Lidi stárnou, ale některé věci se u nich přesto nemění – tak třeba Lumír „Máňa“ Mistr je pořád živel, překypující energií. Stejně, jako v dobách, kdy na trávníku bavil fandy, ke kterým měl vždycky tak blízko. Spartu, samozřejmě, pořád sleduje: Co mu na ní dnes dělá radost a jak vidí naše šance v Lize Mistrů? V obsáhlém a velmi otevřeném rozhovoru si s náma povídal o svém vztahu ke klubu a k fanouškům, ale i o zdraví a o penězích.

---

Vezeme mu pár fandovských věcí a když už jedem, tak přibalím na cestu pár otázek, že uděláme interview s Legendou ACS. Netrvá ale ani minutu, než takřka celá moje příprava letí z okna a na mě dýchne přesně ta energie a živelnost, kterou si Lumír „Máňa“ Mistr ve své době získal srdce sparťanských fandů. Tahle Legenda totiž nikdy nepřestala být zároveň tím „chlápkem od vedle“: žádné sofistikované rozbory ani prefabrikované P.R. fráze – Máňa nechodí pro slova daleko, ale zato mu každé z těch slov naprosto věříte. Odpovídá nestrojeně „jak mu zobák narost‘“ a žádná otázka pro něj není tabu. Povídá o rodině, o fotbale, vzpomíná – bez náznaku lítosti nebo zahořklosti. Doufáme, že vás tento hodně neformální rozhovor bude bavit a Máňovi moc děkujeme za čas, který nám věnoval a přejeme mnoho zdraví a zdaru do dalších let.

Máňo, jak vůbec Vy, jako Legenda klubu, máte dneska blízko ke Spartě?

Tak teď už přes tři čtvrtě roku dělám prohlídky stadionu, ale teď už v říjnu končím. Na zápasy Sparty moc nechodím, protože pro mě je lepší být doma. Doma si můžu zapálit, protože se dívám v garáži, můžu si dát buřta nebo klobásu, to doma mám lepší než na Spartě. Tam nesmím kouřit, když jsem nervózní, nemůžu se projevovat, protože by lidi řekli: “hele, to je blázen.” Takže pro mě je lepší sledovat Spartu doma. Akorát vždycky zlobí můj syn a říká: “Tatínku vem mě na zápas.” Ale já mám rád svůj klid, svoji pohodu... Moje dcera už mi i řekla: “Tatínku, ty jsi trošku zdědkovatěl.” Já říkám: “mladá, hele, važ slova - s kým se bavíš, jo?” Ale má pravdu. Fakt jsem radši doma.

Věřte, já jsem skončil s fotbalem a udělal za tím silnou čáru. Lidi mi říkaj, že jsem legenda. Já říkám, že nejsem žádná legenda. Jsem normální frajer, který prostě měl to štěstí, že se dostal do Sparty a šlo to. Já prostě tohle neuznávám: jsem normální člověk. Hrál jsem za Spartu, to byl můj sen od malička, protože naše rodina byla celá sparťanská. To se mi poštěstilo a nic jiného jsem nepotřeboval. A vůbec se nepotřebuju někde ukazovat, nebo říkat svoje názory na to, jak hrajou. To můžu říkat mezi kamarádama.

A sledujete dnešní Spartu? Dneska by vaše konkurence o flek byl Birmančević?

Sleduju pravidelně. Já byl napravo - dneska tam je asi Birmančević, ale já byl záložník. Vlastně jsem byl celá pravá strana od půlky do křídla. Míša Horňák a pak já. Tak já nevím, asi to je Birmančević dneska. I když teď jsem viděl Birmančeviće běhat po levý straně, tak já nevím.

Koukal jsem na nějakou starší tikitaku – z doby Pavla Vrby - a tam jste hráče kritizoval, že toho moc neumějí a tak. Je to dneska lepší?

Jo, určitě. Tak já to řeknu úplně: Sparta udělala dva tituly a na to čekalo každý sparťanský srdce. Co se týče výkonu, tak mě to ale teda nepřesvědčilo ani jeden rok. A letos můžu říct, že to je zase o trošku lepší. Ale co předvedli s tím Salcburkem? To byl zápas na kloboukdolů. Takhle by ale měli hrát i ligu a furt!

A teď si vemte, že my jsme vlastně hráli tohle, co oni teď hrávají středa-neděle, pravidelně a hráli jsme to furt ve stejný sestavě. Všechno jsme odkopali ve dvanácti lidech, tam se nic neměnilo. Celá sezóna. A všichni fyzicky nadupaný. Tyhle kluci, co my jsme trénovali, by to nedali. Letenský schody a jiný věci. Krkonoše po Vánocích. Tam jsem blil furt.

Teď ale můžu říct, co jsem viděl, tak už je tam vidět i fotbalovost. Hrozně se mi líbí ten Rrahmani. S tím Salcburkem tam přišel, dvě tutovky nedal, ale jak je míchal, zdál se mi hrozně silnej na balónu. I když není tak rychlej. Birmančević se mi líbí. Haraslín je úžasnej. A zdá se mi dokonce, že nabral fyzický fond a že je trošku někde jinde, protože ty dva roky hrál tak 20 minut. Vítík se mi líbí vzadu... Říkám, teď to mají celkem dobře poskládaný. Ale uvidíme, teď se ukáže, jak jsme silnej mančaft. Přijde Stuttgart. Co jsem viděl, jak hráli s Realem a co předvedli s Dortmundem. Tyhle mančafty budou ukazovat, jestli je ten náš mančaft silnej a jestli na to bude mít. (pozn redakce: rozhovor byl vedený ještě před utkáním Sparty ve Stuttgart)

A já si myslím, že by mohli. Protože to, co předvedli se Salcburkem, to byla nádhera, všude rychlejší, všude první. Vraceli se, balony jim čistě sbírali. A bylo to fotbalový a hrozně koukatelný. Nádhera! Ale to je po pěkný době.

Předtím, i když udělali titul, tak ty zápasy byly tragédie. Já měl vždycky smůlu, že mě mladej vytáhne a říká: “tatínku, prosím tě, vem mě na Spartu.” A jak to vypadalo, že Sparta začne šlapat, když slávii porazila v poháru, tak jsem si objednal dva lístky na slávii doma. Skončil zápas a říkám mladýmu: “já sem už nepřijdu, na tohle já se dívat nebudu. Já jsem starší člověk, to je hrozný!”

Štvalo Vás to, když se nedařilo ty sezóny předtím?

No jasně!!! Za prvý, jako každého Sparťana mě to mrzelo, co předváděli. Ale hlavně pak, když tady sedíte a jede ta nemoc slávistická, a teď se smějí z toho vokýnka... Oni celý život jsou zalezlí, a teď se jim daří a furt jsou venku. A jak říká Honza Berger: “my je máme hrozně rádi, ale když jsou pod náma.” Takže to mě hrozně deptalo.

Bylo to tak, že za vás byla Sparta cílem a vrcholem, kdežto dnes je to spíš přestupní stanice za lepším?

No takhle... Za nás se taky mohlo chodit ven, ale pan Mach to nepouštěl. Řekl: “neexistuje!” Podle mě ale hodně kluků mělo nabídky, ale prostě Mach to nepouštěl. Proto tam dlouho byl takovýhle kádr a drželo se to. Vlastně se to začalo pořádně rozprodávat až po Euru 96. Ale pak se dokupovali hotoví hráči, kteří přišli, zapadli do toho mužstva a jelo to. Ale to já už, bohužel, většinou marodil.

Máte Vy tip, kdo za tím dnešním úspěchem stojí? Je to Priske, Rosický, Sivok, nebo Křetínský prozřel...?

Sivok je tam chvilku, ne? To musíme brát už ty dva roky... Určitě pan trenér Priske tomu dodal hodně. No a Rosa, jak to vypadá, tak shání dobrý hráče. A Friis, ten, co pozoruju, tak dělá komplet všechno stejně, ne? Možná, že jsou na telefonu a říkaj’ si to... to si dělám srandu, ale je to dost podobný. A ten mančant už hraje taky dlouho spolu, a jsou na sebe zvyklí, takže jsou tam někdy fakt hezký věci. Ale já jsem vždycky říkal, že ty poháry ukážou, jestli máme dobrý mančant, protože s každým se dá hrát. S každým, protože zápas začíná za stavu 0-0 a jsou to lidi jako my. My když jsme nastoupili doma s A.C. – Maldini takovýhle kopyta, ty vole, chlap jak hora a já ho tam míchal... ale i jiní kluci... takže se dá hrát s těma frajerama, dá. S každým.

A teďka gól toho Laҫiho, to byla nádhera! Žádná křeč a tu máš! Normálně, jak slepý koně, jak ty projeli... a proto chodí lidi na fotbal. A tohle mi na Spartě chybělo. Jediný, kdo se nebál jít přes hráče, byl Birmančević nebo Haraslín. Jinak kdokoliv dostal balón do lajny, zaseknul a dával dozadu. Já jsem se na to nikdy nedíval, protože tohle mě nezajímá.

Teďka Frýďásek mi říká: “Máňo, podívej se na zápas, když jsme hráli my doma s Galatasarayem.” Oni furt to chtěli srovnávat, že tenkrát to bylo pomalé, ale pomalejší to nebylo, bylo to úplně stejně rychlý. A říká mi: “Máňo, podívej se na sebe, co jsi tam s ním prováděl.” A já říkám: “já na to prdím.” A on Frýďásek: “podívej se na to!” Tak jsem se na to podíval: a neexistovalo, abych já, nebo Vonas na levý straně, že bych se dostal k vápnu a hrál to dozadu, ty vole! Já jsem přijel do vápna a buď mi to vzal, vypích nebo něco, ale většinou jsem si chodil pro fauly. A já jsem si vždycky říkal, že kdyby na mě lidi začali bučet, řvát, tak tady je něco špatně, ale to se za osm let nikdy nestalo. Tak jsem si řekl, že to nemohlo být tak špatný...

Myslíte, že je důležitý, aby Sparta měla český jádro?

Já si myslím, že jo, že to dělá hodně... a vždycky to tak bylo. Já když si vzpomenu na nás, tak tam byl akorát Viktor Dvirnik, Ukrajinec. Úžasnej kluk, úžasnej fotbalista. Ale to jádro, to jsme byli my, Češi. A my jsme ten celý mančaft tvořili. Dařilo se, šlo se na pivo - nedařilo se, šlo se na pivo, aby jsme to rozebrali. A to se taky stalo, že prostě byl den blbec a nedařilo se. A taky tenkrát nám to kotel nechal pěkně sežrat. Teď když hráli hovno, tak se furt řvalo “jedna jediná, neporažená...” Když se bavím se starýma klukama z Veteránů, tak jim říkám “ty vole, na nás jste řvali, my jsme radši ani nešli do Parkáče, abyste nás nechytli a nedostali jsme do držky...” Ale já jsem to zase přikládal tomu, že sparťanský divák byl hrozně hladovej. 9 let bez titulu, to se nikdy nestalo! A tam bylo všechno odpuštěno: jestli se hraje hezký fotbal, nebo nehezký, prostě teď se udělaly dva tituly a teď to vypadá, že ten mančaft si sednul. Co jsem viděl ligu i Salcburk, tak myslím, že jo. Uvidíme teď ten Stuttgart...Tam se ukáže.

Ale já si myslím, že se dá hrát s každým. I doma ten Inter Milán je, podle mě, hratelný. To třeba pro mě nebude hratelný Atletico Madrid. To je pro mě jednoznačně nejlepší liga na planetě. Neexistuje lepší. A já neříkám jenom Barcelona. Celý ten španělský projev fotbalu: rychlej, všichni si rozumí s balonem. Fotbalové myšlení úplně někde jinde. Já si myslím, že to bude těžký zápas.

Ale jinak jsou tam zápasy, který se daj hrát. Feyenoord se dá hrát. Když se kluci dobře vyspěj a budou jezdit jako pily, že ten trávník bude za nimi úplně lítat, tak jsou hratelní. A ten Inter úplně. To jsou Italové – mně se Italové nikdy nelíbili. Doma jsou silný. Na San Siro, tam by byli silní. Ale venku, na Spartě nebudou zas takový. Nevěřím tomu, že by nás nějak mačkali. Když k tomu kluci přistoupí jak maj, tak si myslím, že to je hratelný mančaft... Věřím tomu.

Máňo, jestli vám to nevadí, tak bych se zeptal na dvě trošku osobnější otázky: Dneska, když je děkovačka, tak tam je vidět ten špalír. Jsou tam hráči a pak je tam realizák, který je skoro stejně velký. Neřešíte někdy, že kdyby to tak bylo za vás, že by ta péče byla lepší a Vy jste mohl mít jinou kariéru?

Já musím říct, že my jsme měli úžasnou péči. Měli jsme třeba úžasnou fyzioterapeutku, která mi vždycky říkala: “Máníku, ty můj chlapečku, ty jsi jak kočka, ty vole, ty máš životů... Ty jsi po takovém těžkém úrazu a ty hned trénuješ, ty jsi blázen.”

Takže tohle jsme to měli dobrý. Tam spíš, když už půjeme do detailu, byla moje životospráva. To nebylo to pravý ořechový, to si zase nebudeme nalhávat: pivo mi chutnalo a bavilo mě... Takže ano, možná, že jsem to nedoléčil a uspíšil jsem návrat. Člověk by měl bejt doma, já jsem chodil na pivo - a po operaci, to se ta rána asi moc dobře nehojí, žejo... Kdo mě znal, tak ví, co jsem byl za blázna.

Takže já to beru tak, že starost a péče o nás, co se týče doktorů, tu jsme měli neskutečnou. Jako doktor tenkrát byl pan Jirka Váchal – úžasnej - ten mě hodněkrát operoval. Takže já si myslím, že co se týče téhle stránky, to bylo úplně perfektní.

A ještě, jestli se můžu zeptat, na peníze, kdy přece jen, vy jste byl v mančaftu, co v 92. porazil Barcelonu... Řešíte nějak tuhle stránku, nebo to pro vás není vůbec téma?

Ne, ne, ne. Za prvý, já říkám “přej a bude ti přáno” - tak každému přeju. Ať si bere miliony, to je úplně jedno, ale ať to tam odvede. Ale jinak to byla ta doba. Co měli říkat Honza Berger a tihle, ty vole... Honza ten hrál snad za tři tisíce jenom... Takže já jsem nějaký peníze měl – já měl zálohu ve Spartě tak 15 a na tu dobu to byly slušný peníze. Když jsem marodil, tak jsem byl v hajzlu a žádný půjčky si člověk nemohl brát - to u mě neexistovalo. Ale když se hrálo a dařilo se, tak, říkám, na tu dobu byly slušný peníze - nebylo to vůbec špatný. Já jsem vždycky říkal: “první pro mě je fanda, je divák a pak je ta zasloužená odměna...” Ale musel jsem taky vědět, že jsem hrál, že jo.

Takže já to těmhle klukům přeju. Vím, co obnáší ten sport. Není to žádná prdel, protože většinou, i když tu kariéru projde bez nějakých vážných zranění, tak stejně na ty starý kolena se všechno začne ozývat. Ta únava celýho pohybovýho aparátu, to je to šílené. A kdo pak měl, jako já třeba, operace, no tak to vím, co to obnáší. Takže ať si berou, ale ať jezděj po prdeli. Aby to viděli i ty fandové: “jo, ty prachy si ty kluci si zasloužej. Jezděj po prdeli, i když se nedaří, jo. Aspoň!” Ale jinak, ať si berou kolik chtěj. Já jsem nikdy nikomu nic nezáviděl, mně je to úplně jedno.

Těší vás dneska plné tribuny?

To je úplná nádhera!!! Já mám dojem, že to byl ten zápas s Mladou Boleslaví (1:1), tam pode mnou seděl Frýďásek a říká mi: “Máňo, co tomu říkáš?” A já říkám: “Ty vole, to je neskutečný!” Ta atmosféra... to za nás, my jsme tenkrát porazili slávii v derby u nich a hráli jsme doma s Libercem. My byli o bod za slávií a Liberec třetí za náma – my jsme jim dali 7:0 a tam bylo 3 tisíce lidí... Takže u nás ta návštěvnost byla 7-8 maximum. 14-15 Derby a Evropa, nikdy takhle, jako dneska. A já jsem říkal: “Ty vole, tohle chodit na nás, víš, co by se tady dělo?! Frýďas, to by byl koncert! Tady by lítala tráva!” Takže ta atmosféra je neskutečná! A já tam seděl a to je tak krásný, jak jede celej stadion... Tohle jim teda v tom dobrým slova smyslu závidím – to je bomba!

Díky za rozhovor.

Novák


Co se aktuálně mezi fans děje?

Co můžeš dělat? - report z derby

„Ty jsi blázen“! Aneb cyklo-Champions League do Stuttgartu na kole

Co u bedny nezažiješ…report z výjezdu do Stuttgartu

Už je to dvanáct let, nikdy nezapomeneme, Seniore!

Co týden dal a dá podzim 2024 (12. díl)

Harakiri v obraně a bodová pustina s Hanáky

Tohle se nepovedlo - report z utkání Sparta - Olomouc

Co týden dal a dá podzim 2024 (11. díl)

EXPEDICE STUTTGART - jednotný sektor

Nejspíš naposledy - report z výhry Sparty v Českých Budějovicích

Autobus 12. HRÁČE do Manchesteru

Jak přistřihnout býkům křídla - druhý report ze zápasu Sparta - Salzburg

Příležitost pro smoking - report z výhry Sparty nad Salzburgem v LM

Shamrock away - report z výjezdu do Irska za Spartou

Co týden dal a dá podzim 2024 (9-10. díl)

“Prostě tím žiju a je to pro mě zábava. A jsem rád, když lidi jezdí.” - rozhovor s Machym, I. místopředsedou Fan clubu Sparty a předsedou FCS Týnec n/S.