Když se mě zeptáte ne mého vůbec nejoblíbenějšího hráče Sparty, po chvilce váhání mezi dvěma fotbalisty ze mě většinou vypadne jméno Václav Němeček. Proto jsem měl ohromnou radost, když si na mne bývalý dlouholetý kapitán Sparty a národního týmu udělal ve svém nabitém programu čas a v rozhovoru pro Sparta Forever mimo jiné zavzpomínal na svoji bohatou hráčskou kariéru, okomentoval aktuální dění ve Spartě, vyjádřil se k momentálně hodně diskutovanému tématu Sparta vs. antisparťanští novináři, osvětlil nám odchod Marka Štěcha do West Hamu a přiznal se, že má slabost pro FC Barcelonu a Zinedina Zidaneho. Možná nejzajímavější a pro většinu fanoušků do této chvíle neznámou informací bude pak skutečný důvod jeho definitivního odchodu ze Sparty v roce 1998.
Začneme naší klasickou otázkou, co se vám jako první vybaví, když se řekne Sparta?
Vybaví se mi spousta věcí, protože jsem ve Spartě působil téměř osm let, nejdřív sedm let od mých osmnácti, co jsem přišel z Hradce Králové, pak jsem odešel do Francie a další rok tu hrál po návratu ze Ženevy. Pro mě je to kus života. Kus života, na který se nedá zapomenout.
Pamatujete si tu chvíli, kdy jste poprvé po příchodu z Hradce vkročil na Letnou, co se vám v tom okamžiku honilo hlavou?
Ten okamžik si přesně nepamatuju, to bych lhal, ale pamatuju, si jak jsem přišel tenkrát do kabiny. Byli tam takoví hráči jako Honza Berger, Pepa Chovanec, tak člověk ani nevěděl, jestli jim má vykat nebo tykat, takže to byly takové první krůčky, ale postupně jsem se samozřejmě otrkal a začlenil mezi ně.
Zrovna vy jste tedy předpokládám nebyl takový případ jako Horst Siegl, který do kabiny vlétl kdysi s takovým optimismem, až mu Jozef Chovanec musel dát facku...
Ne, já jsem takový nebyl, to je pravda, já byl možná až příliš ostýchavý v těch letech. Je pravda, že Sigi, to bylo jiné kafe, na tu facku si dobře pamatuju.(smích)
Tak ono to bylo dokonce přede všemi?
Ono to sice nebylo přede všemi, ale věděli jsme o ní.
Vaše začátky na Letné jsou spojené s neblaze proslulým trenérem Zacharem.
Jsou však spojené i s tím, že za trenéra Zachara jsem začal hrát první ligu. Bylo to právě i díky jeho sporům s Honzou Bergerem, protože jeho vyndal ze sestavy a mě tam natruc postavil.
A navíc se stejným číslem, že?
Přesně tak, takže když jsem vyběhnul na Letný se šestkou na zádech, celý stadion křičel „Honza Berger“, „My chceme Bergera“, ale paradoxně mi to pomohlo v kariéře. I když je pravda, Zachar byl myslím až příliš tvrdý trenér, což nebylo úplně dobře, ale říkám zcela otevřeně, že mě to v kariéře pomohlo.
Ještě se vrátím k Honzovi Bergerovi, je pravda, že byl schopen zapálit si v kabině přede všemi cigaretu, jak se vypráví?
To je myslím trošku přehnané, v kabině si nikdo nezapaloval cigarety, ale vzpomínám si, že ta situace byla už opravdu hodně vyhrocená.
A musel mu Zachar vykat, jak píše Berger ve své knížce? Opravdu hlásil před zápasem sestavu stylem Pepa Chovanec, Ivan Hašek, Pepa Jarolím, pan Berger?
Pan Berger, ano, tak to je pravda.
Byl jste ve Spartě jen krátce a prožil jste takový křest ohněm na Nou Campu v Barceloně.
To byl můj prakticky první zápas, předtím jsem nastoupil jen v Olomouci, kdy jsem zaskakoval za zraněného Pepu Jarolíma a vzápětí se hrálo na Nou Campu, což byl obrovský zážitek a na to se nezapomíná.
Celé navíc podtržené výhrou, gólem tuším Stanislava Grigy.
1:0 jsme vyhráli, bohužel ale po domácí prohře 2:1 nepostupovali, měli jsme však několik šancí dát druhý gól, Barcelona bylo opravdu velmi blízko vyřazení, byl to nádherný zážitek.
V průběhu let ve Spartě jste často měnil pozici, začínal jste jako ofenzívní záložník, chvíli hrával stopera, ovšem předpokládám, že vaším nejoblíbenějším postem byl defenzívní záložník.
Asi jo, můj post byl defenzívní záložník, tam jsem se cítil nejlíp, i když si myslím, že potom ke konci kariéry jsem klidně mohl udělat ten krok a stáhnout se na libera, na kterého se v té době hrálo, to kdybych udělal tak jsem možná ještě dva tři roky hrál.
Jako mladý jste se zúčastnil MS v Itálii, vlastně nejen zúčastnil ale i hrál, to mělo předpokládám na vaší kariéru velký vliv, když jste se na hřišti potkával s nejlepšími fotbalisty na světe.
To byl další skvělý zážitek, nezapomenutelný, byl jsem nejmladší z kádru, dostal jsem se i na hřiště, proti Rakousku, poločas proti Itálii a asi dvacet minut s Německem ve čtvrtfnále, to bylo opravdu famózní, celá ta atmosféra, bylo to dáno tím, že se hrálo v Itálii, kde tím celá země žila, navíc umocněné tím, že jsme měli Italy ve skupině, tak nás lidi sledovali. Bylo to úžasné.
Právě po tomto šampionátu odešlo mnoho hráčů z naší ligy za lákavými nabídami do ciziny, vy jste lákání zahraničních klubů ještě odolal.
Tohle není tak úplně pravda, kdo vlastně i dneska tvrdí, že odmítne nějaké zajímavé zahraniční angažmá, většinou lže. Tenkrát, asi rok po mistrovství byl velký zájem z 1.FC Kaiserslautern, ale jednání se protahovalo a nakonec to ztroskotalo na mrtvém bodě. Kaiserslautern byl v té době mistr ligy, působil tam Míra Kadlec, nakonec z toho sešlo a až po letech jsem se právě od Míry dozvěděl, že ve finále někdo ze sparťanských funkcionářů přihodil nějaké peníze...
Takže chyběl opravdu kousek?
Opravdu kousek, už jsem mluvil v hotelu Diplomat, jestli si dobře pamatuji, s trenérem Feldkampem, který kvůli tomu přiletěl, už jsme se domlouvali, co ode mě čeká, a tak dále, já už byl vyloženě na cestě do Kaiserslauternu, z čehož nakonec tedy sešlo.
Václav Němeček
A nejen můj, to bylo dané tím, jaké jsme měli mužstvo, byli jsme skvěle sehraní, šlapali jsme, bavilo nás to, užívali jsme si to a táhli za jeden provaz, to byly krásné zápasy. Třeba ten Glasgow, tam se prodlužovalo, Rangers skórovali, čímž postupovali, ale my jsme ještě toho jednoho postupového góla dali...
Takový polovlastenec to tenkrát byl...
Přesně, takový polovlastenec.. No, ale Sigi se k němu hrdě hlásil (smích), jak je jeho zyvkem, což je správné u útočníka.
Vždy když vás vidím, okamžitě se mi vybaví vaše sólo na Olympique Marseille, kdy jste vyrobil druhou penaltu v zápase, prokličkoval jste tenkrát přes půl hřiště, udělal jste kličku i brankáři Pascalu Olmetovi...
Takovou, řekl bych rozvláčnou kličku, trošku jsem utekl jaksi do strany a on mě chytil, a k údivu nás všech, což jsme nečekali, že by mohl rozhodčí písknout druhou, tak ji písknul.
To asi nečekal nikdo, proti Tapiemu.
No a nakonec se to ukázalo hrozně důležité, doma jsme to uhráli skvěle, ten Olympique se v podstatě nezmohl aby to nějakým způsobem otočil. I když dělali pro to vše, Mozer šel na hrot útoku, bylo to s ním těžký, on hrál hodně sprostě, šel do všeho nekompromisně... No a po zápase, to byla velká radost.
I v evropských pohárech se však určitě najdou zápasy, které byste nejraději vymazal z paměti, Třeba pětka od Steauy Bukurešť...
To je asi příklad největší takové potupy na domácím hřišti, ti nás rozebrali neskutečným způsobem. Nutno ale dodat, že měli fantastické mužstvo, to byl vlastně rumunský nároďák, Hagi, Popescu, všechny tyto hvězdy hrály, my jsme však i přesto vedli 1:0, tuším, že Petar Novák dával gól, a měli jsme to dobře rozehrané. Mám pocit, že jsme trošku přecenili naše síly a měli to trochu zatáhnout, dostali jsme do poločasu dva góly a pak už se vezli.
Po té fantastické Lize Mistrů 91/92 jste přestoupil do FC Toulouse.
Tam jsem strávil fantastické tři roky, neměnil bych, alespoň životně. Samozřejmě sportovně je to něco jiného, Toulouse bylo v té době slušné mužstvo francouzské ligy, ale nevymykalo se z průměru, takže tam nebylo možné dosáhnout na evropské poháry. Navíc přišly neshody hráčů s vedením a pád do druhé ligy. Jsem strašně rád, že se dnes dali zase dokupy a jsou čtvrtý v lize, hrajou dobře a držím jim palce, jsem s nimi často ve spojení a už se tam zase chystám.
Pak jste strávil dva roky v Servette Ženeva.
S Toulouse se nám nepovedlo vrátit se hned do první ligy a já potřeboval už kvůli nároďáku hrát první ligu, využil jsem tedy nabídky Servette a odešel jsem. Tam to však nebylo úplně ono, zázemí bylo takové trošku amatérské a mužstvo nemělo vysoké ambice, věděl jsem, že tam dlouho nezůstanu a využil jsem možnosti vrátit se do Sparty.
Tam jste však vydržel jen jednu sezonu, váš odchod byl zřejmě spojený s trenérem Ščasným.
To bylo spíš spojené s vedením mužstva, došlo k rozporům po porážce 4:1 v Dortmundu v Champions League, vedení osočilo hráče, že jsme to prodali z jakési sabotáže. No a já jsem jim k tomu řekl svoje a tudíž jsem byl jaksi nežádoucí osobou. Proto jsem okamžitě kontaktoval svého kamaráda ve Francii, manažera, kdyby něco měl k dispozici, kdekoli na světě, ať mě zavolá. A z toho právě vznikla ta Čína.
A teď taková obecná otázka – na kterého trenéra ve Spartě vzpomínáte nejraději?
Zapomenout se nedá na Václava Ježka, to byl pan trenér, to byl fenomén, který uměl opravdu hodně, a žil v podstatě svůj život, žil fotbalem, on se koukal na satelit do noci... I když přeci jen v té době, kdy jsem ho já poznal, byl už starší pán, takže se třeba i někdy opakoval, ale přesto to byla osobnost.
Jak jste nesli vy hráči jeho odchod do Slavie, mnoho z vás chtěl tenkrát do Edenu i přetáhnout.
Však on přetáhl třeba Patrika Bergera, za což jsem vyčinil sparťanským funkcionářům, kteří se mnou potom asi měsíc nemluvili. On tam Ježek šel díky Korbelovi, který se na Spartě nedomluvil...
Jak vzpomínáte na sparťanské fanoušky?
Na Spartě byli lidé vždycky skvělí a on i stadion je takový, že když se zaplní, tak ta tmosféra je dobrá. Nemusí tam být padesát tisíc, vejde se tam třeba dvacet, nebo tenkrát ještě přes třicet, před rekonstukcí, ale i to je kotel.
Téměř všichni hráči vaší generace neustále vzpomínají na perfektní partu, která na Letné vždy byla. V poslední době se bohužel právě to ze Sparty vytratilo, přicházeli občas i hráči, kteří brali Spartu pouze jako přestupní schůdek někam do zahraničí a šlo jim více o sebe než o úspěch Sparty.
Bohužel, zvenčí to tak opravdu vypadá, ale já nedokážu a ani nemám právo na to, hodnotit jak to vypadá uvnitř, protože nejsem v tom kolektivu, takže bych musel jenom odhadovat tu situaci, vymýšlet si. Ano, bohužel to tak v poslední době i vypadalo na hřišti, což je to nejdůležitější. Ale myslím si, že pokud se bude pokračovat v tom trendu, který teďka přinesl Míša Bílek, který zažil tenkrát ta fantastická léta, tak je vidět, že se nemusí třeba dařit, ale když se přidá ten charakter, ta vůle, tak jdou vyhrát i zápasy, které by se normálně remizovaly nebo prohrály.
Přesně tak, myslím, že všichni máme pocit, že Michal Bílek opět oživuje to sparťanské srdíčko, které odešlo s Frantou Strakou.
Určitě byla chyba z mého pohledu vyhodit trenéra, který má 9 bodů v lize náskok. Já si neumím představit, že bych měnil trenéra v této situaci, byl to unáhlený krok, ale to je rozhodnutí majitelů. Ostatně vedení Sparty můj názor na toto téma ví.
Mnoho vašich bývalých spoluhráčů ze Sparty se dalo na trenérskou dráhu, když se koukneme se sestavu Sparty osmdesátých let, dalo by se říci téměř většina, vy jste však zvolil jinou cestu – stal jste se hráčským agentem FIFA. Neláká vás přeci jen občas sejít dolů na lavičku a zapojit se aktivněji do dění na hřišti?
Je pravda, že z té lavičky má člověk nejblíž na hřiště, víc to prožívá, více žije v té atmosféře jako hráči, může se o to víc radovat, my to sledujeme přeci jenom z povzdálí. To mi někdy chybí, na druhou stranu za tolik let té profesionální kariéry jsem tomu chtěl být trochu vzdálenější, a i proto jsem neuvažoval o trenérské kariéře. Neuvažoval jsem o ní však ani z toho důvodu, že trenér je vždycky první, který musí odejít, když se nedaří, a ne vždycky za to může, a to by mě asi hodně frustrovalo......trenéřina by pro mě nebyla.
Jako hráčský agent jste byl kdysi u příchodu Patrice Abandy do Sparty. Ten se uvedl za Ivana Haška výborně, hrál v základu ve dvojici s Jiřím Novotným, ovšem poté se úplně vytratil. Není to škoda, v čem byl u něho problém?
Je to určitě škoda, a já jsem naštvaný, že se to prezentuje tak, že to byl nepovedený přestup Sparty, já si naopak myslím, že to byl dobrý hráč, hráč, který vyhrál v základní sestavě Olympiádu musí mít svoje kvality, a to za Ivana ukazoval. Samozřejmě ne vždycky hrál výborně, ne každý zápas se mu povedl, ale musíme vidět i to, že přišel z jiného dvěta, musel se trochu adaptovat, ale on měl obrovskou snahu naučit se česky, poměrně brzy i uměl česky, a bohužel když přišel trenér Hřebík, dal mu okamžitě najevo, že s ním vůbec nepočítá, Patrice šel do B týmu a byl konec.
A kde je Patrice nyní?
Hraje doma v Kamerunu. Měl nějaké zdravotní potíže, ale dal se dokupy.
S tím souvisí často probírané téma – proč se v české lize ne a ne prosadit cizinci? Nyní by Ludovic Sylvestre mohl být výjimkou, zatím působí velmi dobře.
Působí moc dobře, já si myslím, že to je povedený přestup, myslím si, že by se ho i hráči měli naučit víc využívat, narazit si s ním ten balon častěji, on se nebojí hrát, nabízí se neustále, chce balon, což je dobře, má solidní techniku, takže může být přínosem pro Spartu. Všeobecně tady cizinci neuspějí proto, vidím to tak, že jsme trošku takový rasistický národ. A kolem fotbalu se motají lidé, kteří cizince u nás neradi vidí, ale na to si musíme zvyknout, protože je potřeba to oživit, jiným stylem hry, jinou výbušností hráčů, kteří přijdou třeba z Afriky nebo Jižní Ameriky, našemu fotbalu to jenom prospěje.
Proč odcházejí ze Sparty hráči třeba už v šestnácti letech, jako nedávno třeba Marek Štěch? Je to tím, že nemají touhu prosadit se v áčku a raději chtějí zkusit to zahraničí, nebo jim to radí manažeři?
Já osobně jsem agentem Marka Štěcha, takže to znám velmi do podrobna tento přestup, a řekl bych, že to je velice individuelní. Já sám zastávám spíš takovou pozici, že je lepší se prosadit tady doma, ideálně tak do 22-23 let, nejlépe odehrát nějaké zápasy, pokud možno Ligy Mistrů, na nějaké lepší úrovni a potom odejít. Tihle hráči odcházejí za velké peníze, což i jim pomůže v kariéře, protože potom dostávají větší šanci uspět v těch klubech, už jsou braný jako začínající hvězdy. Nejsem příznivcem, aby za každou cenu odcházeli mladí hráči do ciziny, určitě ne. Tohle byla výjimka, a řeknu, bylo to zejména daný tím, že ve West Hamu trénuje brankáře Luděk Mikloško, takže o Marka je dobře postaráno, může jít výkonnostně nahoru, a byla to šance, kterou chtěl Marek využít. A já věřím, že on nahoru půjde, je to hráč velmi pracovitý, cílevědomý a rozumný, má veškeré předpoklady, aby z něj byla velká hvězda.
O vás se psalo jako o kandidátovi na post předsedy ČMFS. Uvažoval jste nad tím nějak?
Samozřejmě uvažoval, dokonce jsem tuto možnost i hluboce sondoval, a právě po tý sondáži jsem usoudil, že to je v téhleté situaci nemožné, takže jsem ve finále žádnou kandidaturu nepodával.
Zajdete ještě někdy na Plzeň k Tygrovi?
Samozřejmě, mám tam stále svůj půllitr. I když snažím se nechodit tolik, ne proto, že bych tam šel nerad, to vůbec ne, ale protože už se nehýbu tolik a ta nadváha je znát.
Jak vnímáte současný protisparťanský trend různých pochybných bulvárnách deníků, kteří si hrají na nestranné novináře. Že mám na mysli hlavně Deník Sport netřeba zdůrazňovat.
Můj názor je ten, že je to zbytečně rozdmýchávané z obou stran, je to všechno o komunikaci a samozřejmě teď je to případ Řepy. Tomáš se postavil k novinářům jaksi.....zády, když to řeknu slušně, no a oni mu to dávají najevo. Tam je to na osobních sporech a není to dobré.
Kdybyste měl zkusit vytvořit jakýsi All Star tým z hráčů s nimiž jste během kariéry nastupoval, jak by to vypadalo?
To je hrozně těžký, to bysme tady mohli sedět ještě hodně dlouho, na to nejde lehce odpovědět. Jen tak zběžně, vynikající hráči byli ve Spartě okolo Pepy Chovance, Franty Straky, Standy Grigy, Tomáše Skuhravého, tahle generace, a potom byla další skvělá, s níž jsme hráli proti Marseille, kluci jako Martin Frýdek, Sigi, Máňa Mistr, a i v zahraničí jsem měl tu čest hrát se skvělými hráči, to by bylo složité. Musel bych mít ty posty zdvojené.
Sledujete zahraniční fotbal i jinak než pracovně? Komu fandíte?
Já jsem velký fanoušek FC Barcelony, můj jasný sen, dosáhnout jako agent nějakého úspěchu, by bylo umístit hráče do Barcelony, to moje mužstvo snů. Jinak sleduji samozřejmě celou Francii, líbí se mi i španělská liga a samozřejmě i anglická, i když třeba tu španělskou mám radši.
Teď jen ve stručnosti – kdo je podle vás nejlepší fotbalsita na světě, kdybyste mohl říct jedno jméno.
Když je ve formě, jako nedávno, tak asi Ronaldinho. Ale pro mě nejlepším fotbalistou za posledních několik desetiletí je hráč, kterého znám i osobně, měl jsem tu čest se s ním několikrát potkat, je Zinedine Zidane. To je fotbalista, na jehož kvality jen tak někdo nesahá.
Sledujete Spartu na internetu?
Sleduji, ale jen v případě, když potřebuji vědět nějaké statistiky.
Slyšel jste o stránkách Sparta Forever?
Přiznám se, že neslyšel, ale podívám se na ně.
Děkuji mockrát za rozhovor a přeji hodně štěstí!
