Mám slabost pro staré fanoušky. A nejde primárně o věk – jak se trefně říká: "Věk není zásluha". Avšak tím, jak se sám dostávám do let a procházím postupně věcma, které život přináší, tak vnímám dost silně, jak hrozně moc je faktorů, které člověka od fanouškovství odvádějí. Řešíte tisíc a jednu věc: práci, rodinu, bydlení, koníčky – a s postupujícím věkem pak třeba i zdraví. A já chovám ohromný respekt k těm borcům a frajerkám, v jejichž dlouhých životech se všechny tyto věci odehrály – a oni přece Spartou žijí dál naplno. Proto moc rád přijímám pozvání spolku Stará Sparta – dnes už nevelké skupinky letitých fandů a fanynek, většinou ve věku 70+. Potkávají se pravidelně a pořád jde především o klub našich srdcí, i když není jistě potřeba dodávat, že po těch letech už to není jenom o fotbale.

Na úvod proběhne formální představení spolku: "Stará Sparta původně vznikla jako jeden z oddílů TJ, který si založili bývalí funkcionáři a sportovci," vykládá mi předseda Staré Sparty Pavel a hned dodává: "Oni chtěli, abychom měli právní subjektivitu, ale já dneska nemám na to, abych sháněl IČO a DIČ, nebo dělal daňové přiznání, takže dnes jsme členem Asociace sportovních klubů AC Sparta Praha se sídlem na Podvinném Mlýně". Pavel sám byl členem Sparta klubu od prvního roku založení v roce 1966 a na Spartu chodí 70 let. "Dnes jsme uzavřená společnost, ale to proto, že kdyby se z toho stala nějaká masová záležitost, už by se to organizačně nezvládalo. Dáváme jednou za rok na hromadu dvě stovky - stovka je členství a za tu druhou kupujeme dárky, když má někdo kulaté nebo půlkulaté narozeniny" doplňuje předsedu Miloš, nejaktivnější řečník kroužku.

Schází se buď sami, anebo si zvou hosty na povídání o Spartě – především o fotbale, ale občas prý zabrousí i do jiných sportů. Venca Němeček, Víťa Lavička, Zdeněk Svoboda, Jirka Novotný, Ivan Hašek – vyjmenovávají mi sparťanské legendy, které přijaly pozvání k povídání se Starou Spartou, někteří za ty léta už i opakovaně. "Taky jsme chtěli pozvat Pavla Dybu - byli jsme domluvení na prosinec, ale on nás pak prosil, ať to odložíme, že musí na operaci a on pak bohužel po Novém roce umřel," líčí mi jedno setkání, které už nevyjde (P. Dyba zemřel 9.1.2024).

Společnost se schází pravidelně jednou měsíčně v jisté hospůdce na Strahově. Tam i proto, aby to neměli daleko: "Když se jde na žáky nebo na dorost, tak se tady "vyklusává"," a jak se dozvídám v průběhu večera, tihle lidi chodí fakt na všechno... Na setkání jedu MHD, když cestou do autobusu přistoupí starší pán v rudém dresu ACS pod bundou ještě s logem Eurotelu. “To nemůže být jen tak," říkám si a odkládám ostych: "Promiňte, nejedete náhodou na setkání Staré Sparty?" "Ale ano, jedu" odvětí osmdesátiletý Ivan, celoživotní obyvatel Letné. Cestou od zastávky mi pak slibuje, že mi ukáže fotku své tehdy šestnáctileté manželky u staveniště stadionu v roce 1966. "Dnes s ní mám dva syny a čtyři vnoučata a všichni máme permanentky hned u sebe," líčí mi s neskrývanou hrdostí.

Před hospodou potkáváme Dana, jednoho z nejmladších členů Staré Sparty, který působí na první dojem možná trochu drsně, ale jakmile se s ním dáte do řeči, je vám hned jasné, že má velké rudé srdce. "A co se to děje teď v tom kotli ?!" hned mezi dveřma mě povalí otázkou, kterou upřímně vůbec nečekám. Já si přišel vyslechnout stýskání nad frontama u stánků a na záchod a historky z dob Kvašňáka a Táborského – Stará Sparta mi ale od začátku dává najevo, že se tady žádný přehnaný sentiment nepěstuje. U vstupu do hospody mi pak oba pánové ukazují místo, kde se při předcházejícím setkání zranil jeden ze stálých členů a "chodící encyklopedie" Láďa, který je momentálně v nemocnici a nemůže se proto tentokrát zúčastnit.

Akademická debata

Jedinou dámou Staré Sparty je Dana, u které si netroufám odhadovat věk, ale v tramvaji bych ji určitě z fleku pustil sednout. Doslova vyprsknu smíchy, když mi paní ve věku mojí mámy líčí, jak ji za covidového zákazu shromažďování popotahovali policajti, když lezla přes strahovský plot, aby viděla zápas mládeže. Je opravdovou specialistkou na všechny ty U-kategorie: "My ty kluky máme nasledované od šesti let až do áčka – některé už i do fotbalového důchodu," povídá mi a já, jakožto pouhopouhý občasný návštěvník zápasů našeho Béčka, se cítím naprosto zahanben jejím přehledem.

Každopádně, odchov mladých je tématem, které nás všechny zajímá, a tak si o něm povídáme docela dlouho: “Máme jednu z nejlépe hodnocených Akademií v Evropě," doplňuje Miloš poměrně známý fakt, že si Strahov v nejrůznějších srovnáních nevede ani trochu špatně. „No ale produkuje podle vás ta naše Akademie dost?“ ptám se schválně trochu vyhroceně. Na prstech si vypočítáváme odchovance v dnešním A-mužstvu.

"Jo, dneska je to už v pohodě," podtrhuje výčet s uspokojením Dana. "Ale jestli ten klub má ambice jít do Evropy, do Ligy mistrů, tak musí vybírat i hráče z Evropy nebo ze světa," doplňuje Miloš, který má i agentskou zkušenost. "Ten problém je, že když se ve Spartě jednou za 7-8 let objeví talent jako byl Rosický, tak po něm sáhne někdo z venku a přeplatí ho," dodává.

Míša, která je organizační duší celého spolku a nejmladší členkou, doplňuje: "Tím, jak má Sparta fantastickou Akademii, tak jsou ti kluci hrozně zvyklí na úspěch – a i v tom je pro ně vstup do dospělého fotbalu hodně složitý po psychické stránce. V tomhle mi přijde ten přechod jednodušší třeba v takové Olomouci, protože tam jsi zvyklý i na prohry... Takže paradoxně může mít mnohdy horší hráč za Olomouc přechod do dospělého fotbalu snazší, než skvělý hráč ve Spartě." Míša sama má zkušenosti s prací se sparťanskou mládeží, a tak si je velmi dobře vědomá všech úskalí. "Navíc ti kluci bývaj sparťani srdcem, kteří o to hůř nesou, když se jim nedaří a píská se na ně" uzavírá.

"Do Áčka Sparty se prosadí jenom ten opravdový nadprůměr – a musí si tam sednout dva aspekty: Být v pravý čas na pravém místě a musí tam být trenér, který jim tu příležitost dá," shrnuje Miloš a dodává: "Já si ale myslím, že z hlediska přechodu dorostenců do dospělého fotbalu je teď to nejlepší období, jaké kdy bylo. Oni už v mládežnickém věku můžou jít hostovat a hrát proti starším – ve třetí lize, ve druhé lize... A Sparta jim ty možnosti dává i v Áčku." V tomto duchu pak docela detailně probíráme případy Filipa Panáka, Adama Karabce i Michala Trávníka, nebo třeba Matyáše Jedličky z našeho Béčka – lidi ze Staré Sparty mají jejich kariéry odsledované opravdu už od dorosteneckých let a ta kontinuita pohledu je opravdu záviděníhodná.

Na závěr Dana doplňuje jeden zásadní aspekt, na který na Strahově kladou velký důraz: "Oni tam neprodukujou jenom fotbalisty. Oni produkujou správný lidi. Karel Tvaroh, Roman Polom," vzpomíná na příklady kluků, co se z různých důvodů neprosadili ve fotbale, ale v životě se neztratili. "Paní Boušková (sociálně-organizační pracovnice, "sparťanská máma") mi vždycky říká, jak je hrdá, když vidí, že i v tom jiným životě najdou uplatnění a neskončí jako bezdomovci."

Specifické prostředí

„O Spartě se často mluví jako o specifickém prostředí, které není pro každého – v čem ta specifičnost spočívá?“ ptám se úmyslně trochu naivně. "V nárocích," mají jasno všichni kolem stolu. "Sparta není nikomu lhostejná: buď ji nenávidíš, nebo jí přeješ. To není nějaký "hovno u cesty" jako nějakej Jablonec nebo Boleslav," expresivně to vyjadřuje Dan. "Někteří hráči, kteří přijdou zvenku, neustojí ten tlak, který na ně najednou je. Michal Trávník byl třeba nejlepší mladší dorostenec ročníku 94," zmiňuje Miloš jeden příklad za všechny.

"Už jenom tím, že jedeme na cizí stadion a je tam vyprodáno" doplňuje Ivan: "A všichni najednou zahrajou tak, jako celou sezonu nehráli". „A platí to?“ schválně trochu provokuju, protože tuhle teorii slýchám často a sám nevím, co si o ní myslet. Míša ale opět mluví ze své zkušenosti: "To vidíš už od žákovských turnajů - ty jiné týmy hrají na sparťany úplně jinak ostře. Na sparťany se všichni vytáhnou."

Evropský level už jsme nakousli a já bych si tady v tom přátelském prostředí rád otestoval svoje přesvědčení, že klub jako Sparta má mít přinejmenším tu ambici pravidelně hrát Ligu mistrů a stavět tým s ohledem na ní. Jak to vidí lidi ze Staré Sparty? "Já myslím, že sem natrvalo dobré hráče prostě nedostaneme," chladí moje nadšení Dana: "Pokud mají tu úroveň, aby se to s nima dalo hrát pravidelně, tak proč by šli zrovna do Česka – do naší humpolácké ligy? Nevidím důvod." Když se pak doptávám, proč to ještě poměrně nedávno šlo a dnes to je o tolik těžší, rozvede svoji úvahu: "Historie se s dneškem nedá srovnávat. Ty týmy měly tenkrát jenom to, co jim stát dal, takže se to dalo nějak poměřovat. Dnes kluby vyberou to nejslibnější na trhu, skoupí to v ohromným množství, vyselektují a ti nejlepší jim tam i odrostou." Znalci u stolu jsou bohužel zajedno v pesimistické prognóze do budoucna: Dětí, které hrají fotbal pořád ubývá a opravdová kvalita se podle nich buď ztrácí úplně, anebo přinejmenším rozmělňuje.

Starosti stáří

V takovéto společnosti pochopitelně nejde pominout otázky toho, co a jak řeší a prožívají starší fandové. Mě v první řadě zajímá, jestli dnes fotbal prožívají jinak, než před léty. Když někdo vidí třeba sedmdesáté třetí Derby – neznamená to už pro něj míň než dřív? "Míň ne, ale prožívám to jinak," opravuje mě Standa: "Jak je nás dneska míň a míň, tak je s tím člověk většinou sám a uzavírá se do sebe..." říká mi. "Já když se nám nedaří, tak ani nespím. Zamlada když Sparta prohrála, tak jsme to zapili v hospodě a bylo, ale dneska to beru hodně osobně," doplňuje předseda Pavel. "Jak ti vrstevníci odcházejí, tak jsou lidi víc a víc v samotě, takže ještě víc lpí na tom, co je spojuje, a to je fotbal a Sparta," sladkobolně shrnuje Miloš.

Obrovské téma, které vybublává během celého setkání znovu a znovu, je elektronizace vstupenek. Pro seniory a seniorky je to velká překážka – a abych se přiznal, ani jsem si sám neuvědomil, jaký stres to pro ně může znamenat. My mladší už jsme zvyklí, že spousta věcí je pro nás přístupná jenom přes login a heslo – často je to tak dokonce snazší a flexibilnější. Kdykoli přístupné: naťukáš a jedeš... Svět starších lidí ale často funguje úplně jinak. Nové technologie, identifikace, přístupy – to je opravdu umí hodně potrápit.

Tím, jak má Stará Sparta aktuálně jednoho člena v nemocnici, tak mi Míša líčí čersvou zkušenost z první ruky: "Jak si Láďa zlomil nohu a musel do nemocnice, tak jsme řešili, aby měl dostatek účastí a nepropadla mu permanentka. On je to bezmála třiaosmdesátiletý pán, co má tlačítkový telefon – příbuzného má jedině synovce mimo Prahu, na kterého jsme neměli kontakt. Chtěli jsme zjistit, kolik má bodů, ale on svoje svoje Sparta ID v životě neviděl–, ani nevěděl, že nějaké ID má... Naštěstí se nám mezitím povedlo se probojovat do jeho IDčka a zjistit, že by měl být vpohodě, ale je hrozné tohle řešit u člověka, který chodí na Spartu 60 let... Kdyby přišel o své místo, tak by to Láďu zabilo," uzavírá Míša a nikdo u stolu o tom nemá pochyb. "Láďa chytal za Spartu v žákách v roce 56," doplňuje mi obrázek další rodilý Leteňák Václav.

Je samozřejmě složité, Spartě v této věci cokoli radit: doba jednoznačně tíhne k elektronizaci, přesto se od starších lidí, kteří na Spartu chodí od dob, kdy jsem já ještě "tahal kačenu", neposlouchá právě snadno, jaký stres to pro ně přináší. A opravdu ze srdce mě mrzí, že mají tihle bardi a bardky pocit, že o ně v hledišti Sparta už nestojí.

Ohromně příjemný večer pokročil a pokec se Starou Spartou se točí opravdu kolem všech aktuálních témat: samozřejmě nejde neprobrat nový stadion – k mému velkému překvapení členové spolku většinou vnímají plánované stěhování docela smířlivě: "Nás už se to týkat nebude," říkají mi se smutným úsměvem... Probereme Birmu a jeho ne/formu, Viťase, setrvání Friise, osobnost LK37, fandění dnes a kdysi, kamerový systém na stadionu, ale i fotbalové plácky, co jich kdysi všude bylo...

Stará Sparta pochopitelně není žádná politická strana, aby v ní měli všichni na všechno stejný názor. Třeba když s Václavem probíráme onen "balkánský problém" v naší kabině, o kterém se toho tolik namlelo, má on na věc docela silný názor, a i když to já vidím jinak, nějak to vůbec nevadí: dojde mi, jak hrozně jiné a osvěžující je bavit se s lidma tváří v tvář a ne ve virtuálu. Prostě si s podobně naladěnými lidmi s hodně otevřenou myslí popovídat o tom, co nás všechny zajímá: fotbal a Spartička. Neúspěchy letošní sezóny určitě nikomu nejsou jedno, ale zároveň nikdo nepropadá hysterii ani panice – nic se přehnaně nehrotí. "My jsme realistický a bereme to, jak to je..." říká za všechny Ivan. Stejně tak, jako v tom dlouhém životě prožitém se Spartou. Odcházím plný pozitivní energie, která mi vydrží ještě několik dní.

Moc děkujeme Staré Spartě za milé pozvání a přejeme všem členům hodně zdaru a sil do dalších ACS let..

Na úplný závěr bych velmi rád poděkoval krámku Stylsport v Havanské ulici za sparťanské suvenýry, které jsem mohl členům Staré Sparty odevzdat. I toto vás při vašem příštím nákupu v Havanské může hřát u srdce.

Velké díky!

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř - report z návštěvy utkání Dynamo České Budějovice - Teplice

Doba postfaktická

Špatné konce. Report z výjezdu na finále Mol Cupu v Olomouci

Slogany - report z derby v Edenu

SF je tady pro každého, kdo má Spartu FOREVER

Autopilot - report z utkání Sparta - Jablonec

Vy nám pohár, my vám ligu. Ano či ne? - report z výjezdu do Plzně

Poprvé na Bundeslize - report z výjezdu na zápas Borussia Dortmund vs. Borussia Mönchengladbach

Ani to tak nebolelo - report výhry Sparty nad Plzní v Mol Cupu

Sobota na cestách za Spartou - report z výjezdu vlakem na béčko do Drnovic a na áčko do Pardubic

Smíšené pocity - report z výjezdu za Spartou do Pardubic

Fanoušek měsíce - Sektor