Redakce | 10.02.2021 22:51

Sparta Forever slaví 17. narozeniny. V rámci této slavností příležitosti jsme si především pro sebe a všechny fanoušky, kteří jsou s námi po celou dobu, připravili skvělý dárek i překvapení. Rozhovor s Lenkou Gallo (dříve Rakovou), bývalou tiskovou mluvčí Sparty. Právě i ona se zasloužila o vznik iniciativy SF. Zde je jeho první část.

Dobrý den Lenko, s obrovskou radostí vás vítáme u rozhovoru. Dlouho jsme Vás nemohli objevit, až nám pomohla šťastná náhoda. Přitom to bylo tak lehké. Pokud bychom tedy znali vaše nové příjmení :-) Následně jsme zjistili, že jste opravdu renesanční člověk. Přibližte nám, kde jste po odchodu z pozice tiskové mluvčí Sparty působila…..

Dobrý den ještě jednou, děkuji, že jste si vzpomněli na „stárnoucí tetu“ :-) Předně bych chtěla říct, že čas, který uplynul od mého odchodu nevnímám ani tak na sobě, jako spíš na mém synovi. Jeho jsem čekala v době odchodu z Letné, letos mu bude 15 let. Právě tento fakt mi připomíná, že už je to opravdu dávno. Přesto to je etapa života, která v mém srdce zanechala silnou stopu, vzpomínám na ni s pokorou a respektem. Odnesla jsem si z ní spoustu zkušeností, přátelství, řadu ponaučení a především sparťanské srdce.

I my na vás rádi vzpomínáme. Do historie SF jste se zásadně zapsala…

Dobu bezprostředně po odchodu ze Sparty jsem prožila s láskou a mateřstvím. V září 2006 se mi narodil syn Vojta, se kterým jsem byla doma zhruba dva roky. Poté jsem se nechala zlákat nabídkou na poli kultury a nastoupila do Národního divadla, kde jsem vedla marketing první scény. Zkušenost z Národního divadla byla poučná, místy drsná, posilující a dost složitá pro mou rodinu. S odstupem času ji však hodnotím jako nejlepší zkušenost svého života, která mi ukázala, kudy v životě mám kráčet, jak jednat s lidmi, nad čím víc přemýšlet a jakou cestou se vydávat rozhodně nemám. Jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčná, protože právě tato mi dala příležitost dospět ve svém osobním i profesním životě.

Národní divadlo jsem opustila v očekávání druhého potomka. V dubnu 2010 se nám narodila dcera Ema a pár měsíců nato jsme se s mým mužem rozhodli opustit Českou republiku. Manžel přijal nabídku z Blízkého východu, konkrétně ze Saúdské Arábie, kde pracoval jako mediální manažer pro místní vydavatelství. Jako rodina jsme se usadili v blízkém království, v Bahrajnu, odkud manžel dojížděl za prací. V Arábii jsme strávili pět let, které změnily náš rodinný život od základu. Zbourali jsme v sobě zažité předsudky o místních obyvatelích, našli přátelství, která nám zůstanou na celý život, a především našli naši rodinu jako základ života (do té doby to byla spíš naše práce). Po pěti spokojených letech jsme se vrátili zpět do Čech a od té doby žijeme zde.







Foto: Rodina Gallo


To jsou kotrmelce! :-) A pak?

Profesně jsem se pak vrátila zpět do sportovního byznysu. Již pátým rokem jsem součástí týmu olympioničky Eva Samkové a Czech SBX Teamu, kde pomáhám koordinovat mediální aktivity a zajišťovat servis pro média. Vedle toho jsem pracovala na sportovních projektech spojených s hokejem a cyklistikou. Naše rodina je poněkud dobrodružná, máme rádi výzvy a milujeme Toskánsko. Tato kombinace nás přivedla na cestu rodinného byznysu, srdeční záležitosti – k Vitalbě. Vitalba je místem uprostřed toskánských kopců, které nám před více jak deseti lety učarovalo. Z našeho turistického výletování se stala vášeň pro tento kraj a toto místo, rozhodli jsme se proto v Toskánsku, právě na Vitalbě, otevřít malou rodinou společnost, která v létě pronajímá apartmány a otevírá toskánské srdce turismu. Lze tak říct, že napůl žijeme v Praze, napůl v Toskánsku - především pak v létě.

Tak to jsou všechno opravdu bohaté zkušenosti. Asi by to vydalo i na samotný rozhovor. :-) Pojďme u toho ještě zůstat, jelikož to všechno vypadá strašně zajímavě…. Prozraďte třeba vaše úspěchy a projekty, které máte v rámci každého tohoto období ráda.

Za svůj největší úspěch považuje rodinu, kterou jsem s mužem založila. Naše děti s námi mají dost dobrodružný život, ke kterému přistupují s otevřeným srdcem, přijímají každou výzvu a věřím, že úspěch, společný čas a nové obzory je naplňují. Zároveň jim při každé naší nové cestě vzdávám hold, protože jejich schopnost se adaptovat, nacházet nová přátelství a zapouštět kořeny, je obdivuhodná. Především díky nim můžeme s manželem takto žít, plánovat, cestovat a zkoušet v životě nové směry.

Pokud bych se měla vyjádřit ke každému ze svých pracovních projektů… Sparta mi dala první dotek reálného pracovního života. Za osobní úspěch tady považuji to, že jsem naskočila, byť v raném věku a bez zkušeností, což znamenalo učit se za pochodu, ne vždy to šlo zlehka. :-) Z projektů, za kterými jsem stála, a na které jsem hrdá, je určitě klubový časopis Sparta, do toho!. Z obyčejného časopisu se nám povedlo vybudovat klubový magazín, který byl na tehdejší dobu, myslím si, na slušné úrovni. Grafickým provedením počínaje a obsahem konče. Mezi důležité milníky svého působení určitě patří aktivita Sparta Forever. Vznikla za mého působení a díky Vám, Vašim sparťanským srdcím, se z něj postupem času stala uznávaná klubová platforma.

No bylo by na co vzpomínat. Asi se za Vámi vydáme na Vitalbu, pronajmeme si u Vás apartmán a budeme společně vzpomínat :-) Co Národní divadlo?

Národní divadlo byla velká zkušenost. Povedla se řada změn, které mohou působit jako drobnosti, ale v instituci s takovou historií je každá změna úspěchem. Za nejlepší počin, na který jsem hrdá, určitě považuji reformu předplatitelského programu, kterou jsem během dvou let zrealizovala. Byla dost revoluční, změnila léty zažité stereotypy a otevřela nové možnosti. Na prezentaci, kdy jsem vedení divadla a uměleckým šéfům představila projekt Vánoční předplatné, nikdy nezapomenu. Postavit stánek Národního divadla do předvánočního nákupního centra na Pankráci a prodávat vstupenky a předplatné bylo pro řadu z nich nepřijatelné. Kampaň na podporu prodeje, na které jsem pracovala se studiem Revolta, které dobře znám právě ze Sparty, tehdy rozdělila divadlo stejně jako celý projekt. Ředitel Národního divadla Ondřej Černý však hysterii ustál a nechal na zkušenou projekt zrealizovat. Výsledkem byl miliónový obrat, řada prodaných vstupenek a předplatného a základ pro vánoční projekt, od kterého divadlo v dalších letech neustoupilo a funguje dodnes.

V Bahrajnu jsem se naučila dělat (a milovat) práci, kterou bych v Čechách nikdy nedala na seznam pracovních příležitostí. Prodávala a pronajímala jsem byty a domy. Zkušenost v komunikaci a chování lidí různých národností a etnik.

Návrat do sportovního marketingu souvisel s našim návratem do Čech. Tehdy čerstvá olympijská vítězka Eva Samková skládala svůj tým a já se do něj dostala souhrou náhod a trochu ironií osudu. Souputník odvěkého rivala ze Slavie, bývalý tiskový mluvčí, Saša Kliment, byl v té době šéfem komunikace Českého olympijského výboru. Právě on mě tehdy doporučil do týmu, kde jsme spolu s ním dodnes. Eva Samková a celý tým kolem snowboardcrossařů jsou mojí sportovní rodinou.

A pak je tady Vitalba. Toskánské srdce, můj druhý domov. Splněný sen, ve kterém můžu realizovat všechny své zkušenosti získané v pracovním i osobním životě. Je to naše rodinné dítě, které, ať mi ostatní práce a projekty prominou, je pro mě projektem snů. Se všemi radostmi i strastmi, kterými prochází.

Váš příběh je velmi inspirativní. Jaké zkušenosti jste si ze všeho odnesla?

Novinek i zkušeností byla celá řada, s ohledem na široké rozpětí mých aktivit. S postupem času snad už umím (i zpětně) vyhodnotit všechny své aktivity z pohledu povedených a nepovedených kroků a přenést zkušenosti do budoucích projektů. Lidsky mi pak poněkud bohatá kariéra přinesla jednu cennou zkušenost: umět s rozvahou dívat na budoucí projekty. Zda jsou pro mě zajímavé (a přijatelné) lidsky, profesně, zda jim mám co nabídnout, zda mi dávají smysl v rovině osobní, profesní a finanční a pokud ne, umět s nadhledem odmítnout. Za jeden ze svých největší profesních úspěchů pak považuji fakt, že už nemám nutkání sobě a okolí dokazovat, že „zvládnu“ hory přenášet a myšlenky v dukáty měnit. Znát svou cenu, své možnosti včetně limitů a mít pokoru ke všem nabídkám, je zkušenost, která mi změnila život.

Pojďme ještě chvilku k současnosti. Jak se vůbec vypořádáváte s aktuálním obdobím?

Profesně se nyní můj život dělí mezi Vitalbu, snowboarďáky a mediální projekt českého vydavatelství, kde pomáhám konzultačně v oblasti marketingu. Srdcovka v Toskánsku díky situaci spojené s pandemií utrpěla, taky proto jsem ráda, že pluji na více vlnách.








Foto: Tým Evy Samkové

A ještě skok do budoucnosti. Čemu se chcete věnovat nejvíce?

Myslím, že budoucnost v tuto chvíli nemáme tak úplně ve svých rukou. Že vše to, co se děje v posledním roce, určuje tempo a vývoj našich osobních i profesních životů. Osobně bych se nejraději ve větší míře věnovala toskánskému projektu a vedle toho měla stále prostor pro oba stávající projekty ve sportu a marketingu.

Přejeme hodně štěstí a úspěchů! Obraťme list ke Spartě. Od Vašeho odchodu z klubu uplynulo již pár let. Nastupující generace fanoušků si Vás už nemusí pamatovat. Zkuste jim přiblížit Vaše působení ve Spartě.

Mé tříleté angažmá na Letné zahrnuje několik událostí, které se za mého působení udály. Zažila jsem dvě éry vedení – Vlastimila Košťála a poté Daniela Křetínského a jeho tým. Zažila jsem éru Karla Poborského na Spartě, divoké období s fanoušky po odvolání Františka Straky, což byl pro mě vrchol krizové komunikace, následné působení Jaroslava Hřebíka, klubová vítězství i prohry a v neposlední řadě, a to mě osobně, sparťansky mrzí, jsem v každé z těch sezón zažila atmosféru Ligy mistrů. Bohužel zatím jako poslední mluvčí Sparty.

Rozumíme. Čekáme dlouho….. na co nejraději vzpomínáte?

Právě Liga mistrů pro mě zůstává jednou z nejsilnějších vzpomínek na Letnou. Fungování celého UEFA Týmu je dodnes ukázkovou kombinací profesionality, skvěle fungující organizace a týmového pojetí. Každý z nás věděl, kde je jeho role, co se od nás čeká, co máme řešit, s kým. Naučila jsem se při LM řadu věcí od komunikace s médii po organizování skupin novinářů i hráčů. Nepřeháním, když říkám, že jsem ty tři dny, co se cirkus Liga mistrů na Letné rozjel, jela v rauši a opojení, vrcholem pak byl zápas, kdy se všechny přípravy a vložené úsilí dostalo na trávník a k fanouškům na tribuny. Pracovat pod hlavičkou UEFA v tomto týmu je pro mě pořád ještě dream job.

Samostatnou kapitolou pak byly výjezdy na venkovní zápasy. Zažila jsem fotbalovou Itálii, divoké Turecko, Holandsko a Anglii. Stařičké Highbury patří mezi největší zážitky, které mi Sparta nadělila. Z klubů v cizině tak mé srdce netíhne k toskánské Fiorentině ani Interu, kterému fandí celá naše toskánská vesnice, mé srdce mimo ČR ve fotbalu patří Arsenalu, byť už nějaký ten pátek je jeho domovem jiné místo. :-)

Snad tedy Ligu mistrů co nejdříve opět zažijeme. Co se Vám vybaví, když se řekne Sparta?

Hrdost, tradice, historie, zdravá pýcha a především fotbal.


Druhý díl rozhovoru s Lenkou Gallo přineseme na spartaforever.cz v dalších dnech. Lenka v něm například prozradí to, na koho ze své sparťanské éry vzpomíná, či jak to z jejího pohledu bylo se vznikem názvu naší iniciativy.

Redakce



Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Poprvé jsme nahlédli za oponu SF a poodkryli jeho zákulisí

Povídali jsme si se sparťanským blogerem vystupujícím jako Číslo 34

Pavel Vrba trenérem Sparty ? Lepší ze špatných řešení..…názor k aktuálnímu dění ve Spartě



Redakce | 10.02.2021 22:51 Vstoupit do diskuze
5