Doufáme, že jste se dozvěděli samé zajímavé informace z první části rozhovoru. Jak už jsme slíbili minulý týden, rozhovor s trenérem ženského týmu Sparty, Dušanem Žovincem, bude pokračovat i v týdnu aktuálním. Při poskytování rozhovoru opravdu nešetřil slovy, a tentokráte nám v něm sdělí své názory zejména na reprezentaci ČR v ženském fotbale. Doufáme, že i druhá část rozhovoru bude stejně zajímavá jako ta první. Proto ti, co jste se na druhou část těšili, můžete začít číst o pár řádků níže a dozvíte se např. něco o Zuzaně Pincové, Pavlíně Ščasné nebo třeba co si myslí trenér Žovinec o ocenění Trenér roku v anketě mezi neprofesionálními fotbalisty.
Pokračování z minulého týdne.
Mimo Sparty jste také dlouholetým trenérem naší fotbalové reprezentace. Bohužel fanoušci zatím v médích nenacházejí mnoho informací. Jak si tedy stojíme v evropském měřítku?
Na posledním ME naše reprezentace chyběla, když Itálii podlehla až v závěrečném barážovém dvojzápase. Pro nás to dopadlo dobře, naší kvalifikační skupinu vyhráli Němky, my jsme skončili druzí a šli jsme do baráže. Nakonec postoupily Italky, ale na EURU pak nezískali ani bod. My bohužel ještě nemáme takový nároďák, aby mohl odehrát tři těžká utkání v pěti dnech.
Z hlediska statistiky a tabulek vidím naší pozici tak, že v Evropě jsme na nějakém čtrnáctém až šestnáctém místě, ve světe v měřítku FIFA tak okolo pětadvacátého místa.
Navíc to není jenom áčko, ale třeba i devatenáctka, která se pravidelně účastní dalších fází kvalifikačních turnajů. A když už jsme u toho srovnání, tak co se týká klubu, tak třeba Sparta se v současné době pohybuje okolo desátého místa v Evropě, ale je třeba si uvědomit, že třeba každý z těch Bundesligových klubů je určitě silnější než my a nedělat z toho žádnou vědu. Teď už je jen potřeba to nějak marketingově využít.
Nepomohlo by v rámci popularizace ženského fotbalu rozšíření počtu účastníků závěrečného turnaje ze současných osmi třeba na deset? Přeci jen prokousat se do elitní společnosti zemí s profesionálními ligovými soutěžemi není nic jednoduchého.
UEFA nyní zavede nový systém kvalifikace. Zatím hrálo dvacet týmů v první divizi a ty elitní týmy pak mezi sebou hrály o všechno. Vítězové druhé divize pak hráli s těmi posledními o postup mezi dvacítku nejsilnějších. Teď už ale budou všichni pohromadě a znamená to jediné - když bude hrát třeba Německo v Gruzii, klidně bude vyhrávat 20:0. My máme zavedený tým složený ze zkušených hráček a přesto proti nim nemáme šanci. Já si třeba nedovedu představit, že některé týmy přijedou třeba do Německa a budou hrát před sedmi tisícovkami diváků. EURO bych ale zatím určitě nechal tak, jak je. Souvisí to pochopitelně i z otázkou financí a nákladů na pořádání závěrečného turnaje. Jinak je ale dobře, že se i silná družstva budou objevovat třeba i ve východních zemích, kde nemají moc daleko k tomu, aby se ti ženský fotbal hrál se šátkama a v teplákách nebo se úplně zakázal. Pro nás to na jednu stranu znamená víc možností, jak bodovat a vylepšit si tak své postavení v Evropě. Na druhé straně bude i tak velmi těžké zopakovat dosažené výsledky jak na klubové tak i reprezentační úrovni. Je potřeba zapracovat na tom, aby se je v budoucnu podařilo systémově zopakovat. Když se nám třeba teď zraní tři čtyři hráčky, tak máme problém, koho nominovat.
Naše reprezentantky se však do kolébky fotbalu přeci jen podívaly, když si je celek Anglie pozval k přípravnému utkání krátce před zahájením celého turnaje. Jak na Vás a hráčky zdejší prostředí zapůsobilo?
Pro nás samozřejmě bylo velkou ctí zahrát si v Anglii proti domácím jako jejich poslední soupeř před turnajem. Určitě jsme je prověřili víc než dokonale, ačkoliv jsme celkově prohráli 1:4. Ke konci jsem totiž na hřiště poslal několik mladších hráček, čímž se herní sedimentace týmu změnila natolik, že když domácí v závěru na hřiště poslali své elitní komando, podepsalo se to na celkovém výsledku. Hlavně to ale pro všechny naše hráčky byla obrovská škola. Hrálo se v Birminghamu před devítitisícovkami diváků a pískali zkušení rozhodčí z Premier League. Navíc je zdejší fotbalové prostředí na úplně jiné úrovni, než třeba u nás, kde máte občas po zápasech občas problém nějak se ctí opustit areál. Na utkání dorazila asi dvacítka našich příznivců a když nám pak během utkání fandili, tak celý stadion na chvíli ztichnul a nechal je lidově řečeno vyřvat. Prostě oni jim dovolili na tři minuty pořádně zafandit a když pak šli s hlasivkami pryč, tak jim zatleskali a zase spustily to svoje England. Určitě to byl jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem jako trenér absolvoval.
Jaké jsou naše šance na postup na MS v Číně? Skupina je sice dobře rozehraná, ale v letošním roce nás čeká klíčový dvojzápas s reprezentací Švédska.
Tak, tak. Musíme zůstat na zemi. Zatím jsme Švédkám svými výsledky řekli, že to tady bude boj a nemůžou sem letět na výlet. Já mám spíše trošičku strach z toho, že hrajeme doma, tak aby nevládl přehnaný optimismus. Já samozřejmě udělám všechno proto, aby se nám podařilo uspět, ale soupeř je zatím ještě stále někde jinde a klidně se také může stát, že tady prohrajeme rozdílem třídy a stále to bude logická odpověď na to, kde je fotbal ve Švédsku a kde jsme my. Na druhou stranu je ale mnohem jednodušší bořit než tvořit a tak uděláme všechno proto, aby se nám podařilo uspět.
Který z týmů má podle Vás největší šance na celkové vítězství v závěrečném turnaji?
Když se nestane nic neočekávaného, tak Němky. Překvapit mohou Brazilky, nepříjemné mohou být třeba i Američanky, které osm měsíců v kempu budují tým a nehrají ligovou soutěž, ale přesto si myslím, že hlavním favoritem na celkové vítězství zůstává Německo.
Velmi vydařený loňský rok celého týmu se také určitě významnou měrou podepsal na konečném pořadí ankety Fotbalistka roku, ve které zvítězila dlouholetá brankářská opora Sparty i reprezentace Zuzana Pincová. Můžete jí našim čtenářům v krátkosti představit?
No ono se o ženách nemá povídat věkem, ale tady se to musí říct. Do Sparty přišla ve třinácti letech, teď je jí dvaatřicet let, to znamená a je tady už nějaký pátek. Je to vysoká urostlá holka s dobrou kopací technikou, takže může hrát i v poli. No a letos odehrála jak se Spartou tak s reprezentací výborný rok a to jí nakonec katapultovalo k celkovému vítězství. Mediálně známější Pavlína Ščasná přeci jen letos s Bayerem nezasáhla do Poháru UEFA a tohle pak asi rozhodlo. Jinak jsme samozřejmě moc rádi, že se právě Zuzka stala Hráčkou roku, protože si to zaslouží. Možná má i trochu nevýhodu, že se musí hodně připravovat sama, protože se Spartou si v lize moc těžkých zápasů nezachytá. Určitě jsou pro ní velkým přínosem tréninky s Ladislavem Stránským, což je bývalý gólman a super kluk, který jí dává zahulit mnohdy i podstatně víc než by třeba na tu naší ligu potřebovala. Jinak jsme velmi rádi, že ačkoliv po ní poslední dobou pošilhávala i Slavia, tak jsme se dohodli, že bude i nadále držet rudou barvu.
Lucie Kladrubská, další pilíř našich zadních řad, byla vyhlášena jako talent roku. Nezaměřila se poslední dobou odborná veřejnost více na taktickou disciplínu a defenzivní práci družstev?
Já si myslím, že je to spíše logickým vyústěním toho, jak na sebe tyhle hráčky upozornily. Lucka před rokem vlastně začínala s velkým fotbalem a zapracovala na sobě tak, že je nejenom v základu ve Spartě, ale i reprezentačním áčku a devatenáctce. Paradoxně asi nejtěžší pozici má ve Spartě, kde je ta tlačenka ještě znásobená reprezentantkami ze Slovenska, ale i tak se dokázala prosadit v těchto třech týmech. Možná paradoxně hraje i lepší výkony v áčku než v devatenáctce, kde občas místo levého beka hraje na kraji zálohy, což jí až tak nesedí. Jinak je ve svém věku velký talent a je jen na ní, jak s tím naloží.
Sparťanský hattrick na slavnostním Galavečeru neprofesionálního fotbalu se pak završil, když jste převzal ocenění Trenér roku. Co tedy zatím dosud považujete za svůj největší trenérský úspěch?
Za sebe mohu říci dva momenty. První historický moment byl, když jsme s reprezentací dokázali před pěti lety postoupit do první evropské divize. Dlouhá léta jsme krváceli, aby se to podařilo a ten poslední rok jsme pak ve druhé divizi neztratili ani bod a v baráži pak porazili Jugoslávii. To je základ té novější epochy ženského fotbalu tady u nás.
A dál pak celý rok 2005. Na Letnou jsme vrátili ligový titul, zažili jsme nádhernou jízdu Pohárem UEFA. Zahrát si třeba proti Frankfurtu, což je absolutní špička, a vidět ho, jak vede 1:0, je naprosto suveréní, vy si pak dovolíte luxus vystřídat tři reprezentantky a pak je zmáčkneme a podaří se nám uhrát remízu. Když pak vidíte tiskovku, kde Frankfurt dostává do těla a vy sklízíte ovace. Navíc bude nejen pro mne tenhle velmi kvalitní a úspěšný rok zopakovat. Že dostanete tuhle cenu je sice pěkné, ale není to jenom o vás. Potřebujete tým, který ty výsledky udělá, ale i další lidi, kteří se o něj postarají. Já osobně si pak ještě navíc přeji, aby se co nejdříve uzdravila Lucie Heroldová. Je to jedna z našich nejlepších hráček a skoro celý rok nám chyběla nejen na hřišti ale i v kabině.
Tak k tomu se samozřejmě připojujeme a přejeme hodně štěstí a úspěchů v další práci.
