřív trénovat s Béčkem, uvidíme, jak to bude zvládat. Když nebude hrát základ za Béčko, tak bude hrát za devatenáctku. Musí mít vytížení. Můžeme naše kluky poslat i do třetí ligy (FK Loko Praha, pozn. red.), což je podle mě strašně prospěšné. Polovina kluků, co jsou teď v Béčku, si tím prošla.

A co se týká druhé ligy – já to, samozřejmě, vidím trochu jinak než vy: vidím ten konec podzimu, který byl špatný, to je pravda. Ale z hlediska struktury hry, věcí, které tam chceme mít, to já tam vidím. Samozřejmě, že jsou to mladí kluci a budou dělat chyby. A vidíš, jak po inkasovaném gólu jejich mentální aspekt jde dolů. Ale je to pro ně obrovská škola. Hrají proti chlapům, jsou strašně mladí a musí si to prožít. Naopak vidíš, že když vedou, tak většinou ten zápas vyhrají. Protože je to nakopne, jsou šikovní… Tím vším si ale potřebují projít a prožít si to. Můžeš jim vysvětlovat, co chceš, ale oni to musí zažít.

SF: A je nejlepší cesta mít je tam všechny mladý, nebo tam mít mix, ve kterém jsou 3-4 starší, co by jim tam mohli trochu zvednout morál a pomoct jim přímo na hřišti? Něco jako byl loni David Pavelka…

TR: Super point! Já si teda myslím, že čtyři je moc, protože ten cíl je ohrávat ty mladé. Co se týká posilování Béčka – my jsme to nikdy neudělali tak, že bychom tam nahnali hráče z Áčka, aby se zachránilo. V téhle sezoně tam byl myslím jenom Kevin jednou nebo dvakrát, Hollý tam byl jednou. Bylo to ale hodně málo. To neznamená, že by se tam hráči nemohli posílat. Když Brian řekne, že tenhle jde po zranění, nebo na rozehrání, tak tam jdou. Luboš Loučka se v tomhle případě určitě podřídí. Já ten benefit druhé ligy vidím jednoznačně.

SF: Takže to vidíš tak, že aktuálně je ten výkon Béčka slabší, ale vidíš tam potenciál do budoucna a ty další ročníky budou tlačit… Podle Tebe tedy můžeme říct, že ta Akademie dělá to, co má dělat?

TR: Já bych si to taky představoval lepší, ale musíš pracovat s tím, že ti kluci jsou mladí a proti komu nastupují. Ale když se podíváš historicky, kolik hráčů prošlo béčkem a dneska hrají ligu… I kluci, kteří jsou dnes důležití pro Briana, jako je Vydra se Ševínským, si tím Béčkem prošli. A to je strašně důležité – že si to prožijí. Jedou někam, dostanou „přes držku“ a z toho se ukáže charakter. My jim tady na Strahově dáváme všechno, co potřebují. Servis je špičkový. Ale někdy si říkáš, jestli to není až moc. Proto je důležité i to, že je někde “seřežou jak’ koně”. Dnešní generace má obecně problém pracovat s neúspěchem. Jakmile přijde problém, spousta lidí utíká. Nikdo moc nechce bojovat. Ta Akademie je pro nás strategický bod a do budoucna bude ještě důležitější. Tím příchodem nových majitelů do ligy, tak všichni kolem sypou peníze a ceny hráčů rostou, ale to neznamená, že roste kvalita. A přesně proto je tam ten důraz na Akademii. Aby nám dodávala aspoň ty “rotační” kluky, které bychom mohli rozvíjet a aby tady těch sparťanů bylo čím dál víc. Protože jinak budeme muset kupovat „normální“ hráče za nesmysly. A to je bohužel nová realita.

SF: Jsme teda připraveni konkurovat těm novým miliardářům? Bavili jste se o tom třeba s Danielem Křetínským?

TR: Já si myslím, že v zásadě platí to, co bylo doteď: že když se rozhodneme pro hráče, kterého chceme, tak pro něj jdeme a většinou ho získáme. Jako byl minulý rok Uchenna. Tohle platit bude dál. Když budeme cítit, že ten hráč za to stojí, tak do toho půjdeme. Zároveň ale budou případy, kdy si budeme myslet, že ten hráč za to už nestojí a má to nějaký strop. To se prostě může stát. Ale že to bude všechno čím dál dražší, tak to bude, to je jasné.

SF: Jak často vůbec řešíte s Danielem Křetínským dlouhodobé nebo střednědobé cíle? Je to na týdenní, měsíční, kvartální bázi?

TR: Tyhle věci se vůbec neřeší na takto krátkodobé bázi. Ta hlavní linka je Daniel Křetínský - František Čupr. A já jsem s Františkem v dennodenním kontaktu. S Danielem Křetínským komunikuju taky, samozřejmě, ale spíš v momentech, kdy chce vědět, že se něco děje, nebo když je potřeba něco zásadního řešit. Není to tak, že bych s ním byl v každodenním kontaktu.

SF: Má František Čupr dneska na Spartu víc kapacit a času než dřív? Dřív měl hodně práce v EPH…

TR: Musím říct, že z pohledu jeho dostupnosti pro mě si nemůžu na nic stěžovat. Kdykoliv něco potřebuju, je téměř okamžitě k dispozici. Takže z tohohle pohledu je to za mě naprosto v pořádku.

SF: Takže pro tebe je František Čupr hlavní nadřízený?

TR: Ano. Hlavní je, samozřejmě, Daniel Křetínský jako majitel, to všichni víme. Ale každodenní agenda, plánování, strategie – to řešíme s Františkem. Občas je schůzka i s Danielem Křetínským, ale není to tak časté.

Děkujeme Tomášovi za odpovědi a čas, který nám věnoval a přejeme především pevné zdraví a šťastnou ruku v přestupovém období.

Redakce


Co se aktuálně mezi fans děje?

"Nejdůležitější v životě fotbalisty je dlouhodobá motivace" říká Tomáš Rosický - I. část rozhovoru s Tomášem Rosickým pro náš web

ŠŤASTNÉ A SPARŤANSKÉ! A ÚSPĚŠNÝ ROK 2026!

V krysím kolečku - report z utkání Sparta - Aberdeen FC

Sparťanský kapr a stromeček - se slevou pro permanentkáře

Skotsko zase dýchá. Aberdeen ukazuje, že i v mlze to může hořet

Mlha přede mnou, mlha za mnou - report z výjezdu s Fanclubem Sparty do Craiovy

Když se chce...report z utkání Sparta - Liberec

Craiova “na otočku” 2025

Cestovatelskej report, aneb za Spartou do Craivovy

Pes obranář - report z výjezdu do Olomouc

Vánoční akce pro fanoušky Sparta Forever!

“Nach dem Spiel ist vor dem Spiel” - report z výjezdu do Brna na Mol cup

STYLSPORT A ESHOP PŘED VÁNOCI

Pokažené výročí - report z utkání Sparta - Pardubice

Sparťanská bonboniéra - report z výjezdu za Spartou do Varšavy

Sparťanská malinovka

Praskání bublin - report z výjezdu za Spartou do Mladé Boleslavi

Sparťanské pivo - pohárový ležák

132! VŠECHNO NEJLEPŠÍ, SPARTO!

Fanoušek měsíce - Lucifer Pekelný