V dobách, kdy nám náš klub nenosí tolik radosti, kolik bychom si sami přáli, udělá fanouškovské duši máloco tak dobře, jako povídání s pamětníkem. S někým, kdo zažil vzestupy i pády a kdo ví, že po dešti zase vykoukne sluníčko. K vánočnímu rozhovoru přijal naše pozvání Gaginek – velmi známá fanouškovská osobnost a solitér, pro kterého je každý domácí zápas docela dlouhým výjezdem. Vždycky pozitivní fanda, který toho najezdil za Spartičkou na Měsíc a zpátky. Mluví vždycky sám za sebe a zuby-nehty se brání stylizaci do „hlasu fanouška“. A právě proto, že vím, jak málo ho užije na promluvy ke sparťanskému národu, si velice vážím toho, že byl ochotný se pro nás nakonec docela košatě rozpovídat. Moc děkujeme za odpovědi a Gaginkovi i jeho blízkým přejeme hodně zdaru v novém roce. Doufáme, že vás čtení bude bavit a o něco málo pomůže zkrátit tu otravnou okurkovou sezónu, než Rudí koně zase vyběhnou na pažit.

1. Ve svém (výborném!) dotazníčku "fanoušek měsíce" popisuješ zrod svého zápalu pro Spartu docela kouzelně: “otevřel jsem časopis, tam byl plakát Sparty ČKD a bylo to!” Já tomu tak fakt naprosto věřím - u dětí jsou často důležité úplně jiné věci, než u dospělých, ale přecejen: to se psal rok 1973, jak sis byl schopen toto okouzlení v duši podržet? Sparta, samozřejmě, byla a je celonárodní fenomén, ale jak těžké bylo udržovat kontakt s klubem, když člověk vyrůstá bezmála 300 km od Prahy?

Když tak o tom přemýšlím, vlastně ani nevím :-). V srdci to bylo, takže asi nic těžkého, ale na druhou stranu si nepamatuju kolem sebe nikoho, kdo by Spartě fandil a o velikosti celonárodního fenoménu jsem snad ani netušil. Všude samá sešífka nebo Duklák. Vždyť i mnohem později, když jsem začínal jezdit, jsem musel tahat rozumy od mnohem staršího slávisty, kovaného výjezďáka, který se dokonce kvůli těm svým přestěhoval z Prahy do Hodonína, aby to měl z centra země všude přibližně stejně, takže věděl. Od nás tam prostě nikdo, kdo by poradil, nebyl. V televizi jeden přenos týdně, takže trvalo než na Rudé koně přišla řada, Tiki-Taka v nedohlednu a Branky body dávali v době, kdy už jsem coby dítě prvním stupněm ZDŠ povinné, dávno zařezával. Otec odebíral Mladou frontu, kde sice byly výsledky, ale popisu nic moc a já ho sem tam ukecal, aby mně za 3 koruny koupil časopis Stadion. To bylo tak všechno. Takže jsem vlastně ani pořádně nechápal, proč má odpověď na otázku komu fandím, vzbuzuje škodolibý posměch. Až pak mně někdo poradil, že v rádiu existuje pořad “S mikrofonem za kopanou” a já začínal být pomalu v obraze. Teprve až v devadesátkách, kdy jsem se díky nové práci dostal pořádně mezi lidi, poznal jsem, kolik se i u nás urodilo Sparťanů. A to i velmi aktivních.

2. O lidech z Moravy je známo, že pociťují docela silně svojí moravskou identitu. A co si budem, k ní často patří vymezení se vůči centru, vůči Praze: nedostal ses někdy kvůli podpoře pražského klubu do svízelných situací mezi známýma - ať už jako mladší anebo v dospělosti?

Pokud jde přímo o mě, tak nějaké přehnané moravanství jsem v sobě nikdy neměl. Vyrůstal jsem v Československu a moje hlavní město byla Praha. Ohledně fandovství jsem se samozřejmě mnohokrát setkal s otázkou proč? Tam jsem vždycky bez rozmýšlení stručně odpovídal, že proto. Prostě to tak odmalička je. Vysvětluj nevysvětlitelné...Většinou to přicházelo od mně neznámých lidí, kteří po příchodu do podniku, kde jsem fungoval, spatřili výzdobu po stěnách. Známí se neptali, protože věděli.

3. Jak vnímáš označení “fanoušek úspěchu”? Dnes se to používá hodně jako výtka, ale mně to vlastně přijde docela nefér: když vás jako děcko k žádnému klubu nikdo nevede, tak si těžko vyberete ten, který je zrovna na padáka. Já osobně na tom nevidím vůbec nic špatného a důležité mi přijde spíš to, vytrvat v podpoře, i když ten úspěch pomine. Na druhou stranu, tvůj vlastní příběh ukazuje spíš opak - Sparta ve tvých začátcích rozhodně nevládla, váleli spíš slovenské kluby, Dukla nebo klokan.

Fanoušek úspěchu...Nemám problém a nikoho tak označovat nemíním. Beru to spíš jako takovou berličku těch momentálně se nacházejících na spodní straně tabulky. Hraješ o čelo, lákáš lidi, plníš stadion. Přestane se dařit, spousta z nich začne přemýšlet, jestli jsou ochotni v hledištích moknout, či dokonce mrznout za nemalý peníz. Normální věc. Ne pro každého je fotbal povinnost.
K druhé části otázky, i když je to dnes nepochopitelné, já tenkrát fakt netušil, že klub mého srdce je takový gigant. Ono taky postavením v tabulce nejen v tom třiasedmdesátém, ale hlavně v sezónách následujících, mě Sparta z omylu zrovna nevyváděla. O to to pak byla větší jízda :-).

4. O tobě je známo, že pokud to je možné, tak do kotle nechodíš: proč? Je za tím nějaká tvoje úvaha, anebo prostě jenom chceš mít svůj klid? A není ti to pak někdy třeba líto? Já si neumím představit, že bych vloni v Olomouci na ty barvy koukal z normální tribuny, byl tak blízko a zároveň vně tý parády. Vnímáš to anebo to pro tebe není lákadlo?

Tohle má jednoduchý důvod. Vyrážím i vracím se v naprosté většině případů sólo. Teprve v Praze pak mám sraz se svojí druhou rodinnou, přáteli, bez kterých si už fotbaly nedokážu představit. No a protože nevlastním nejen auto, ale ani řidičák, je to o stíhání vlaku nebo busu po zápasech. Prostě musím ze stadionu vypadnout co nejdřív. Už se asi nedá spočítat, kolikrát se mnou pan Sektor a nejen on valil předpis nepředpis, po zápasech všude různě po vlastech českých i evropských, abych chytal poslední možný vlak nebo autobus. Dokonce i chudák Bombito se mnou jednou z Liberce na Hlavák málem nejel pod stopadesát, na což asi není zvyklý a já mu určitě nepoděkoval tak, jak si zasloužil. Dle ČD to mám po kolejích do Prahy 336 km a není jednoduché se přes noc vracet domů. Jinak samozřejmě proti kotli absolutně nic, naopak klobouk před aktivníma z hlavy hluboko dolů. I tak můžu ale říct, že snad kromě Jablonce a Karviné, kde jsem vždycky seděl jinde, znám všechny sektory hostí dost dobře i zevnitř :-).

5. Vnímáš vůbec fanouškovské aktivity: chorály, vlajky, chorea? Anebo to spíš jde mimo tebe? Třeba dnes je trend velkých, graficky dokonale vyvedených plachet: abych se přiznal, já osobně mám třeba pořád nejradši ty “oldschool” chorea, kdy ve 12. minutě všichni na stadionu zvednou barevnou fólii. (Navíc roznosy ráno před bývají super brigádky.) Vnímáš to nějak?

Samozřejmě. To snad ani nejde nevnímat. Zvláště poslední roky i v naší lize krása střídá nádheru. Na druhou stranu, nevím jestli s touhou po čím dál větší dokonalosti se z těch plachet už trochu nevytrácí fotbal. Ale beru to tak, že je to taky soutěž a všechno vymyslet a nachystat rozhodně není žádná prdel. Kluci z ultras mají můj obdiv. Já osobně jsem už dlouhé roky především na Letné pouhý divák. Čím o víc se hraje, tím nervóznější. Kartón zvednu, když už se teda dostane do našeho sektoru, přidám se k dělenému Sparta Praha a taky k mému nejoblíbenějšímu Sparta-tlesk-tlesk-tlesk. Na víc už mně energie schází. Jo, to se to fandilo, když jsem byl mladší: dnes už pomalu začínám jenom fandit těm, kteří fandí :-).

6. Jsi sběratelem suvenýrů? Já mám rád třeba výjezdový trika nebo památeční šály a, upřímně, si neumím moc představit, jak tyhle věci fungovaly v 80. a raných 90. Ze starých fotek lze vidět, že se tenkrát všechno dělalo doma na koleni. Fans měly tak maximálně kloboučky anebo nášivky. Jak na to vzpomínáš a vyráběls taky něco?

Moji první vlajku, klasickou jednoduchou trikolóru, mávačku, ještě před zákazem na tyči, mně spíchla máma z předem zakoupené praporoviny. Vyjela tak ale se mnou jenom jednou. Přece jenom při mém osamělém cestování vzbudila zbytečně velkou pozornost. Pak šla z tyče do batohu. Suvenýry jsem za komára nakupoval ve sběrně Sazky v Dlouhé a jsem majitelem pár kousků z té doby. Sem tam se tam krom vlaječek, hrnků, skleniček, kloboučků a čepic objevily i jednoduché trička. Ty už jsem ale dávno vynosil. Dresy jsem pro sebe nikdy nekupoval, krom černozlatého adidasu, kterému jsem prostě neoddolal, takže jsem v nich ani nechodil. Sem tam koupím šálu a mám doma dost věcí z výher v tipovačce. Nic výjimečného.

7. Když se dnes někam jede, jsme všichni vyfutrovaní informacema, víme kterým vlakem jet, případně kde zaparkovat, všichni si vezem QR-kód v telefonech, které nás navíc nikdy nenechají zabloudit. Zkus nám popsat, jak se člověk v 80. letech dostal na stadion někde v Banské Bystrici?

Každý rok vycházela tlustá bichle - Jízdní řády ČD a ČSAD v ČR a SR. Tím jsem se řídil. Dopředu všechno vypsal, nachystal a kupodivu to i celkem vycházelo. Do zmíněné Banské Bystrice jel dokonce ráno od nás přímý spoj. Do Trnavy nebo Nitry taky, ale tam i stačilo přejet do pár kilometrů vzdálené Skalice nebo Senice a těch autobusů bylo podstatně víc. Bratislava pak byla přes Břeclav úplně jednoduchá. Cesty tam byly celkem v pohodě. Zpátky kolikrát dobrodružství, protože večer už toho moc nejelo. Ze Slovenska už vůbec. Naštěstí se v té době moc zápasů pod světlama neodehrávalo. Pokud nebylo opravdu zbytí a nemusel jsem druhý den do práce, řešil to hotel. Praha byla v pohodě. Ráno tři přímé autobusy a vlak, které se odpoledne a v podvečer vracely zase zpět. Poslední z Florence ve 22:20. Pravda, cesta trvala skoro dvojnásobek času než dnes. Jízdenka stála 64 korun. Žádný problém. Prostě sedneš a jedeš :-)). Teď je to bohužel, co se zpáteční cesty týká, se spojením o dost horší.

8. Sleduješ dnes ty osobně vůbec ty výjezdové informace od SLO, anebo už jsi byl všude tolikrát, že žádné info nepotřebuješ?

Ne, nesleduju. Ale vím, kdo je Dan a taky jsem zaregistroval, že krom toho, že je Peterka, je i nějaké SLO :-). Samozřejmě chápu, že spousta lidí informace potřebuje. Všechno je pak jednodušší a tahle funkce má své opodstatnění.

9. Hodně se teď mluví o cenách vstupenek: je těžké se k nim vůbec dostat a když už se člověku poštěstí, tak je potřeba zaplatit nemalý peníz... Jaký je tvůj pohled a je nějaká hranice, u které bys třeba hodně zvažoval, jestli ti to stojí za to?

Tituly v posledních dvou letech a tím pádem i nedostatečná kapacita hlediště pro davy Sparty a fotbalu chtivých, daly cenotvůrcům do ruky velkou páku a tak asi logicky zkouší, kam až se dá zajít. Jenže hranice mezi “to ještě dám” a nasráním je u většiny lidí velmi tenká a myslím, že i náš Kamil teď pochopil, že v tom napínání přestřelil. Ono totiž, i když to zní blbě, láska ke klubu není u většiny fandů bezbřehá. Je fuk jestli u nás, těch z druhého břehu nebo z Ostravy. Všude je to stejné. Nejsme natolik fotbalový národ, aby návštěva nebyla podmíněna předváděnou hrou a klubovým úspěchem. Bodový systém za účast pro permanentkáře a doprovodný program můžou návštěvnost zvednout, ale nejdůležitější je furt ten fotbal. Za mě klidně z devadesáti procent.

Ohledně mé hranice. Protože covid způsobil zrušení pro mě důležitých spojů, začala návštěva Letné obnášet i taxi nebo hotel, takže se pak nemám šanci dostat pod dva tisíce za zápas. A to jezdím sám, permanentku samozřejmě mám a protože nechlastám, tak na předzápasovém soustředění jde má útrata málokdy přes kilo. Nicméně to už peněženka začíná dost cítit.

10. S čím ty vyhlížíš nový stadion? Čekáš, že může větší kapacita přispět k tomu, že se nějak usadí ceny a dostupnost lístků? Anebo u tebe převládá spíš lítost nad tím, že Sparta opustí místo, kam patří?

Jsem rozpolcený až otřesený. Nakolik se snažím pochopit nadšení a touhu fanoušků po novém stadionu, já to tak nemám. Pro budoucnost určitě nutnost, já skřípu zubama. Sparta je Letná a fidli. Strahov prostě není přívětivé místo. Jo, parádní výhledy z kopce na Prahu, ale vyprodat ty arény dokázali pouze spartakiády, Stouni, Floydi a málem Nedvědi. Rošičák pak jen derby v pětašedesátém, ME v atletice a Petr Rada proti Itálii. Až to nastane, koupím věnec a definitivně se přesunu na gauč. Jestli se dožiju... Dostupnost a cena lístků už mi budou jedno. Při předpokládané kapacitě 35 000 plus mockrát vyprodané nebude.

11. Jezdils vždycky tak hodně? A co tě vůbec žene k tomu, najezdit za Spartou tolik kilometrů - nebylo by jednodušší, levnější a mnohem pohodlnější vyjet párkrát za sezónu jenom na ty top mače?

Začal jsem aktivně jezdit těsně před titulovou sezónou 1983/84. Za sezónu to bylo pravidelně 15-20 zápasů ligy plus některé poháry. Nikdy jsem nebyl v Prešově, Košicích a ani v Chebu. Pak přišla rodina a v devadesátkách a po přelomu tisíciletí by se mé cesty dohromady daly spočítat na prstech nevím jestli obou ruk. To už jsem si fakt vybíral. Znovu jsem se do toho obul až po titulu v roce 2010, pořízení internetu (konečně!) a s tím spojeného objevení Spartaforeveru. Pak i díky práci, kdy jsem si časově mohl dovolit prakticky cokoli, málokdy klesla má účast pod třicet soutěžních nebo přípravných zápasů za sezónu. Až do změny zaměstnání a hlavně do covidu. Během něj jsem zpohodlněl a už jsem byl jen asi na padesáti procentech a řekl si, že v šedesáti skončím. A to už mi letos bylo. Stejně mně to ale nedá a sem tam se "stavím" :-). Navíc, teď v "krizi" přece nemůžu úplně přestat. To fakt nejde. No a co mě k tomu vede? To samo. Prostě k tomu jednou čuchneš a už jedeš :-)

12. Jak to vůbec máš s pohodlností? Jde na tebe s lety taky? Člověk má třeba víc peněz, děckám už není třeba se tolik věnovat, ale na druhou stranu, už se mu kolikrát nechce trávit den v dopravě. Nahlodává tě to někdy anebo jsi už s lety vůči těmto myšlenkám imunní?

Pohodlnost...Nevím, jestli se to tak dá nazvat, ale jestli to je to, že už nemíním chodit ráno z vlaku rovnou do práce, tak jo. U mě je to teda s věkem spíš nutnost :-). Cesta na fotbal je furt fajn, tu zpáteční bych ale zrušil.

13. Jak si doma ten fotbal prosazuješ? Pro nás bytem pražské je to na stadión pár zastávek MHD a už to kolikrát znamená složité domluvy v rodině. Jak se to daří tobě? A bylo období, kdys to třeba měl složitější?

Jak už jsem tu někde kdysi psal, mám štěstí, že manželka s tím nikdy neměla problém. V osmdesátkách jsem byl svobodný a mohl se omezovat tak akorát sám, když přišly děti, tak jsem z vlastní vůle skoro nejezdil a pak, když jsem znovu začal, žena si rychle zvykla. Později jsem ještě pořídil druhou permanentku a začal sebou brávat mladšího syna. Když to malinko přeženu, tak jsem jenom hlásil termíny. Složitější období si vlastně nepamatuju. Omezovaly mě pouze dovolené nebo rodinné oslavy. A i to se dalo kolikrát nějak skloubit :-).

14. Z rozhovorů s dlouholetými fandy mi přijde, jakoby platila nějaká nepřímá úměra, že čím déle má člověk odfanděno, tím méně má sklony k odvolávání trenérů, vyhazování hráčů a tak podobně. Souhlasil bys s tím, že starší fans bývají víc v klidu, anebo je to prostě tak, že holt starší lidi bývají smířenější? A jak to je u tebe? Propadáš někdy skepsi, že na konci tunelu třeba žádné světlo není?

Asi jo. Všímám si, že čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že nervovat se a mrhat energií kvůli něčemu, co stejně nemůžeš ovlivnit, je zbytečné. Při zápasech, kde opravdu o něco jde, což jsou derby a vlastně skoro celé uplynulé dvě sezóny, jsem nervózní strašně, ale odvolávání trenérů, vyhazování a nakupování hráčů a podobně, nechávám jiným. Trenéřině houby rozumím a naše hráče mám rád všechny. Čím víc hejtů, tím víc jsem schopný se našich kluků zastávat. Nějaká skepse mě většinou jen tak lehce štrejchne. Už ani nebývám nějak moc naštvaný, spíš uvnitř smutním. Naštěstí to netrvá dlouho a já s nadějí vyhlížím další špíl.

Závěrem bych chtěl ještě zmínit, že i když od nás vyjíždím sólo, v Praze na předzápasovém soustředění se setkávám s lidmi, bez kterých by nic nešlo a díky kterým vlastně držím tak dlouho. Nebýt jich, tak jen těžko nahoním takové počty výjezdů po všech těch vlastech českých, moravských i evropských.

Takže krom své ženy, děkuju své druhé rodině a to Sektorovi, SimiX a Stoupovi za veškerý výjezdový servis a mnoho parádních zážitků s tímto spojených, ale i všem dalším přátelům z hospody, Sparta foreveru, stadiónu a spousty dalších míst na Spartu navázaných.

Zvláštní poděkování pak pánům majkovi a bohdalkovi, od kterých přišel prvotní impuls k mému znovu opuštění nory skoro po dvaceti letech.

Za otevřené odpovědi a příjemné povídání děkuje.

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

100 ACS věcí, které mi dělaly v roce 2024 radost

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2024/25

PF 2025

Rok 2024? Kdyby každý další chtěl být alespoň takový!

Slovo redakce: Shrnutí roku 2024

POVÁNOČNÍ DOPRODEJ NA ESHOPU SF

ŠŤASTNÉ A SPARŤANSKÉ! A ÚSPĚŠNÝ ROK 2025!

Fanoušek měsíce - Standa Bartoš